Ach to školství. Chudáček chudý.
Upící pod škrty pětidemolice. A to nám bylo slibováno, co tam poteče peněz. Štěstí, že netečou.
Zastavil jsem se na svém cyklovýletu u své spolužačky ze základky. Celý život učila a do teď učí zase na základce. První stupeň. Dali jsme řeč co nového za rok, co jsme se neviděli, co děti, co plánujeme, prostě takové normální odpoledne.
A z její strany samozřejmě přišla řeč na školství. O tom, jak se děti za 20 let změnily, od poslouchajících neviňátek, po sebevědomé bytosti, kterým se ale věci, jako například: „Otevřete si sešity“ nemusí opakovat dvakrát jako dříve, ale po sedmém pokusu paní učitelka dítěti radši ten sešit otevře sama.
Došlo i na peníze ve školství. Je jich tak málo, že jim (malá vesnická škola nedaleko od Prahy) s prací sekly už tři uklízečky a paní učitelky si musí uklízet samy (některé), jako vedlejší úvazek. A teď to přišlo.
„Odpoledne v družině prostě jde uklízet,“ sděluje o své kolegyni.
Nějak to nechápu. „Počkej, to chceš říci, že tam v té družině nechá děti bez dozoru a jde vytírat?“ ujišťuji se, že to správně chápu a říkám si, že to s tím školstvím je asi opravdu nahnuté.
„Ne, dá je prostě do vedlejší třídy kolegyni. Ono těch dětí není moc, kolegyně to hravě zvládne.“
Dál jsem do toho nešťoural, nechtěl jsem být konfliktní. Ale říkám si, proč tam tedy ty dvě družinářky jsou, když to jedna hravě zvládne? Třeba by byly i peníze na regulérní uklízečku. Nebo dokonce víc, protože uklízečka má určitě nižší plat než kvalifikovaná učitelka, která vyžaduje 130% průměrné mzdy, nebo aspoň její odbory. Nevím, jestli mé spolužačce došlo, co vlastně říká, co vlastně prozradila. Bylo to takové půvabně upřímné, opravdové politování, jak je ve školství málo peněz.
Nevím, zda za tento konkrétní stav v této malé škole může ředitel, zřizovatel (škola sídlí v budově místního úřadu), nebo ministerstvo. Ale určitě nemám dojem, že je ve školství málo peněz. Spíše je problém, že s nimi hospodaří učitelé a nikoliv profesionální ekonomové. A v tom bude ten problém.
