Ještě nedávno byli ti, co pomáhají uprchlíkům, nazýváni pomatenými vítači
Jsou i jiné války a také jiní váleční uprchlíci, kteří jsou také nevinní, a přesto žijí roky v šílených podmínkách ve stanech, a nikoho to moc netrápilo, netrápí a asi ani trápit nebude. Patrně proto, že jsou jiní a také žijí relativně daleko.
Je potěšující sledovat, jak silná vlna solidarity se zvedla na pomoc Ukrajině. Jak západní svět je i přes určitou liknavost schopen Ukrajině materiálně pomáhat a Rusku poměrně významně škodit, a to i za cenu vlastních ztrát a problémů. Fascinující je pak sledovat jakou míru lidskosti a empatie v sobě nalezli lidé, potažmo organizace, o kterých bych na základě zkušeností dříve v tomto ohledu silně pochyboval. Asi ne všichni jsou takto naladěni a dá se i předpokládat, že ona míra nadšení časem vyprchá a třeba se i u někoho přemění v deziluzi, ale obecně je přístup našeho státu a jeho občanů pro mě příjemným překvapením.
Není to tak dávno, co proběhly jiné konflikty, které postihly miliony civilních obyvatel, a které také vyvolaly masovou migraci. Mnoho takových konfliktů dále pokračuje, a hlavně miliony lidí, které v průběhu minulých let vyhnala z domovů válka, žijí v nepředstavitelných podmínkách v různých utečeneckých táborech. Dobře si vzpomínám, že v době migračních krizí nebyl vstřícný a empatický přístup k uprchlíkům vůbec běžný, a ani vláda se neprezentovala velkou ochotou tuto problematiku řešit, respektive řešit ji v jejich prospěch.
Dnes nikdo lidem projevujícím humanitu nenadává do „vítačů“ a běženci se ani neselektují podle pochybných kritérií, která by měla rozhodnout o tom, je-li dotyčný válečný uprchlík nebo ekonomický migrant, přestože je jisté, že i dnes naši pohostinnost využívají a budou využívat nejen ti, kteří jsou bezprostředně ohroženi válkou. Je to obecně dobře, protože není čas ani možnost takto lidi selektovat a není to ani principiálně správné. Před několika lety jsme však byli v podobné situaci, jen s tím rozdílem, že lidé jiné kultury v mnohých z nás vyvolávali obavy, strach a s tím i naprostou neochotu jim cokoli poskytnout.
Každý chápe důvody. Ukrajina je blízko, Ukrajinci jsou nám historicky i etnicky blízcí a Rusko bylo, je a bude pro nás bezpečnostní hrozbou, ale svět je malý, a zlo na něm se nezkoncentrovalo jen na Ukrajině, respektive v Rusku či přímo v Kremlu. Po světě jsou desítky Putinů, zločinných režimů a s nimi i miliony zblblých a zfanatizovaných příslušníků národů schopných napadnout, zabíjet, týrat a diskriminovat příslušníky jiných národů, etnik či náboženství. Na světě zuří desítky válečných konfliktů, desítky občanských válek a probíhají i genocidy. Nevinní lidé jsou vražděni, týráni, segregováni a miliony z nich jsou na útěku v zoufalé situaci.
V Myanmaru došlo ke genocidě Rohingů a ze země uteklo před násilnostmi více než 700 000 lidí žijících nyní v šílených podmínkách v extrémně chudé Bangladéši. Na hranicích Konga a Rwandy žije aktuálně několik milionů utečenců vystavených zoufalé chudobě, nemocem, ale i bezprecedentnímu násilí. V Číně jsou potlačována práva národnostních a náboženských menšin, ať už to jsou Tibeťané či Ujgurové, a v neutěšené situaci se nachází i původní obyvatelé Jižní Ameriky. Humanitární krize panuje v Sýrii, kde se aktuálně nachází v neřešitelné situaci více jak dva miliony lidí, zoufalá situace je v Jemenu a po odsunu spojenců je bezprostředně ohroženo i několik milionů lidí v Afghánistánu. To je jen několik málo příkladů z mnoha.
Když o tom někdy diskutuji, slyším argumenty, že nikdo nemůže spasit celý svět, že každý má pomoci tam, kde je mu to nejbližší, a tudíž je to i nejjednodušší. Je to bezpochyby pravda, přesto si myslím, že ve snaze pomoci tam, kde se to přímo nabízí, je dobré nezavírat oči před tím, že Ukrajina není jediné místo, kde se dějí hrůzy a bezpráví nevinným lidem. Svět je opravdu příliš malý na to, aby bylo možné ignorovat to, co se děje dále než za humny, a že lidé jiné barvy pleti, jiné kultury a jiného náboženství cítí úplně stejně bolest i zoufalství a jejich krev je úplně stejná jako ta ukrajinská nebo naše. Uvědomme si, že i jen prostý zájem jednotlivců vytváří veřejné mínění, a to ovlivňuje politiku států a nadnárodních uskupení, které pak, jak je vidno, když jsou k činům dotlačeny, dokážou mnohé.
Děkuji, Jiří, za Váš pohled. Asi jsme potřebovali tu válku mít tak nějak blízko, abychom si všechno, o čem píšete, uvědomili.
Pro mne – Vas nejlepsi clanek v posledni dobe!
Ano, je to přesně tak. Hodně lidí si myslí, že tu bylo dlouhé období bez válek, ale to není pravda. Ozbrojené konflikty, větší či menší, někde na planetě probíhají téměř nepřetržitě. Ukrajina je tak vidět z řady různých důvodů, tím největším je, že konflikt probíhá v Evropě nedaleko od nás a máme ho téměř v přímém přenosu v TV. O Sýrii se neví skoro nic. Kdo dnes řeší Afghánistán, přesto se odhaduje emigrace v miliónech lidí v průběhu několika let, další příklady zmiňujete. Možná by stálo za to probírat více probírat současné dění ve světě na středních školách. Hezký den