Vítězství Trumpa není žádnou tragédií

Naopak, je to dobrou zprávou pro podnikatele a svobodu neomezovanou stupidními nesmysly. Za mnoho jeho kroků jsem jej už dříve chválil, například za snižování daní a omezování byrokracie, která dusí americkou ekonomiku.

Buďme upřímní, nevýrazná Kamala Harrisová by si výhru nezasloužila. Je ovšem komické, když nad vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách jásají komunisté a všichni levičáci, kteří by proti tomu, co hodlá podniknout, v jiných případech masivně protestovali. To se týká třeba zdravotnictví, kde prosazuje zrušení Obamovy zdravotnické reformy, která zavedla povinné zdravotní pojištění pro všechny Američany. Mnozí obyčejní Američané k tomu říkají, „proč musíme mít povinnou zdravotní pojistku. My ji nechceme, a pokud bychom potřebovali nějakou drahou léčbu, tak je to naše starost, jak se s tím vypořádáme. Druhým do toho nic není.“ A těmto lidem, pro které je prioritou maximální osobní svoboda, Trump dobře rozumí.

Podle ČTK pro firmy, které vyrábí v USA, navrhl Trump snížení daní z 21 na 15 procent a hodlá také snížit daně z kapitálových zisků. Dále je pro jednoduchost amerického pracovního práva s možností okamžité výpovědi z práce jak ze strany zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců a též bez vyplácení odstupného. Pružný pracovní trh bez zbytečných byrokratických překážek je rovněž jednou z cest k hospodářské prosperitě.

Naši levičáci a nejen ti naší chtějí naopak daně pro firmy zvyšovat a nízké zdanění kapitálových zisků na ně působí jako červený hadr na býka. Také si pamatujeme na jejich hysterické výlevy, když vláda premiéra Mirka Topolánka zavedla poplatky ve zdravotnictví. To bylo řevu o tom, že chudí nebudou mít na doktory. Přitom spoluúčast pacientů na zdravotnictví je v USA daleko vyšší než v ČR a Trump na tom nebude nic měnit. I proto je jásot levičáků nad novým americkým prezidentem neupřímný a legrační.

Snížení daní pro společnosti podnikající v USA je z hlediska Trumpa pochopitelné, on chce, aby se místo v zahraničí co nejvíce vyrábělo v Americe. A to mají také podpořit jim plánovaná vysoká dovozní cla, z Číny ve výši 60% a z ostatních zemí včetně Evropské unie 10 – 20%. Jak upozornil ekonom Lukáš Kovanda v týdeníku Hrot, v Česku by kvůli tomu mohly přijít o práci desítky tisíc lidí a v roce 2027 by naše ekonomika mohla být chudší až o 300 miliard korun. Pro nás jako pro vysoce proexportní ekonomiku by to byl velký problém. Jenomže, za prvé, pro Trumpa je na první místě Amerika, a za druhé, ještě nic nebylo rozhodnuto.

Trump také uvedl, že na rozdíl od svého předchůdce Bidena přestane omezovat americké těžaře na vlastním území. Jak uvedl bezpečnostní analytik Milan Mikulecký v pořadu CNN Prima NEWS, USA jsou co se týče ropy naprosto soběstačné. „Mohou dokonce ropu exportovat. Pokud nový prezident povolí projekty, které byly za dobu administrativy Joea Bidena zaseklé, bude to pro Írán velký problém. A vzhledem k tomu, za jaké náklady těží ropu Rusko, to může být pro tuto velmoc až likvidační,“ upřesnil.

Co se týče zahraniční politiky, tak lze očekávat, že Trump bude pokračovat v podpoře Izraele a ostře se vymezovat proti Číně a Íránu. Je jisté, že pokud by se Teherán odvážil napadnout židovský stát, nebude mu nový americký prezident bránit v razantní odvetě. Co se týče Ukrajiny, těžko říci. Ministrem zahraniční věcí USA by se měl stát floridský senátor Marco Rubio, který připouští mír na Ukrajině i za cenu jejich územních ústupků. Důležitou roli v Trumpově týmu pro zahraniční záležitosti by však mohl hrát i Brian Hook, který je rozhodným odpůrcem Íránu i Ruska. V žádném případě však nelze očekávat, že Trump jako silný lídr půjde ve všem na ruku Putinovi. To by akorát zesměšnil sám sebe. On si je také dobře vědom, že Amerika je daleko silnější než Rusko. Navíc Moskva je spojencem fanatického islamistického Teheránu jednoho z úhlavních amerických nepřátel.