Motorkáři v Poličce aneb tisíc motorek na jednom náměstí.
Tak nevím, jestli se s tématem srazu motorkářů trefím do nálady a témat Blogosféry, ale zkusit to mohu, za to nic nedám já ani vy.
Polička je město, co má jedno z nejzachovanějších hradeb u nás.
Že se tu narodil Bohuslav Martinů, je všeobecně známé. Místo narození, právě nahoře v té věži. Mimochodem, příjmení Martinů je v Poličce stále frekventované.
Uprostřed města ve středu náměstí stojí radnice.
kterou v tento slunečný den obklíčili motorkáři.
Motorkáři se sjížděli ze všech stran, jestli někdo se hned na poprvé na náměstí netrefil,
nakonec se to podařilo všem. Jen při vjezdu se muselo dávat pozor, protože ulička je úzká a muselo se k tomu kličkovat mezi plechovkami, teda pardon, auty.
Přijíždělo se ve skupinách
ale i samostatně.
A také ve dvou na jednom stroji,
případně ve dvou každý na svém.
No a pak se všichni napáskovali.
Kontrolní otázka, pač jsou všichni zahaleni a v přilbě, jak poznáte, že na batůžku sedí žena? No dobře, podle copu.
a když ho nemá?
Copatou poznáte podle posedu i při solo jízdě.
Přijížděly i stroje naší výroby, které už jsou seniory, i když vozí juniory.
Pro řidiče juniory byl vymyšlen kdysi tento stroj, neboli fichtl, kozí dech, pincek a já nevím jak všechno se mu říkalo.
Pérák je také senior, ale zrovna tak pojem a
pumpička je boží.
Tenhle pérák ale senior rozhodně není.
Pojďme se podívat do placu, jaké všechny možné stroje přijely.
…a pak že motorka nemá oči, když má i obličej.
Mrkněme taky, kdo všechno přijel.
Panebože to je motorek.
Ale i tak pan farář k nám promluvil teplého slova a následně trpělivě požehnal nám i motorkám.
To byla ta první, celkem běžná událost. Druhou byla spanilá jízda. Na ní ale bylo třeba se připravit a seřadit, což při takovém množství strojů není jen tak. První jely čtyřkolky
a následně se řadili ostatní.
Mohlo by se to zdát jako nebezpečný zmatek, ale motorkáři na to mají nejen trpělivost, ale také zkušenost.
a všechno má také svůj řád a přirozená nepsaná pravidla.
A taky se oproti ostatním vůbec nerozptylují.
Spanilá jízda vedla krásnou krajinou jarních Žďárských vrchů.
Konečná byla na zelené louce v Pomezí, kde byla třetí, zase celkem běžná, součást programu, vystoupení motorkářského mága. V tomto případě Jakuba Kykala aneb co všechno se dá dělat s motorkou.
Na kaskadérské kousky je třeba se pekelně soustředit,
zvlášť když po dvou je to moc.
V půlce programu vybídnul diváky, kdo by si chtěl nějaký ten kousek zkusit a skutečně se našla odvážná děva
a vytvořili spolu taneční dvojici, jak se říká v krasobruslení.
No a pak pořádně přitopili pod kotel
a předvedli několik krasomotorkových piruet.
zvláště pak tuto. Teda podle toho z jakého úhlu se to vezme.
Všechno jednou končí a tímto vystoupením vlastně i celý sraz,
a tak jsme se rozjeli domů.
Úplně bych zapomněl na čtvrtou, zcela neobvyklou událost a pro tuto dvojici zcela zásadní, protože jeden motorkář, požádal jednu motorkářku o ruku, a to před celou nastoupenou motorkovou společností.
no neni to hezký?
Je to hezký! A nejen ta žádost o ruku, ale celej tenhle blog a všechny ty kejvačky, zetky, pařezy, fichtly, péráky, panelky, kozí dechy… a jiné bohulibé mašiny!
Dík!
Waw, ja som potešená. Ja žijem na Považí, kde sa kedysi vyrábali babety a asi aj motocykle a konávala sa tu šesťdňová motocyklová súťaž. Ale Považské strojárne zanikli a s tým aj všetko súvisiace s motocyklami. Ale občas sa v Maninskej Tiesňave konajú v campingu takéto zrazy, ale nie je to v takom množstve.
Je to moc hezký, nejen ty zásnuby, ale všechno na fotkách, Jaromíre. Mně teda fascinuje ta žlutá, to je prostě šlechtic mezi všemi. Myslím, že čtenáři Blogosféry byli potěšeni.
Paráda, těším se, že se v sobotu (snad se nepletu) uvidíme 🙂