Konečně je jasno.
Všechny pochybnosti ohledně výbuchu ve věznici Olenivka jsou rozptýleny. Odborník Steven Seagal to potvrzuje, takže další diskuse je zbytečná.
Občas se to stane. Jedinec, který se narodil, vyrůstal a působil v demokratické zemi, kde mohl říkat, psát, zpívat a hrát cokoli, co jen chtěl, najednou pozná, že jeho dosavadní životní pouť byl tragický omyl. A rozhodne se s tím něco udělat. Nejlépe odjet do některé země, kde zítra již znamená včera, abych použil jeden básnický obrat.
A nastojte. Zjistí, že se ocitl ve skvělé zemi, kde je svobodný, radostný a volný. Tedy samozřejmě jen on sám, o těch ostatních obyčejných se toho moc nedozví. Nikdo jej nešikanuje, nezavírá, může jet kamkoli, kam se mu zlíbí (samozřejmě s doprovodem, aby se mu nic nestalo). Stane se oblíbeným hostem televizních pořadů a estrád. Je na něj lidově řečeno narváno.
Moje generace pamatuje amerického zpěváka Deana Reeda. Šarmantní, nicméně velmi průměrný zpěvák a herec, který přesídlil do lidově demokratických zemi, aby svou přítomností obohatil nejen Ein Kessel Buntes, ale třeba i naše české Televarieté. Vládnoucí třída byla nadšena, protože tento pravý Američan tupil kapitalismus a velebil nový světový řád, v němž by – pokud by byl třeba strojníkem – nežil dobrovolně ani hodinu. Jeho konec dodnes obestírají konspirace, anžto sešel ze života tak nějak divně při koupání v jezeře.
Další ze seznamu byl Gérard Depardieu, který rovněž tak nějak přilnul k jednomu „šílenci“ (cituji Miloše Zemana) a teprve agrese vůči Ukrajině pod vedením jeho adoranta mu otevřela oči a svého milce se veřejně zřekl. U něj se nelze navíc zbavit domněnky, že láska k Vladimírovi V. putinovi byla vedle lidského přilnutí dána rovněž tím, že nemusel klopit daně ve své mateřské zemi. Ale to je jistě jen zlá pomluva. Poté, co dal putinovi kopačky, byl v ruské televizi označen za pomýleného. Teta Kateřina by řekla, že panská láska opět skáče po zajících.
Poslední z této minisérie je „hrdina“ akčních filmů Steven Seagal. Muž jednoho permanentního výrazu obličeje ve všech svých filmech, kde předtím, než se vykrmil, likvidoval své protivníky dobře mířenými kopanci. Později, kdy mu již pneumatika okolo břišní dutiny zmenožnila rychlejší pohyb, vše jen naznačoval. Lze se právem domnívat, že právě stoupající hmotnost byla pro producenty céčkových filmů důvodem, aby již nebyl obsazován, protože veselohry tohoto typu netáhnou ani diváky ČT, kteří se – řečeno slovy Michala Horáčka – opravdu dívají na cokoli.
A tak tento náš akční hrdina chytil příležitost za pačesy. Stal se vyslancem dobré vůle mezi Ruskou federací a USA. Což v překladu znamená, že bude opakovat jakoukoli pitomost, o které i Rusové vědí, že pitomostí je. Nyní zkoumá věznici Olanivka, kde – na rozdíl od expertů na výbušniny – zjistil, že byla zlikvidována střelou z ukrajinských pozic. Je logické, že jeho zjištění přivítali jedinci, kteří mimochodem veřejně prohlašují, jak budou vysílat své dalekonosné střely na Berlín či Londýn. To, že se pan Seagal pohybuje po zničeném území státu, který byl napaden Ruskou federací, mu zatím nejspíše nedošlo a hodlá navíc natočit opravdu, ale opravdu nezávislý film.
Jsem si jist, že na tento film, pokud se mu jej podaří dotočit, budou návaly.
V Moskvě.
Asi se jeho novej film bude jmenovat Donbas v plamenech 🤣. Ale jinak opět moc hezky napsáno.