Milión třistatisíc kroků do Santiaga de Compostela – část IV.
„Mělo to nějaký smysl?“, může se kdokoli zeptat. Proč se plahočit sněhem, úpalem na planině, lézt do kopců a zase dolů bez jediného dne odpočinku, když se dá relaxovat mnohem příjemnějším způsobem. Odpověď zná každý, kdo šel. „Ano“.
Nejde jen o polykání kilometrů. Na Camino je úžasný prostor, mnohdy i hodiny bez lidského stavení, skoro s pocitem, že obzor je opravdu zakulacený. Vesnice, kde člověk nepotká živou duši a přesto cítí, že je tam život. Poutník s báglem na zádech, který se k vám přidá po pozdravu „Buen camino“, s nímž prohodíte pár vět, zjistíte, odkud je a jaký má plán. A třeba i společné pivo při nejbliží oáze, abyste se rozloučili a vícekrát už neviděli.
Večery ve společných ubytovnách, kde se sejde ten neroztodivnější spolek, jaký si lze jen představit. Tak třeba pan Vu, který mne překvapil českým pozdravením „dobrý den“, z něhož se vyklubal Vietnamec, narozený ještě v zemi původu, vyrůstající s rodiči v Maroku, v pubertě přesídlen s nimi do Paříže, kde se oženil a poté přestěhoval do Španělska, kde má svou rodinu s třemi dětmi, které jsou de facto trilinguální. Český pozdrav se naučil na dovolené v české farmě v Sudetech. Pak třeba Frank z USA, který na sebe později prozradil, že je psychiatr, který pečuje o vězněné vrahy a pedofily. Chiara z Itálie, která po rozvodu hledá ztracenou sebedůvěru a rovnováhu v životě. A v neposlední řadě trojice již starších pánů z Francie, s nimiž jsem zápasil svou bídnou francouzštinou po tři společné večery. Jeden z nich, Jerome, mne potěšil tvrzením, že po třetí sklence červeného se má francouzština pronikavě zlepšuje a prý mám pařížský akcent. Voila ! Asi musím více bumbat Merlot.
Na Camino poutník vidí mnoho zajímavostí, někdy překvapivých, s výpovědí o místních názorech, životní filosofií obyvatel a jejich zvyky. Tak pojďte zase kousek.
I v tak krásném městě, jako je Saint Jean Pied du Port se může objevit cosi, co hyzdí kraj i mysl
Jsme prostě v Baskicku, kde je všechno naprosto jasné
To aby bylo úplně jasno.
Naštěstí jsou i mírumilovnější graffiti, které dají jasnou odpověď, míří-li naše kroky správným směrem
Někdo jde, jiný přímo letí k cíli
Astorga je známá výrobou čokolády už po dlouhý čas. Tak nám to tady neznámý umělec dokazuje.
Připomínka dob dávno minulých, že i tady to občas bylo docela hustý
Jsme v kraji templářů. Po posledním velmistrovi řádu je pojmenováno i jedno albergue, ale jejich působení v tomto kraji je patrno mnohem více.
Tak třeba tento mohutný hrad v Ponferradě. Bude námětem jednoho z dalších blogů
Pro unaveného a zbídačelého poutníka jsou k dispozici i moderní hojivé stanice.
Pro některé to však neplatí. Jejich nohy jsou naprosto v klidu.
Ale jejich cíl je naprosto jasný
Páníček si potřebuje dát dvacet nebo třeba jedno….rádi počkáme.
Maurská studna, údajně z 12. století
Je v ní krásně studená voda, ale k pití jsem ji raději nezkoušel.
Značky Mahou a Estrella Galicia by u nás propadly na plné čáře, ale po 3 týdnech je ocení i znalec.
Zvláště, když k ní po chvíli přinesou i malikatou porcičku iberské šunky a bílého chleba
Zátiší s cílem a báglem. Ke katedrále je to ještě asi 5 kilometrů, ale lahodných a krásných. Protože posledních.
Někteří si před cílem ještě schrupnou v podloubí. Nikdo je neotravuje, protože všichni vědí.
Relikviář, v němž jsou ostatky apoštola Jakuba.
A obří kadidelnice, zvaná Botafumiero, která létá nad hlavami poutníků po skončení bohoslužby. Ve své historii se prý utrhla jen párkrát, naposledy v roce 1937. Není známo, byl-li někdo zasažen.
A dnes poslední snímek. Sjetý vzorek, určitě na pokutu.
Tak to je pro dnešek všechno.
To be continued….
Díky, Tome, za to, že aspoň trošku jsme mohli poputovat s Tebou!
Tož to jsem fakt rád….
Pro řadu lidí je snazší putovat do Compostelly než putovat k nejbližší zpovědnici, tam poctivě vykonat zpověď a upravit si svůj život.
Na to bych Vám mohl odpovědět, že pro řadu lidí je snažší jedno vyzpovídání, než uvést svůj život do skutečného souznění s B-hem. Myslím, či spíše s přibývajícím věkem jsem stále více přesvědčen, že B-h po člověku nechce nějaké flagelanství, nějaké hlubokozpytné rozjímání, ale aby měl radost z toho, že je jeho dílem a že koná v souladu s Jeho vůlí. A více k tomu není třeba. A ta pouť je moc dobrá k tomu, že na ní má člověk najednou celý den čas si o tom popřemýšlet.
Taky jsem o tom přesvědčen čím dál víc.
Další skvělá část, člověk se jen rozplývá. Dáte sem i třeba mapku trasy z googlemaps kudy jste šel? 🙂
jeden díl bude ryze praktický s radami na cestu apod.
Už se na něj těším jako na studené pivo po celém dni práce na zahradě 😁
Dakujem za pohladenie na dusi😍
rádo se stalo
Ďakujem za fotografie aj povídání. Je to pre mňa upokojujúce a liečivé.
Pak blog splnil svůj účel.
Balada, pro nas tady v Kanade je to kazdy rok na jare slezina a potkavame ty nove-budouci. Pripravuji se pristi rok opet, ale zrejme z Portugalska. Letos to bylo diky Covidu vse jine a letani z Kanady s vizi ruske misile mne moc nelakalo, ale musim tento rok, mam od roku 2020 „river cruise po Dunaji“, ale co mam delat, kdyz nemam rada Orbana?!