Asi bych už neměl pomýšlet na kandidaturu na jakékoli politické či jiné funkce.
Dlouho jsem nic nenapsal, nebyl čas, nebyla vůle, nebyl chuť, nebyla potřeba – nebo se mi možná jen nechtělo. To už je jedno.
V současné době se mi trochu změnil režim, atak jsem se zase konečně dohrabal ke klávesnici se záměrem vytvořit nějaký text. Kde ale vzít téma? Osud zapracoval a téma na mne vyskočilo v jedné z diskuzí, kde se ještě servítky moc neberou.
Pomaloučku krystalizuje sestava pro volbu prezidenta a zákonitě se začíná vytahovat vše dobré i zlé na potenciální kandidáty, přičemž dobro a zlo je dáno tak nějak tím, jak to má kdo srovnané v kotrbě a komu fandí. Kdy by to bylo jinak, bylo by asi něco špatně.
Všeobecně je očekáván největší boj mezi třemi kandidáty – pracovně je nazvěme agent, generál a žena. V tématu na uvedené diskuzi nejsou právě nakloněni generálovi, a je mu tam dost často předhazována skutečnost, že na vojáka vystudoval jaksi ještě v jiném režimu, aby pak obrátil a stal se významným v režimu jiném. Padla také otázka jak generál „zrušil“ přísahu tomu režimu minulému. No, a to mne přivedlo na téma toho textu.
Dle mnohých by generál ani agent na prezidenta neměli kandidovat neb se tak či onak zapomněli s tím minulým režimem. Zamyslel jsem se nad tím a nejednou mi došlo, že kdyby se toto skutečně mělo posuzovat jak překážka k výkonu jakékoli funkce, tak jsme asi nejen bez prezidenta, ale také bez vlády, parlamentu, senátu a ledačehos dalšího. Proč?
Protože do jistého věku, či chcete-li, data narození je tu skupina lidí, která by, díky tomu že se prakticky všichni museli „zapomenout“ s režimem minulým. Jak reprezentační skupinu si vezměme vysokoškolsky vzdělané lidi – i proto, že tento stupeň vzdělání se pro výkon některých funkcí již prostě předpokládá. A tady to začíná být zajímavé.
Prosím kolegy, nechť zatápou v paměti, případně vytáhnou z temných šuplat své indexy a ujasní si, kdy že to začali a končili studium na vysoké škole. A pokud budou upřímní tak přiznají, že pokud se na škole ocitl nejpozději v roce 1989, tak v indexu najdou minimálně jeden z následujících „předmětů“ – Dějiny KSČ a dělnického hnutí, Politická ekonomie, Marxistická filosofie a Vědecký komunismus (vězte že, jsem si nepamatoval a skutečně musel prolistovat ten index). Navíc, ti kdo vlastní diplom vydaný do roku 1989 včetně nutně musel projít státní zkouškou z marxismu leninismu, bez tohoto přívěsku prostě diplom nebyl. Tečka.
Když vezmu rozsah dotčené skupiny, dostanu se k tomu, že nepostiženi jsou ti, kteří na vysokou školu nastoupili nejdříve v roce 1990, tedy (budu-li brát, že v té době se maturovalo v osmnácti, jedná se o ročníky narození 1972 a výše, tedy dnes maximálně čerství padesátníci.
Pojďme dále – je to, že jsme se museli vzdělat v uvedených „předmětech“, v pořádku? Nejsou naše kádrové profily prokazatelným absolvováním státnice z marxismu leninismu natolik narušeny, že by nám to mělo bránit ve výkonu nějakých státních či společenských funkcí, stejně jako je to dnes velmi nahlas předhazováno (třeba) generálovi i agentovi?
Pokud by se totiž skutečně (třeba právě ta) státnice z marxismu leninismu brala jako překážka ve výkonu politických či veřejných funkcí, kolik lidí by dnes zůstalo v parlamentu, senátu, kolik bychom měli soudců, starostů a dalších a dalších možných i nemožných pozicí a funkcí? Myslím, že o dost méně.
Ne – nechci tímto nijak obhajovat či soudit minulost (nejen) prezidentských kandidátů, to rozhodně ne! Jen bych chtěl naznačit, že doba, kterou jsme v době relativně nedávné (co je třicet let ve srovnání (třeba) jen s délkou jednoho běžného lidského života?) absolvovali, je překotná a snadno by se mohlo stát, že právě ta překotnost by se mohla stát příčinou chyb. Malých, velkých neškodných, fatálních, hloupých, zbytečných chyb.
A proto bych se i touto cestou chtěl přimluvit za to, abychom se – všichni bez rozdílu – snažil k minulosti přistupovat především s rozumem, nebo ještě lépe, s rozumem selským, který jak známo stále ještě funguje nejlépe.
Hezký den.
Nechci jmenovitě hodnotit nikoho, takže jen obecně. Ano, jsem absolventem SSM, mám ze všech 4 „ideologických“ předmětů na VŠ známku a dokonce mám z marxismu – leninismu státní zkoušku. Vše proto, protože a/bez členství v SSM bych se na medicínu prostě nedostal, b/ony zkoušky a státnice byly povinnými předměty a bez jejich složení bych nedokončil ani 1. ročník. Rozdělil bych tedy ono“provinění“ na dvě polohy 1. Chtěl jsem, 2. Musel jsem. Jsem v poloze 2 a nestydím se za to. Protože jsem chtěl být lékařem, prostě jsem musel. Nebyla jiná varianta. Jsou však lidé v poloze chtěl jsem. Tam bych… Číst vice »
…ano…vyhnije…bohudík…
A k tomu ještě dodejme, že v některých letech bylo získání titulu CSc podmíněno současnou kandidaturou na vstup do KSČ. Což postihlo i mého kolegu v práci. Raději nezkoumejme, jaké další tituly byly vstupem podmíněny. Např. známý neurochirurg prof. Vahala byl stále jen docentem, neb do KSČ vstoupit nechtěl. Až nakonec letěl a titul profesora získal až po r.90. A pak tu máme další organizace, v nichž bylo členství pro karierní postup důležité: ROH, SČSP (tzv. malá partaj), LM, SSM, KRB, BSP atd. A ponechme stranou „úpis“ ke spolupráci s StB. V našem podniku mohl být vedoucím oddělení buď člen… Číst vice »
..díky za reakci…v podstatě jste doplnil to…co už jsem nechtěl do detailů moc rozpitvávat…
Bohužel je to potřeba opakovat a opakovat, a stejně to u některých nebude nic platné. Ještě bychom mohli přidat jednání některých lidí s rudou knížkou ve srovnání s bezpartijními skalními bolševiky. O těch říkal s. Husák: Jsou to takoví bezpartijní komunisté.
Díky za článek.