Konverzace v posteli

Vynechme různá citoslovce hekání, jakož i šepoty a výkřiky, související se sexováním jako takovým. Zaměřme se na to, co si partneři říkají před a po aktu v průběhu let od útlého mládí až do věku hodně, hodně zralého.

„Ne, počkej, počkej, pusť tu písničku ještě jednou,“ praví mlaďoučká panna už asi podesáté za sebou v průběhu intimního mazlení, když se po několika předchozích schůzkách v soukromí konečně váhavě rozhodne dát svému klukovi „všechno.“ Na jedné straně se na ten okamžik nesmírně těší, ale na straně druhé tak trochu doufá, že k tomu tentokrát ještě nedojde.

Jelikož jsme zrovna v době, kdy ještě nebylo možné nastavit pár kliknutími opakované přehrávání písničky, kluk se posadí a přetočí kazetu zpátky, respektive posune přenosku na gramofonové desce, aby své dívce vyhověl. Poté s tlukoucím srdcem zjistí, že dívka konečně přestala kličkovat, a tak se s již dlouho nasazeným kondomem a ještě déle vztyčeným nástrojem chystá poprvé v životě vstoupit do svatyně.

„Ježíšmarjá, promiň!“ Omluví se panic své dívce asi o půl vteřiny později, strašně se přitom stydí a jeho tvář svou barvou nápadně připomíná raka, vhozeného do vroucí vody. Samozřejmě, že to nemohlo dopadnout jinak, mladý pán skončil ještě dřív, než vůbec stihl začít.

Další konverzace těch dvou už může vypadat různě, například takto. Dívka konejšivě, napůl úlevně a napůl zklamaně, avšak své zklamání se snaží nedat znát: „Nic si z toho nedělej a pojď se radši projít do lesa.“

„Tak jo, dobrej nápad,“ opáčí kluk se smíšenými pocity. Oba se obléknou, vezmou košík, sebe navzájem za ruce a vyrazí. A jelikož jsou mladí, tak někdy mezi třetí a čtvrtou nalezenou houbou dojde tak nějak samo od sebe a bez velkých příprav na paloučku na mechu k onomu vytouženému a zároveň trochu obávanému prvnímu aktu. Tentokrát se to však bohužel obejde bez konverzace, takže už není co zdokumentovat. Dlužno dodat jen to, že v takových situacích bývají ženy prozíravější a tím, kdo si před procházkou jenom tak pro jistotu strčil do kapsy další kondom, byla dívka.

***

Nyní přeskočme několik let a podívejme se do doby, kdy se ti dva už stačili vzít, pořídit si vlastní bydlení buď na šílenou hypotéku, nebo v pronájmu a k tomu malé děti, které zrovna chodí do školky.

Po většinu večerů se postelová konverzace neodehrává buď vůbec, neb zatímco jeden konečně dorazil do ložnice, druhý stačil před dvěma minutami hluboce usnout. Pokud se tak nestane a ti dva se na loži potkají v bdělém stavu, jejich hovor se povětšinou netýká tématu tohoto článku, protože k žádnému sexu nedojde. Spíš stihnou pronést jednu nebo dokonce pár krátkých vět, například:

„Zítra mám ranní, nezapomeň odvést (nebo odvézt) děti do školky.“

„Zase jsem po tobě musela uklízet vlasy ve sprcháči.“

„Musíme o víkendu fakt jet za tvojí maminkou, nemohla by ses jí nějak vymluvit?“

„Dneska ne, jsem přetažená.“ (dámská varianta).

„Dneska ne, zejtra odevzdávám ten projekt a nemám na to myšlenky.“ (pánská varianta).

Nu a pak už zbývají jen ty vzácné případy, kdy nenastane žádná okolnost, která by milostnému aktu zabránila:

„Hlavně buď potichu, ať nevzbudíme děti a pro jistotu zamkni dveře.“

„Jé, ty jsi krásná!“

„Pst, mlč a pojď už.“

Následuje kratší či delší chvilka, ze které není třeba vynechávat ono zmíněné hekání, ba ani výkřiky, neb těch se oba ze známých důvodů pro jistotu vyvarují. K popisu tedy zbývá už jen konverzace ex post:

„Nezapomeň na tu kytku pro mámu, zítra má narozeniny a večer za ní jedeme. A koukej koupit nějakou pořádnou, ne takový koště jako minule.“

„Chrrr, chrrr, chrrr.“

Tak samozřejmě mohou nastat i jiné okolnosti, ve kterých jsou například obě děti u babičky (té její mámy, pro niž on měl koupit květinu) na školkových prázdninách, zatímco rodiče chodí do práce. Pak by se na první pohled mohlo zdát, že mají na večerní sex více klidu, a tudíž i popisovaná konverzace bude bohatší. Leč ve skutečnosti tomu tak není, rozhovor může být naopak ještě chudší, protože ženě odpadne potřeba pobízet manžela k tichosti a k uzamčení dveří ložnice.

Další, co se nabízí, je konverzace související s ranním sexem o víkendu, když nezvoní budík a nespěchá se do práce. K tomu však zpravidla nedojde, protože v sobotu je třeba odjet co nejdřív za babičkou a za dětmi, a v neděli u babičky se spí s dětmi v jedné místnosti.

***

V poslední části přistupme ke konverzaci, související s takzvaným „podzimním sexem,“ odehrávajícím se ve fázi života, kdy děti už dávno vylétly z hnízda a ti dva konečně po dlouhých desetiletích doplatili hypotéku. Nyní žijí sami, zpravidla jsou už v důchodu, a tudíž by na milostné dovádění měli mít času a klidu, co hrdlo ráčí. Nabízí se zde odcitovat jeden vousatý vtip:

„Tak co?“

„Tak nic.“

„Tak slez.“

Leč nenechme se mýlit, a i když tato situace možná někde občas nastává, zpravidla je vše úplně jinak. Podobně jako v předchozí části, tak i zde se po většinu večerů postelová konverzace buď z důvodu rozdílného času odebrání na kutě vůbec neodehrává. Nebo pokud k ní přece jen dojde, tak se též netýká sexu jako takového, jen důvody proč k němu nedojde, jsou už poněkud jiné, například:

„Zítra ráno nezapomeň zasadit ty afrikány, co jsme dneska koupili, já musím uvařit, v poledne přijedou mladý.“

„Ano, miláčku, dobrou noc.“ Při této, předchozí a mnoha podobných větách si ani jeden z nich nevzpomene, že vůbec nějaký sex existuje.

Pokud však vzpomene, věty nabydou poněkud jiného charakteru, případně hlasového zabarvení: „Nech toho, ty kozle starej, říkala jsem ti přece, že mě po tý dnešní šílený rehabilitaci bolej záda.“

Anebo: „Chrrr, chrrr, chrrr.“ Manžel radši předstírá spánek, protože ví, že je sice středa, ale on na to dneska fakt nemá chuť.

Nicméně život je třeba stále žít a sex k jeho radostem prostě patří bez ohledu na to, zda jsme mladičtí, ve středním věku nebo zda máme zralost vepsanou ve tvářích.

„Jé, tobě to sluší víc než kdy dřív,“ obdivně prohlásí on poté, co ji uvidí vcházet do ložnice v lehoučké noční košilce a s mnohoslibným výrazem ve tváři.

„Ale nepovídej, ty kecko,“ zatáhne ona břicho a trochu zrůžoví ve tváři.

Další konverzace před samotným aktem se už odehraje beze slov, stačí pár důvěrně známých pohledů a úsměvů. Oba totiž dobře vědí, že dění příštích chvil nelze přesně odhadnout a že mnohdy důležitější než klasické spojení dvou klínů je umění hry vzájemných dotyků a intimního mazlení. A hlavně prožitek absolutního spolubytí.

I rozhovor ex post bývá v této fázi života dost často stručný, neb ti dva si spolu za předchozí léta stačili říct už prakticky všechno a vědí, že v tuto chvíli si toho nejvíc mohou sdělit společným mlčení. A tak se omezí na pouhé:

Ona: „Neusínej ještě a buď tady chvilku se mnou.“ Případně nikoli neusínej, nýbrž neodcházej, pokud mají z důvodů chrápání nebo častého chození na malou oddělené ložnice.

On: „Ano, miláčku… Chrrr, chrrr, chrrr.“

Ona: „Chrrr, chrrr, chrrr.“ Případně opakovaně „mlask, mlask,“ pokud je jeho spánek příliš hlučný.

Dlužno přiznat, že ono „chrrr, chrrr, chrrr“ není v tomto případě hrané, nýbrž skutečné. Oba dobře vědí, že ráno je třeba brzy vstát zasadit afrikány dřív, než začne pálit slunce a že před uvařením oběda pro mladé s dětmi se musí pořádně uklidit celý byt.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články