Každý máme svého Ukrajince

Mediální obrazy vykreslují představy, často vzdálené od reality. Pokud se události sledují na povrchu a nejde se do hloubky, často na jejich konci čeká zklamání. A na něj někdo jiný čeká.

Na začátku koloval pokus o vtip, že stát nařídí, aby si každá česká rodina povinně vzala domů alespoň jednoho Ukrajince. Fakticky se není čemu smát, protože náklady na uprchlickou vlnu platí ze svých daní každý pracující Čech. Veřejné průzkumy, žlutomodré vlajky na budovách, odznáčky stejné barvy na klopách sak nebo lemech kostýmků či rekordní částky na účtech charitativních organizací však svědčí o většinovém nadšení Čechů pomáhat dobrovolně, aniž by je někdo nutil.

Tato atmosféra připomíná události nedávné doby.

V počátcích epidemie Covidu-19 se zdravotníkům tleskalo na balkónech domů a za podpory veřejnosti pro ně restaurace vařily obědy zdarma. Během poslední zimy někteří agresivní pacienti lékařům a sestrám spílali do očkovacích vrahů anebo na ně hulákali svoje rady nastudované na Internetu. Z extrému do extrému. Od bezbřehého nadšení k vylévání kýblu zlosti a vlastních frustrací.

Měli bychom vidět realitu.

Válečný uprchlík z Ukrajiny je v současnosti mediálně prezentován jako zdravá pracující žena se dvěma malými dětmi, jejíž muž bojuje za svou vlast. Takováto uprchlice je ochotná zastat těžkou a méně výdělečnou práci, kterou Češi dělat nechtějí.

Skutečností je, že mezi běženci není úplně malé procento seniorů, kteří budou v čase vyžadovat vyšší nároky na zdravotní nebo sociální péči a do pracovního procesu se zapojí minimálně.

Mezi Ukrajinkami nejsou jenom ženy a dívky se základní školou, ale také manažerky,  vědkyně, obchodnice či podnikatelky. Takové ze začátku budou ochotny pracovat noční dvanáctky u pásu v montovnách nebo v domovech seniorů, aby si zlepšily finanční situaci. To však vzdělaného člověka dlouhodobě neuspokojí. Pokud se budou chtít dále učit jazyku a dalším dovednostem, není vyloučeno, že začnou vytvářet konkurenční tlak na pozice, kterých je málo a výrazně snadněji se obsazují.

Nejen starší, ale i mladí nebo děti budou potřebovat zdravotní péči. S přibývajícími uprchlíky souvisí možný nárůst nemocí, kterých je u nás minimum díky základnímu očkování české populace. V kombinaci s případnou  podzimní vlnou Covidu to může přinést další zátěž pro zdravotnictví.

Otázkou je, co ukrajinští muži, až konflikt v jejich zemi skončí. Dá se předpokládat, že první věc, kterou udělají bude, že se nejprve rozjedou za svými rodinami. Chlapi poznamenaní válkou, z nichž mnozí budou mít těžká zranění na duši i těle. Svému okolí přinesou problémy, které jsme od konce poslední světové války v České republice nezaznamenali.

Zkrátka nepůjde pokaždé o idylicky vzorné matky, andělské děti a rytíře na bílých koní. Půjde o osoby s lehčími či těžšími nemocemi, neduhy stáří, sníženou pohyblivostí, různými závislostmi a dalšími podobnými problémy, s kterými se potýkají normální lidé ve všech zemích světa.

Část Ukrajinců se vrátí domů, ostatně někteří už odjíždí. Dá se předpokládat, že hodně jich v Česku zůstane z různých důvodů. Jakmile se objeví první potíže, byť ve formě ojedinělých excesů, které budou zveličovány anebo donekonečna opakovány v médiích, potom se stane jedna věc.

Z různých děr začnou vylézat různí bývalí a současní politici, konspirátoři, uvědomělí občané, bílí jezdci, bojovníci za svobodu od klávesnice a chytří brouci Pytlíci, kteří všemu rozumí, protože všude byli a protože proto. Ti všichni zatím skromně mlčí a v podřepu s nakrčenými rameny nedočkavě číhají na svou příležitost, stejně jako hyeny na mršinu. To proto, aby mohli výstražně zvedat ukazováček a pronášet svá moudra.

Já to říkal, že s každým migrantem jsou problémy. Cizinci se do naší dokonalé společnosti nehodí. Sebrali místa Čechům, kteří tvrdě dřou u pásů v montovnách. Dostávají pět tisíc korun českých měsíčně a ožebračují náš bohatý státní rozpočet. Chlastají první ligu a dělají bordel mezi našimi abstinujícími spoluobčany. Zabírají lůžka v nemocnicích českým pacientům. Dokonce i ta zvířata v zoologických zahradách, do kterých měli vstupy zadarmo, nám úplně vykoukali. Zbavme se jich, protože oškubaní čeští občané, bla, bla, bla, chudáci čeští občané, bla, bla, bla a okradení čeští občané, bla, bla, bla.

Ochota pomáhat nezištně druhému člověku a přenechat mu bez postranních úmyslů teplou část svého domova, je právě tou věcí, která nás odlišuje od zvířat. Češi dokazují, že jsou ochotni vzdát se části svého blahobytu ve prospěch těch, kteří přišli o všechno. Uprchlíci jsou vlastně našimi hosty. Mají své přednosti, ale i nedostatky. Taky dobré vlastnosti a též ty špatné. Mnozí se chovají vzorně a žijí s pokorou. Jiní dělají chyby a zmítá jimi vlastní ego.

Pokud přijímáme hosta do svého domu, měli bychom si toho být vědomi a brát ho takového jaký je. Se vším všudy, s dobrým i špatným. Uprchlíci z Ukrajiny jsou totiž úplně stejnými lidmi jako my.

Psáno pro iDNES.cz

Píseň Potměšilý host zpívá Hana Hegerová. Zdroj YouTube.cz.

Náhledová fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/ukrajina-vlajka-chlape%c4%8dek-zni%c4%8den%c3%ad-7068221/

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články