Máte auto?
Tak já vám to vysvětlím.
Podle mne a mé rodiny je s vámi vaše auto nešťastné. Notabene jste jej získali v dědickém řízení, takže asi není vůbec vaše. Auto vás nechce moc poslouchat a vůbec se mu nelíbí, jaký benzín (naftu) do něj dáváte. Ani ty nové součástky, které by podle vás měly zlepšit jeho chod, nejsou pro něj dobré, a my to víme.
Takže pochopte, že s vámi auto nechce být. Ano, můžeme za ně hovořit a je to naše nezadatelné právo. Ano, ten pán, kterého jsme poslali, aby auto otevřel, nastartoval a odjel s ním, je a vždy byl součástí toho auta.
Auta jsme se zeptali, zda nechce být v naší garáži. Auto jasně řeklo, že ano. Jak to víme? Hodilo do urny lístek. Do jaké urny? No do té, co jsme mu dali. Že už tam nějaké lístky byly? To je jen vaše nechutná propaganda.
Takže auto je teď naše, ba přímo naší součástí. Což jasně potvrdili i ti pánové, které jsme poslali do vaší garáže, aby tam pobrali, co mohou a všechno ostatní rozmlátili na cimpr campr. To, že při tom zemřela vaše maminka a váš syn, i vaše kočka se psem, je jen vaše lež. Vy jste si je zabili sami a teď to házíte na nás.
Auto je na věky naše a jakýkoliv pokus jej poškodit či získat bereme jako útok na naší rodinu a dům. Nějak to vysvětlete těm sousedům, kteří vás hájí a podporují vším možným. Ostatně, jsou to naši odvěcí nepřátelé. Zločinci, kteří chtějí naše auta a všechno ostatní.
A nakonec – jak si dovolujete zfackovat našeho mladého, kterého jsme poslali do vaší garáže pro díly? Vždyť jsme ho tam poslali jen v trenýrkách a on se ani neumí prát. Je to takové nedochůdče. Takže jste vrazi!
A to je, milí majitelé automobilů, asi tak vše, co jsem k současné situaci chtěl napsat. A vím, že je to marné, protože fanoušci zabijáků a zlodějů aut jsou nepoučitelní, protože blbí.
Dobrou noc.
A to bych navrhl jako usnesení.
Howgh.
😉
Radko, moc děkuji a vážím si toho.
Budu se k clanku vracet, po ruznych temer omluvnych clancich je to tvrde probuzeni, pisete dobre, piste vic!!!
Moc děkuji, před nějakým časem jsem jaksi vyhořel a nešlo mi psát delší věci, než tvít, ale snad jsem to už prorazil.
Dobře, Jakube.
Moc děkuji, Tomáši.