Osobní desatero pro tento čas
Pro dobu současné krize, která jistě jednou pomine, ale teď tu prostě je, jsem si sesumírovala několik užitečných pravidel. Tady jsou:
1. Nesleduj až tak zpravodajství, je zaměřené hlavně na negativitu a ždímání emocí.
2. Omez svůj čas strávený na sociálních sítích, tady je to taky plné emocí, které nemusíš prožívat, ale znáš to: vtáhnou tě…
3. Dělej dál to, co máš rád/a, ať už je to pěstování kytiček nebo běhání lesem či cokoliv dalšího, co ti přináší dobré pocity tělesné i duševní.
4. Pěstuj či přímo zušlechťuj reálné mezilidské vztahy.
5. Nemysli jen na sebe, můžeš pomáhat ženám s dětmi na útěku nebo komukoliv dalšímu, koho si pro svou pomoc vybereš. A to je má současná zkušenost, když jsem si „našla“ konkrétní mámu s dětmi, kterým jsem bez očekávání nějaké reciprocity předala, co můžou potřebovat, a ulevilo se mi, že nejsem až tak bezmocná, když se dějí takové hrůzy, uklidnilo mě to. A za chvíli jdu do práce, to je taky velkej držák, když jsi reálně někde potřebný/á a dostáváš za to mzdu, takže je to vyvážený. Kdo podniká a je tzv. svým „vlastním pánem“, tak si taky určitě najde nějaké uplatnění, stejně už je zvyklej na nejistotu.
6. Napiš si klidně svoje „desatero“, kde zúročíš svou životní zkušenost, za nejdůležitější osobně považuju vyvážit své vlastní potřeby s potřebami lidí kolem sebe. Mít v rovnováze dávání a přijímání.
Jo a za 7. srovnej se s tím, že jednou umřeš. Kdy a jak to bude nevíš, to jedno z těch tajemství, které vědět prostě nemáš.
Možná by se dalo ještě pokračovat, třeba „vypínej častěji kohouty ústředního topení“, ať si zvykáš na případný nedostatek či drahotu. Otužilejší budou ve výhodě. Ale to už je možná trochu sarkastické… ba ne, omezit spotřebu, konzumní způsob života, je prostě na pořadu dne. Slunce naštěstí pořád svítí, život pokračuje, jen prostě trochu jinak. Tak se s tím srovnejme.
Děkuju Vám, Vlasto, a podepisuju se pod to!
Působí to na mne, že máte mozek a srdce.
Díky, Vladimíre.
Moja draha,dakujem,snazim sa uz par rokov🙏
Zkusím tohle téma nějak zkráceně popsat. Ve zprávách jde samozřejmě primárně o informování o nejrůznějších událostech. Toto informování však bývá vedeno různými způsoby, všichni víme, jak funguje například bulvár. Před iks lety se na mediálním trhu objevila televize Nova, která převzala ze zahraničí určitou bombastičnost. A měla s tím u diváků úspěch. Česká televize se po nějaké době začala přizpůsobovat tomuto trendu. Často je využíván příběh, který „vezme za srdce“. To dělají reklamní mágové všeho druhu, proto uspěl i Babiš, který si zaplatil kvalitní reklamní mágy, a dělá to i Česká televize, která si chce udržet sledovanost. Působila jsem určitý… Číst vice »
Radko, myslím, že jsi příliš přísná. Chápu Vlastu tak, že dělá co může tady a teď. Nemůže fysicky pomoci těm zoufalým lidem v Mariupolu (třeba se za ně modlí, co já vím, třeba poslala nějaké peníze na zbraně nebo na jídlo). Ale vzhledem k tomu, co já vidím a slyším dnes a denně v ordinaci, její postoj je jistou pomocí, abychom i my nezačali šílet. Samozřejmě můžeme polykat antidepresiva, tak krásně tlumící emoce, jiný zase vezme kvér a odjede tam. Je obtížné soudit jiné.
Díky, Tomáši, už jsem z Blogosfére chtěla i kvůli Radce odejít, protože pro tyhle slovní přestřelky jsem sem nevstoupila. A dovede mě to docela i na chvíli rozhodit. Ty to naštěstí chápeš. Neumím zabránit tomu, aby se na Ukrajině děla ta zvěrstva. Proto se aspoň snažím nezhroutit se z toho, aby dělala dobře svou práci tady. Nemůžu nést tíhu celého světa na svých bedrech.
Pokud byste, Vlasto, odešla z tohoto prostoru, bylo by mi to velmi líto. Já chápu tuhle dobu jako čas erupcí emocí, kterým se nelze vyhnout, pokud nejsme naprosto cyničtí. A každý má tu hranici někde jinde. Což není důvodem, abychom toho druhého kritizovali, že ji nemá shodnou s tou mou. Někdo to skrývá hluboko uvnitř, navenek to není vidět, ale je to uvnitř skryto jako nádor, který se ještě neprojevil, ale už koná své zhoubné dílo. Jiný pak je podobný vulkánu, který to ze sebe vychrlí a zasype okolí. Já se opravdu bojím posuzovat jiné, možná i dílem proto, abych… Číst vice »
Já nevím, Tomáši, jak bychom vnímali, kdyby bylo na místě Mariupolu Brno a Němci si doma sepisovali návody pro osobní pohodu. Kontroverzně bych sem nevstupovala, ale jsem ráda, že tady Radka je – právě pro ty křehké hranice.
Článek je o zvládání stresu. Bez této schopnosti se po pár dnech beze spánku prostě složíme, síly budou potřeba dalších mnoho měsíců. Co třeba racionálně uvažovat, jak já můžu pomoct (peníze, materiální pomoc atd.) Pokud se budeme vzájemně trumfovat, kdo to více prožívá, více soucití a je více zničený, tak tím nikomu nepomůžeme. Když píšete o Němcích, tak ano, ve vašem uváděném příkladě bych potřebovala aby se nezbláznili stresem, ale reálně byli schopni poskytnout Brňanům pomoc. Paní Radka nenavrhuje řešení, ale situaci ještě více hrotí.
Tenhle text jsem psala ale ještě před bombardováním té porodnice.
Míšo, mi nevadí rozličné postoje, naopak jsou kořením, není větší nudy než démon souhlasu. Jen se bráním příkrým odsudkům a razantním proklamacím u těch, o nichž toho mnoho nevím. Každý může a má dělat jen to, na co stačí. Rád čtu jak texty od Radky, tak i ty Vlastiny.
Pani Vlastičko, ja sa vždy teším na to čo napíšete, ide z toho nádej a optimiznus a pozitívna energia a to je najviacej. Pekný deň.
Některé Vaše bodu s radostí použiji pro své klienty, kteří docházejí s žádostí o antidepresiva, aniž by se zamysleli nad svým žitím.
Děkuji, Tomáši, to je pro mě pocta. Lepší než nějaká literární cena.
Áno, veľa sme plytvali, tak teraz budeme hold šetriť, možno lepšie hospodáriť. Prajem slnečný deň, pani Vlastička.
Ďakujem, slunce svítí na všechny, na nás lidech je, co se svým životem uděláme. Jsou to teď velké lekce.
Veru sú, až bolestivé.