Prenatální věk je nejkrásnější období v životě lidském.

Vyznačuje se bezstarostnou polohou na zádech s nohama nahoru, trvalým připojením k výživě, spoustou času k vývoji a k zásadním životním rozhodnutím. Pak už přijdou jen starosti. Po devíti měsících jsem další dva proflákal v teplíčku inkubátoru v Brně, které mám od té doby rád, zvláště Starobrno. Tím skončila moje kariéra ohroženého kojence.

Podmínky pro moji další evoluci nabízely mnoho výhod. Televize byla stejně jako já ještě v plenkách, reklamy teprve v prenatálním věku (dále jen PV), a tak moje první kroky vedly naproti do elektrárny na haldy uhlí. Že jsou horníci nejdůležitější proletariát, bylo našemu kmeni fuk, v době Vinetoua pro nás byli uvědomělými bojovníky pouze indiáni. Bojovat proti bledým tvářím plechovým tomahavkem se na haldách uhlí přímo nabízelo.

Po třetím odvolání ze spravedlivého boje následoval rituál. Nejdříve sdělení, že jsem jako pras., vzápětí pár facek a nakonec odchod do dřevníku pro uhlí. Zatápění pod kotlem jsem měl už od PV v genech. Trvalo hodinu, než se studená sklepní prádelna proměnila ve vyhřátý pokojíček. V poslední fázi se požadovaná teplota lázně odkýblovala do plechové vany studenou vodou. Ve zbylé vodě se příležitostně vyřešilo velké prádlo.

Základní škola mi dala hodně. Mimo jiné mě naučila psát, číst, počítat, zpívat a kouřit. Možnost dalšího studia už byla složitější, protože jsem byl čtyřkař a navíc rodiče nebyli uvědomělí ani v PV. U přijímacích zkoušek na finanční úřad však tatínek na kované diletanty vyzrál, což zase nebylo tak těžké. Na otázku, jakou čte literaturu odpověděl, že červenou. Rudé srdce kádrováka zaplesalo, byl přijat a od té doby se nám dařilo lépe. Jen soudruh nemohl dlouho pochopit, proč tak uvědomělý člověk nikdy nevstoupil do KSČ a vystačí si jen jako pokladník ve Svazu včelařů. Ve funkci finančního dozoru se prokontroloval až do důchodu. Byl totiž jeden z mála, kdo na úřadu uměl počítat a jediný kdo nebral úplatky. Tuto dovednost a odvahu si osvojil za první republiky, jako důstojník finanční stráže, na slovensko-maďarských hranicích. Maminka se do důchodu proprala jako neuvědomělá pradlena.

Od PV bylo jisté, že v době socialismu budu elektrikářem na dráze. Tento učební obor byl totiž preferovaný a rodiče můj další vývoj nestál ani korunu, když pominu kapesné 25 Kč na týden. Následné dva roky obrany socialismu před imperialistickými hrdlořezy, považuji za největší ztrátu života.

Pak přišel listopad a všechny vymoženosti se rozplynuly. Zůstala jen křišťálově čistá demokracie. Pokušení, stát se během roku milionářem, mě minulo. Na Kajmanských ostrovech bych si stěží objednal pivo. Anglicky doposud umím jen KO a OK.

Zábavnější bylo dojíždět do zaměstnání, občas si zapořádat nějaký koncert, či ples a trpělivě se učit ovládat pc a foťák, abych potom mohl svoje myšlenky přenést do virtuálního světa internetu. Od PV totiž bylo jasné, že v době, kdy budou jen bohatí a ještě bohatší, se stanu chudým blogerem a přidám už jen opatrného motorkáře, rekreačního cyklistu, dychtivého fotografa, milovníka koček a kreativního zahrádkáře. Větší oči už byly za hranou, protože od PV mě pronásleduje víc nemocí, než má VZP v katalogu.

Rozhodnutí sice děláme v průběhu života, ale ta nejsprávnější v prenatálním věku, dokud ještě nemáme vyvinutý mozek. Až dostaneme rozum, děláme už jen kraviny.

Moji rodiče. Táta ročník 1900, letos by mu bylo 122 let, dobře se to počítá a pamatuje, máma o 16 let mladší

Vysmátý prvňáček.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články