Důstojné oslavy státního svátku
Už podruhé za sebou se oslavy vzniku republiky nenesly v kulometné palbě na ty, co nesouznějí s hlavou státu.
V období pontifikátu Miloše Zemana se vždy čekalo, koho si vybere jako cíl svého projevu. Nejčastěji to byli novináři či lidé, kteří neměli potřebu mu pochlebovat a šimrat ego atd. Jeho slovní exhibice byly vždy spíše než státnickým projevem seznamem osobních nepřátel, u nichž byla báječná příležitost je před celou společností označit za škůdce, parazity atd. a tak si s nimi na dálku vyřídit účty. Miloš Zeman ani v tento jediný den v roce neodložil svoje osobní animosity, ba právě naopak, měl jsem pocit, že se na to vysloveně těší.
V seznamu vyznamenaných byli tehdy vedle skutečných osobností i jedinci, jejich minulost bylo možné směle označit za problematickou. Skutečně bylo nutné připíchnout metál bývalým komunistickým ministrům, případně řediteli podniku, kde v nelidských podmínkách pracovali vězni svědomí? Případně „umělcům“, jejichž majstrštykem nebylo jevištní či filmové umění, ale účast na oslavách, pořádaných Hradem a veřejné vyznání lásky k tehdejší hlavě státu?
Poslední dva roky zažíváme „normalizaci“, tedy nikoli tu husákovskou, ale tu v pravém slova smyslu. Projev hlavy státu byl smířlivý, srozumitelný, nikoho neurážející a svým způsobem laskavý. Nebyl filosofický, jak tomu bývalo třeba u Václava Havla, ale pro ty, kteří jej poslouchali, bylo jasné, o co jde. Podpora těch, kterým jde slutečně o věc a nikoli populistů, kteří nabízejí snadná řešení složitých problémů, jimž naše země čelí. Připomenutí, že žijeme ve skvělé době dlouhodobého míru a nikoli strachu z příjezdu tanků s posádkou, zmatenou z funkce splachovacího záchodu.
Letošní sestava vyznamenaných byl vyvážená, bez jakéhokoliv problematického jména. Namátkou Josef Suchár, kněz, který v divočině Oriických hor vybudoval skvělé poutní místo s domovem pro hendikepované. Anna Šabatová, statečná žena, která bez ohledu na politické klima bojovala za lidská práva. Jedinci, kteří nasadili svůj život pro druhé. Skvělí herci s kariérou, za níž se nemusí stydět. Řada „bezejmenných“, kteří bez ohledu na životní pohodlí věnují veškerý svůj čas lidem, kteří jsou hendikepovaní, kteří nemají životní štěstí být zdraví a žít na vlastních nohách.
Bylo útěšné a povzbuzující vidět všech 56 vyznamenaných či jejich zástupců. Jsou příkladem, jak se chovat v obtížných podmínkách, jak je nutné tvrdě pracovat k dosažení úspěchu, jak stát v kritiických dobách života pevně za svým a nepřizůsobit se účelově „rytmu doby“.
Byl to skvělý večer se skvělými lidmi.
Eva Jiřičná to shrnula jednoznačně: když jsem kolem sebe viděla, kdo všechno vyznamenání dostává, tak jsem byla pyšná na to, co jako národ máme za lidi a co dokážeme.
A žena dodala (já na to nekoukal), že to bylo dojemné až k slzám.
A tak je to správně. A ať se ti zemanovští šašci jdou radši zahrabat na hnojiště.
Zeman svým výběrem prakticky znehodnotil význam tohoto aktu. Vzpomenu si na hereckou šmíru Ivana Vyskočila, který nikdy neuměl hrát. Michal David, ohebná postava obou režimů atd. Mimo těch, které jsem zminil v blogu.
Suhlas…tiez som pozerala a tesila sa s vami..u nas..bohuzial…NIC🤷♀️
Milá Soňo, sleduji z povzdálí Vaši politickou scénu a nejsem sám s obavami, že by se tento trend mohl objevit i u nás. A co mne děsí nejivce, je exodus mladých Slováků, kteří opouštějí vlast, nejspíše navždy, protože jsou přesvědčeni, že tam prostě nechtějí žít.