Bravo, pane ministře
Jak nám pomalu mizí čas koronaviru, jak nám mizejí roušky z úst a mnohá další opatření, stejným způsobem se pomalu vytrácí i plnění slibů, jež jsme na vrcholu pandemie slyšeli z úst nejkrásnějšího ministra zdravotnictví.
Všichni máme ještě na paměti, jak v době vrcholu pandemie nastupovali v hlavním vysílacím čase před kamery naši čačtí představitelé exekutivy, aby slovy, jež nešetřila díky a uznáním těm, kteří stáli v přední linii společnému nepříteli, současně slibovali, jak se jim dostane zasloužené odměny. Pan ministr své uznání dokonce zhmotnil do částky 100-500 Kč hodinového příplatku těm, kteří odebírali vzorky nakažených pacientů.
Realita – jak zvykle u podobných slibů – je poněkud odlišná. Například lékaři infekční kliniky FN Brno (tedy jistě pracoviště, kde je riziko výrazně vysoké), dostali zaslouženou odměnu a to v příplatku za měsíc březen 35,- Kč (slovy třicet pět korun českých), za měsíc duben se příplatek raketově zvýšil na 80,- Kč.
Lékaři zmíněné nemocnice oslovili nejprve vedení nemocnice, které jim však sdělilo, že „kde nic není, nebere ani čert“, jinými slovy, že pan ministr sice nařídil vyplatit odměny, avšak neposlal na ně ani korunu. Je to stejné, jako když v domácnosti, která vychází s příjmem od výplaty k výplatě, láskyplně dovolí manžel své ženě, aby si konečně koupila vysněný norkový kožich.
Pan ministr šel dokonce ještě dál, když v dubnu nařídil ředitelům nemocnic, aby členům odběrových týmů byla proplácena mzda ve výši 1500,- Kč/hod. Opět s přídavkem, že se o peníze má postarat vedení nemocnice a že od státu nelze žádné dotace na tyto odměny čekat.
Jak je zřejmé, lékaři a sestry (kteří tvoří cca 11% všech nakažených nemocí Covid 19), dostanou pokud ne nic, tak jen částky, které jsou svým způsobem výsměchem. Možná si někteří čtenáři vzpomenou, že pokud byli na odběrech vzorků, stáli u nich zdravotníci, oblečení v neprodyšných oděvech, s maskami na obličejích, s nemožností si několik hodin odskočit na WC nebo se napít kafe. Přitom stále ve vysoké riziku, že stačí malá nepozornost a sami se stanou pacienty.
Studentům lékařských fakult, kteří v hojném počtu zaujali místa vedle svých starších kolegů, mnohdy také v první linii, ukázala naše poslanecká sněmovna typický „fakáč“ v podobě vztyčeného prostředníčku. Koneckonců je to pro ně celkem dobrá příprava na budoucnost v této zemi, až jim bude v době požáru ležet exekutiva u nohou s prosbou o obětavost a následně po uhašení jim sliby vymění za uvedené gesto.
Přesto lékaři a sestry nesmutní. Na budově Ministerstva zdravotnictví je hezký transparent, že „Ministerstvo děkuje všem zdravotníkům“. Pokud se k tomu ještě přidá potlesk při nějakém shromáždění hlavounů a ministerský předseda změní svůj typický pozdrav třeba na „Čaudoktoři“, budou mít jak lékaři, tak i sestřičky dostatečnou satisfakci za svou práci a při eventuálním návratu infekčních časů opět rádi, bez přemlouvání obléknou zmíněný atombordel (pro neznalé – označení onoho neprodyšného oděvu ve vojenském žargonu) a postaví se opět do první linie.
Vždyť svou odměnu přeci dostali a dostanou. Bravo, pane ministře.
Přesto přese všechno preference ANO opět odhadem tak o 1-2% stoupnou. To je na tom to nejsmutnější.
Taky marně přemýšlím, co by se muselo stát, aby konečně lidem docvaklo, že v čele vlády je prostě normální hajzl, zloděj a mamlas, který se musí doma smát, jak s těmi Čehuny drbe.
Je vcelku příznačné, že od současné vládní garnitury už mne to ani nepřekvapuje, jen sere.
Myslím, že překvapit by mohli jen tím, že by splnili to, co slíbili.
To už by snad ani nebylo překvapení, jako zázrak…