Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit).
Bylo to jako v tom starém vtipu o nemluvícím chlapci, který ve dvanácti letech řekl rodičům: „Ta polévka je přesolená!“
„Proč jsi dodneška nemluvil?“ ptali se ho.
„Doteď nebyl důvod ke stížnostem!“ odpověděl.
Tomášek chlapce předběhl o celé tři roky. Jako by tato slovní rozbuška uvolnila něco v jeho malém mozečku, protože od té doby začal mluvit. Ne ještě ve větách, ale je to naše malá ozvěna, která ochotně opakuje to, co se mu řekne. A někdy to opakuje i třicetkrát po sobě, takže rodič je sice šťastný, ale používá větu, kterou si myslel, že nikdy nevysloví: „Prosím tě, mlč chvíli!“ Ale naše zaseknutá deska na to nedbá a stále nás oblažuje svými postřehy, že koout není, koout dělá kykyýýý, koka mňau, slepice kokodá, načež vyjmenuje všechny své spolužáky a dodá: „Ci čokoádu!“
Je to zázrak. Věhlasní kliničtí psychologové nám tvrdili, že když se nenaučil mluvit do šesti let, tak je centrum řeči natolik zaostalé a nevyvinuté, že musíme počítat s tím, že mluvit už asi nebude. A to není vše. Naučil se i psát a přečte si po sobě, co vytvořil. Jen ve škole mi to nevěří, protože tam mluvit odmítá. Zase ty jeho rituály a dělení na DOMA a ŠKOLA. Stejně, jako v době distanční výuky nechtěl dělat doma úkoly, tak teď pro změnu ve škole nechce mluvit. Musela jsem paní učitelce natočit videa, jak doma krásně mluví, aby mi uvěřila. Minule tam dostal záchvat, protože po něm chtěli, aby zopakoval, co mu říkají.
Kdepak, je to tvrdá palice. Jakmile se zabejčí, nehne s ním nikdo. My už jsme zvyklí. Loňská covidová uzavírka nás naučila trpělivosti a toleranci. I když nás to stálo velmi mnoho nanuků:-)
Ale i když nás mnohdy bolí hlava, jsme šťastní. Jen naše kočka to nadšení nesdílí. Není zrovna trpělivý posluchač. Vysvětlit mu, že kočička s ním dobrovolně ležet pod dekou nebude, je nemožné.
Snad ta kočka jednou pochopí, že i pro ni je vzdělání důležité:-)
I nadále Vám (včetně kamaráda Toma) držím palce. A pokud se zas zastavíte, rád Vás uvidím!
🙂
Jo, a vítej!
Vláďo, to bude ještě dřív, než si umíš představit. Mezi 27-29.dubnem budeme zas na naší oblíbené farmě.😉
Paráda! To vychází, kolem24. bych se měl vrátit z Moravy, a vodopád na skále už jsem na zahradě zprovoznil. 🙂
Vítám Šárku mezi blogery Blogosféry. No a samozřejmě držím palce, aby se „mimoň“ rozkecal, rozmluvil a přinesl k Medkovým radost.
Díky, teprve se rozkoukávám. A hlavně dík za návod, jak se sem nalogovat a dostat.🙂
Gratuluji. Chlapec teď objevil kouzlo řeči, tak proto opakuje, poslouchá se, dělá mu to radost, že mu to jde. 🙂 A ještě i psaní… to je skvělé. Nejsem sice věhlasná klinická psycholožka, ale mám za to, že některá centra mozku mohou přebírat funkce jiných center, takže prostě se to takhle hezky přeskupilo. A taky jsem jako matka zažila nejdřív drtící diagnózu a pak najednou bylo všechno jinak – mnohem líp. Tak ať už je jenom líp.
Děkuji, Vlasto🙂
Ať se daří i vám.
Dobre rano Sarko, jsem zde v podstate na pozvani z FB, tusim, ze to byl pan Dr. Vodvarka, ale nejsem si jista, stezovala jsem si na ceskem FB, ze cteni iDnes uz je nad me sily, kdyz mam moznost porovnat jejich spatne prelozene, a ze tam kacim soudruhy analytiky, na pr. Vodicka, ze jim proste kliknu na jmeno a poslu jim ty linky na mezinarodni zpravy – jsou rychli (to se musi Buresovi po jeho eskapadach na Pandora listinach priznat – bud ochori, nebo keca), odpovedi do 5 minut (automat), ze jsem stale prihlasena, jen mam zaslat novou fotografii. To… Číst vice »
Zdravím, Jaro.
Tak on Tomášek chodí do speciální školy pro děti s PAS, na domácí výuku nemám trpělivost a nebyla bych dost důsledná. Líbí se mu tam, dokonce už nějak komunikuje se spolužáky.
Na Idnes se mi přestalo líbit, tak si dávám pauzu, ale blog jsem zatím nerušila.
No, pauzu jsem zatím nedodržela:-))