Winston Churchill: Komunismus je vzpoura méněcenných a cesta k bídě

Před 150 lety 30. listopadu 1874 se narodil Sir Winston Leonard Spencer -Churchill, jedna z nejvýznamnějších osobností 20. století. Kdyby mu svět častěji naslouchal, mohlo v něm být daleko lépe.

Dokázal si také stát za svým, i když mu to body zrovna nepřineslo, třeba když byl proti rozpadu Rakouska-Uherska nebo později se postavil proti Mnichovské dohodě, která rozbila Československo. Winston Churchill pochází ze slavného anglického rodu, jeho předek Sir John Churchill, vévoda z Marlborough a vynikající anglický vojevůdce porazil za války o španělské dědictví v roce 1704 spojenou francouzsko-bavorskou armádu v bitvě u Blenheimu a právě název tohoto místa v Bavorsku nyní nese anglické rodové sídlo Churchillů.

Právě tady se Sir Winston Churchill poslední listopadový den roku 1874 narodil. Slavný úspěšný předek, který neprohrál žádnou bitvu, a nebylo města, jež by obléhal a nedobyl, se stal jeho velkým vzorem. A možná i po něm zdědil houževnatost, vytrvalost a odvahu jít si za svým cílem.

Vystudoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu a nastoupil vojenskou kariéru. Za účast v bitvách získal několik medailí a Řád za zásluhy, působil také jako válečný zpravodaj.

Během búrské války v jižní Africe byl zajat, podařilo se mu však za hodně dramatických okolností uniknout a vrátit se do Anglie. V roce 1900 vstoupil do politiky jako poslanec za Konzervativní stranu a do roku 1929 vystřídal téměř všechny významné ministerské posty s výjimkou ministra zahraničí.

Denně údajně vypil lahev whisky, kouřil doutníky a nenáviděl zbytečný pohyb. Svým životním stylem tak dal na frak správné životosprávě, protože navzdory ní se dožil požehnaného věku 90 let.

Po skončení první světové války se vyslovil proti rozpadu habsburské monarchie, když prohlásil. „Kardinální tragédií byl úplný rozpad rakousko-uherské monarchie, rozbité na základě Saintgermainské a Trianonské smlouvy. Toto přežívající vtělení Svaté říše římské umožňovalo po staletí společný život, přinášející výhody obchodu i bezpečnosti celé řadě národů, z nichž ani jediný neměl ve své době sílu ani vitalitu čelit sám o sobě tlaku znovuoživeného Německa a Ruska.“ Jak prorocká to slova.

Jeho hlavním celoživotním nepřítelem však byl komunismus, před kterým mnohokrát varoval. Na toto téma toho řekl hodně, například „legalizovat komunismus je jako legalizovat sodomii,“ bolševický puč v Rusku v roce 1917 popsal slovy, že „země se zmocnily tlupy vřeštících, zdivočelých a vraždících paviánů“ a výrok „komunismus je vzpoura méněcenných“ patří k absolutně dokonalým. Přesně vystihl podstatu tohoto zločineckého hnutí, které nabádalo k bohatství nikoliv poctivou prací, ale vražděním a okrádáním schopných a úspěšných lidí. Schopnosti marxistů pak dokonale odhadl výrokem, že „kdyby komunisté vládli na Sahaře, tak bude i písek na příděl.“ Rozdíl mezi oběma systémy pak zhodnotil takto. „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“

Byl pro daleko rozsáhlejší intervenci západních armád v Rusku proti bolševikům za občanské války na podporu bílých, protože si uvědomoval, že rudí vrazi nepřinesou této zemi nic dobrého. Zapřísahal také ruského generála Děnikina, Poláky, Ukrajince a vůbec všechny antikomunistické síly, aby se proti hroznému nepříteli spojily. To se bohužel nestalo, Rusko ovládla bolševická tyranie a důsledkem byly desítky milionů mrtvých za Leninova a hlavně Stalinova teroru.

Jeho velké chvíle nastaly v roce 1938, kdy se na podzim veřejně postavil proti zradě Československa a kapitulantské politice předsedy britské vlády Nevilla Chamberlaina. V nebývale ostrém projevu v Dolní sněmovně po uzavření Mnichovské dohody zvolil vůči Chamberlainovi tvrdá slova. „Vy, že jste zachránil mír, zradil jste maličké Československo, Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku.“

Následující události mu daly za pravdu a v roce 1940 se stal válečným premiérem Velké Británie. Jeho odhodlání provázené dalším proslulým výrokem, „nemohu Vám slíbit nic jiného než krev, pot a slzy, ale slibují Vám jedno, tuhle válku vyhrajeme,“ povzbuzovalo Brity v odporu proti nacistickému nepříteli. Za II. světové války se spojil se sovětským diktátorem Stalinem, protože jej v té době považoval za menší zlo než Hitlera, ale jak sám prohlásil, na jeho kritickém názoru na komunismus se nic nezměnilo.

V té době totiž nebylo jiné řešení. Je to asi jako v případě, kdy začne hořet dům, v němž bydlíte, a hasit pomáhá i soused, který je vyhlášený násilník a zločinec. V tuto chvíli ho jistě nevyženete, protože potřeba jsou každé ruce, aby byl oheň uhašen. Na rozdíl od naivního amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, však Churchill pochopil, že Josef Stalin je ve skutečnosti netvor – ďábel v lidské podobě, který se od Adolfa Hitlera téměř v ničem neliší a v květnu 1945 si pohrával s myšlenkou války proti Sovětskému svazu. Nicméně ta by si vyžadovala též nasazení armády poraženého Německa, což by bylo značně problematické, a tento úmysl proto nebyl reálný.

Nicméně již v březnu 1946 ve svém slavném projevu na univerzitě ve Fultonu, v americkém státě Missouri znovu odhalil komunisty jako darebáky a podvodníky. Správně v něm upozornil na to, že Stalin porušil dohodu z Jalty, kde slíbil východoevropským zemím demokratický vývoj a svobodné volby. V Československu k nim byl připuštěn omezený počet stran, v Polsku a Maďarsku byly rovnou zfalšovány ve prospěch komunistů. On řekl, že byla spuštěna železná opona od Štětína po Terst a Stalin tak de facto zahájil studenou válku. Nebyl to totiž Západ, kdo ji spustil, ale SSSR. V podstatě tak Churchill dokázal, že východoevropské země nebyly osvobozeny, ale znovu okupovány, tentokrát sovětskými komunisty, kteří je proměnili ve své kolonie a vnutili jim vládu podle své vůle a proti mínění většiny tamních obyvatel.

V jeho životě jsou i problematické momenty. Jedním z nich byla bitva u Gallipoli, v britské historiografii známá spíše jako operace Dardanely, mezi únorem 1915 a lednem 1916. Důrazně ji prosazoval i Churchill, tehdy první lord admirality (ministr námořnictví). Jejím cílem bylo ovládnutí průlivů mezi Černým a Středozemním mořem britskými a francouzskými jednotkami, které se na jejích březích vylodily, včetně osmanského hlavního města Istanbulu. Tyto strategické úžiny patřily Osmanské říši, spojenci ústředních mocností Německa a Rakouska-Uherska. Jejich dobytí by umožnilo lepší zásobování carského Ruska potravinami a výzbrojí z Velké Británie a Francie. Tato akce však skončila fiaskem, britská a francouzská vojska se musela evakuovat a Churchill podal demisi. Odešel pak jako důstojník britské armády přímo na frontu bojovat proti císařskému Německu. Tento neúspěch později vysvětloval tím, že operace nebyla podpořena i přes jeho naléhavé žádosti dostatečným počtem vojáků.

Jak uvedl web echo24.cz, nejtěžším zločinem, kterého se podle progresivistů měl Churchill dopustit, byl hladomor v indickém Bengálsku, při němž zemřely dva až tři miliony lidí. Ve skutečnosti však hlavním viníkem byli Japonci, kteří okupací Barmy a blokádou Bengálského zálivu zabránili dodávkám rýže do Indie. Když v roce 1943 Bengálsko postihla neúroda, nastal hladomor, ještě zhoršený místní správou, která nebyla schopna krizi zvládnout. Levice Churchilla obviňuje, že z rasistických důvodů zabránil dodávkám jídla do Indie. Potřebné dodávky však komplikoval hlavně chaos druhé světové války a ve chvíli, kdy distribuci pomoci převzala od bengálské správy armáda, hladomor polevil. Navíc by ke zvládnutí hladomoru bylo potřeba dostat do Bengálska další potraviny po moři, což vzhledem k již zmíněné japonské blokádě bylo téměř nemožné.

Rovněž výtky, že premiér Churchill nechal přednostně zásobovat potravinami britskou armádu před Indy, jsou mimo realitu. Za války mají prioritu vojáci před civilisty. I obyvatelé sovětského Leningradu dostávali za blokády daleko menší potravinové příděly než vojáci Rudé armády, kteří bránili obležené město.

Sir Winston Churchill přes všechny často nezasloužené výhrady patřil k nejvýznamnějším osobnostem 20. století. Jeho zásluhy výrazně převažují nad zápory. Zemřel 24. ledna 1965 a je pohřben na hřbitově ve vesnici Bladon v sousedství zámku Blenheim v hrabství Oxfordshire v jihovýchodní Anglii, kde se narodil.

Jsem moc rád, že jsem mohl obě místa před časem navštívit a u rodinného hrobu se poklonit jeho památce. Sire Churchille, děkujeme Vám za všechno, co jste pro osvobození lidstva od nacistické, a komunistické diktatury udělal. Pravda, pádu rudé tyranie jste se nedožil, ale máte na něm velký podíl.

Zdroje:

Churchill – Život, Martin Gilbert, nakladatelství BB ART, Praha 2002

Dějiny 20. století, Paul Johnson, nakladatelství Rozmluvy, Praha 1991

Dějiny Británie, Kenneth O. Morgan a kolektiv, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999

Britské impérium, Niall Ferguson, nakladatelství Prostor, Praha 2007

Nová karta

Moderní-Dějiny.cz | Bitva o Gallipoli

https://www.echo24.cz/a/SPjVd/byl-churchill-zlocinec

https://www.databazeknih.cz/citaty/winston-s-churchill-11516