Večerní nostalgie
Také občas hledáte vhodný termín k popisu toho, co právě prožíváte? Mně se to stalo ve středu v podvečer, když jsem „služebně“ navštívil mé rodné město.
Ve Vyškově jsem prožil prvních 12 let života. Pak jsme se odstěhovali a já mým rodným městem většinou už jen projížděl.
Ve středu jsem přijel do Vyškova trochu dříve než začínalo moje večerní setkání s přáteli. Začínalo se stmívat, když jsem procházel kolem mojí první školy, jejímž žákem byl i Klement Gottwald. Ocitnul jsem se také u radnice, kašny, či bývalé židovské synagógy…
Možná to šero způsobilo, že se mi najednou začaly vybavovat příběhy, které jsou spojeny právě s těmito místy. Stál jsem na náměstí, které se za těch šedesát let skoro nezměnilo, a v mé mysli běží zvláštní video.
Podle Wikipedii je nostalgie „stesk po něčem minulém, zašlém, ztraceném“. To, co se v tu chvíli odehrávalo v mé mysli a co zasáhlo i moje emoce, ale nebyl stesk. Nebylo to smutnění za „starými dobrými časy“, protože dobře mi je i teď a vůbec nemám touhu se pomocí nějakého stroje času znovu vrátit do té doby.
To, co jsem cítil, byla vděčnost Bohu, rodičům i mým sourozencům, stejně jako babičce i dědovi… Mohl bych pokračovat ještě dlouho ve výčtu osob, díky kterým jsem prožil zajímavé dětství, plné zážitků, na které mohu dodnes s vděčností vzpomínat.
V poslední době se setkávám se spoustou vrstevníků nadávajících na současnou situaci. Na tu dobu, kdy jsme byli dětmi, naopak vzpomínají jako na „zlaté“ nebo také „staré dobré časy“. Tak nějak přitom zapomínají na spoustu toho zlého a nepříjemného, co nám i našim rodičům tehdy hodně komplikovalo život.
Během té chvilky, kterou jsem si sám pro sebe nazval „večerní nostalgií“, jsem se rozhodl, že začnu z těch starých vzpomínek skládat mozaiku doby, ve které jsem vyrůstal.
Občas si s manželkou připomínáme naše společné zážitky. Při mém povídání často protestuje: „Tak to nebylo!“ No a já jí odpovídám: „To je docela možné, ale já si to tak pamatuji.“
Tak nějak to bude i s tou „historickou mozaikou“, která tu snad časem vznikne. Přeji vám příjemné chvíle s trochou nostalgie.
Píšeš to moc dobře, zejména věta „dobře je teď“ je moc důležitá. Pokud začneš psát svoje postřehy, spojené s minulostí a současností, máme se na co těšit.