Rok poté

Některá data v novodobých dějinách nebude třeba nějak blíže upřesňovat. Namátkou 11. září a jistě i datum 7.října.

Asi málokterý politolog, pokud vůbec nějaký, by dne 6.10.2023 předpověděl, co se bude o rok později odehrávat na celém Předním Východě.

Jistě, jde o region plný neklidu, ale to víme již od května 1948, kdy den po vyhlášení suverénního státu Israel začala válka, která s přestávkami trvá dodnes. Na samém počátku čelilo cca 600.000 židovských obyvatel obrovské přesile arabské koalice, která měla jediný cíl a to likvidaci tohoto státu. Všichni víme, jak to dopadlo, víme, že stát Israel za těch několik desetiletí vybudoval z pustiny a bažin prosperující stát, v němž se vyvíjejí technologie, sloužící všem na celém světě.

Přesto, že v něm žíje necelých 10 miliónů obyvatel různého vyznání a v porovnání s okolními státy je nábožensky tolerantní, je trnem v oku arabským despociím, kde si o občanských svobodách mohou obyvatelé nechat jen zdát.

Za tu dobu se stát Israel „naučil“ žít se svými sousedy, z nichž někteří po mnoha letech pochopili, že než pokoušet se dobýt tuto zem tanky a raketami, je lépe uzavřít mírovou smlouvu a profitovat z řady technologických novinek, které zpříjemňují život všech. Bohužel, někteří stále setrvávají na leitmotivu své existence, kterým je likvidace tohoto státu. To v domnění, že pokud se tak stane, nastane v daném regionu klid a mír.

Že je to chiméra, bylo možné vysledovat v lakmusovém papírku jménem pásmo Gaza, kde si od roku 2005 vládnou palestinští Arabové sami. Ti po získání tohoto území jako první krok zlikvidovali fungující infrastrukturu a vyklizené osady. Přes miliardy dolarů a eur, jež by za normálních okolností stačily k vybudování nového Singapuru na pobřeží Středozemního moře, se pásmo Gaza pod vládou Hamásu stalo zvyklou arabskou enklávou, kterou známe z jiných, nepříliš atraktivních míst i v jiných zemích.

Občasné „přestřelky“ mezi státem Israel a raketami Hamásu a podobných skupin (na jejichž pořízení se podílí i Evropsá unie) se staly čímsi běžným, co nestálo ani za kratičkou noticku v denním zpravodajství. To vše do osudného data 7.10.2023.

Po roce je Gaza v troskách, podobná situace začíná být i v Libanonu (kde Israel nevede válku proti této zemi, ale proti de facto státu ve státě, kterým je Hizballah). Konec je t.č. v nedohlednu, naopak hrozí eskalace směrem k hlavnímu generátoru protižidovské nenávisti, kterým je Írán. Jen málokdo si dovolí odhadovat, co bude za měsíc, tím méně za rok.

Jedno je však jisté. Israelská společnost prodělala šok. Ať byly důvody selhání jejich zpravodajských služeb jakékoli, to, co se stalo před rokem, změnilo náhled židovského státu na případné další mírové soužití. Mnozí jedinci, usilující o přátelství s Araby z Gazy, byli vyléčeni pohledem na zmasakrované spoluobčany a to těmi, kterým dávali práci, o kterou by v Gaze nezavadili. Dodnes se objevují různá svědectví, že mnozí sezónní pracovníci byli v čele těch, kteří šli „najisto“ se znalostí půdorysu kibuců. Odměnou za přátelství a vstřícnost bylo upalování dětí zaživa před zraky rodičů a bestiality, které se vymykají chápání druhu Homo sapiens.

Židé mají za sebou historickou zkušenost s holocaustem, tedy něčím, co nezažil nikdy v dějinách žádný národ. Mají historickou zkušenost s diasporou, v níž byli začasté ostrakizováni, vyháněni a rovněž zabíjeni. Vznik státu Israel před několika desetiletími byl z tohoto pohledu logický a – co je podstatné – i oprávněný z hlediska mezinárodního práva, což je fakt, který stále ještě některým vládcům na Předním Východě nedochází.

Nevím, jak bude vývoj současné třaskavé situace, která se datuje od 7.10.2023. Co lze s jistotou řici, že Židé z toho vyjdou opět vítězně, protože oni nemají kam ustoupit a vědí, co by je čekalo při případné jediné porážce. Jejich umění být vždy o krok vepředu, umění předvídat situaci a včas zakročit, je už dávnou známým faktem.

K opravdovému míru na Předním Východě dojde až tehdy, kdy vládcové některých okolních změní své smýšlení od nenávisti k Israeli jako raison d´etre své existence. Kdy jim konečně dojde to, že mít za souseda vysoce vyspělou společnost je mnohem lepší, než kohosi, kdo na jakýkoliv jejich útok odpoví s několikanásobnou intensitou a sofistikovanou eliminací vysoce postavených iniciátorů, jak to nyní vidíme u Hizballahu.

Možná se datum 7.10.2023 bude vedle hrůzných vzpomínek v budoucnu uvádět jako jakýsi bod zlomu.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články