Ve středu nebo ve středu?

Jsou věci, které bereme automaticky jako prosté, ale ony tak jednoduché být nemusí. Čeština je krásný jazyk, ale není snadné jí vždy rozumět.
Uvědomil jsem si to, když jsem jel ve čtvrtek šalinou. Přede mnou seděla mladá žena se svým pětiletým synem. Byl to fanda do železnice a tak se ptal: „Mami, jak se jmenuje nádraží, ze kterého pojedeme. To není Královo Pole, že?“

V Brně byli nejspíše jen na výletě, protože maminka o tom, jaký název nese to naše nádraží v centru města, neměla ani potuchy. „Asi to bude Brno – střed“, odpovídala, ale tón jejího hlasu napovídal, že spíše tipuje.
Chudinka netušila, co ji čeká.
Vzápětí totiž přišla otázka: „Mami, a to nádraží je tam jen ve středu? Dneska není středa, je čtvrtek. Bude tam to nádraží a náš vlak, když není středa?“

Jeho máma se mu pokoušela vysvětlit, co je to ten „střed“. Nejdříve pomocí slova „centrum“, ale to jejímu synovi také nic neříkalo. Poté si zkusila pomoci slůvkem „uprostřed“, jenže ani tak její pětiletý syn stále nechápal.
Pak byl chvíli klid, protože mladá žena přemýšlela, jak by to svému synkovi vysvětlila a evidentně jí právě nic nenapadalo. Když se konečně nadechla, aby dala další pokus, musel jsem vystupovat.
Takže nevím, jak to vlastně dopadlo.
Jsem si ale jistý, že klučina nakonec pochopil, co je to ten střed a přestal se obávat, že i když je zrovna čtvrtek, tak nádraží i s jejich vláčkem nezmizí.

Přemýšlím nad tím, že zatímco onen klučina bude našemu jazyku rozumět stále lépe, u mne to bude spíše naopak. Od určitého okamžiku totiž přibývající roky začínají postupně krást z našeho mozku slovíčka i jejich význam.
Nějakou dobu to pozoruji nejen na naší babičce, ale také sám u sebe.

Minulý týden jsem na setkání s mladými lidmi v našem duchovním společenství dostal otázku, ve které zaznělo slovo „prokrastinace“. Chvíli jsem přemýšlel, co to slovo znamená. Věděl jsem, že to pro mne není nový termín. Nebyl jsem si ale jistý, zda to, co se mi vybavilo, je skutečný význam tohoto slova.
Nakonec jsem se raději zeptal a zažil pak dvojí radost. První z toho, že se mi význam slova vybavil správně, tu druhou z reakce z těch mladých – nikdo se mi nesmál, ale měli pro mne porozumění.

Přeji vám, ať roce 2025 nejen správně porozumíte tomu, co uslyšíte, ale také, ať máte vzájemné porozumění se všemi lidmi, kteří jsou pro vás důležití.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články