Židovský humor XXII.

Nauč se smát, aniž bys plakal, zní staré hebrejské přísloví. Další porce vtipů, posbíraných do blogu. Příjemnou zábavu.

Manželé Weinbergerovi se rozhodnou na chvilku uniknout tuhé zimě a strávit týden na jihu u moře.
Z pracovních důvodů se stane, že manželka poletí za manželem až o den později.
Manžel odletí podle plánu. Po příletu k moři se ubytuje na hotelovém pokoji, vytáhne notebook a ihned posílá e-mail své manželce. Přihodí se mu však hloupá chyba a při zadávání adresy vynechá jedno písmeno.                              E-mail se tak dostane do e-mailové schránky jisté vdovy, která právě v ten den doprovodila svého muže do hrobu. Vdova si zrovna v počítači prohlíží poštu a vyjádření soustrasti od přátel a známých. Ve chvíli, kdy její syn vejde do pokoje, žena už leží v bezvědomí na zemi.                                                          Zrak syna padne na monitor počítače, kde čte:                                                  Komu: Mojí opuštěné manželce                                                                                        Od koho: Od tvého muže, který odešel dřív.                                                              Věc: Dorazil jsem. Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu vcelku zabydlel. Věřím, že je vše připraveno na Tvůj zítřejší příchod. Přeji ti šťastnou cestu a čekám Tě.                                                                                           Miluji Tě, Tvůj manžel.                                                                                                       PS: Tady dole je čertovsky teplo.

Jak poznáte, že má aškenázská židovka orgasmus?                                          Upustí pilníček na nehty.

David Cohen plánoval požádat o ruku Sáru Feinbergovou a chtěl k tomu použít diamantový prsten, který se v rodině předával několik generací. Kámen nebyl nikdy oceněn, takže Davida napadlo požádat o pomoc kamarádku z dětství, která měla nóbl klenotnictví v centru města. Ta souhlasila s tím, že jako odměna jí stačí oběd v košer restauraci na Manhattanu.
O pár dní později se sešli u oběda v luxusní restauraci. Číšník jim přinesl víno a přijal objednávku na jídlo. David podal prsten své společnici. Ta vyndala klenotnickou lupu, kapesní váhu a tester a pečlivě prozkoumala a otestovala diamant. Nakonec zvážila prsten a pak ho podala zpátky Davidovi.
„Fíha,“ řekla stará paní Epsteinová, která to sledovala od vedlejšího stolu. „Ženské v New Yorku jsou pěkně přísné!“

Sára a Ida seděly v kavárně v Pařížské ulici na Starém Městě.
Najednou se Sára zvedla: „Musím si pospíšit, Ido, potřebuji osadit kámen.“
Ida soucitně: „Ach, je mi to líto. Kam jdeš, na starý židovský hřbitov?“
„Ne,“ odpověděla Sára, „k Tiffanymu.“

Inzerát na bráně hřbitova:
„Prodám málo používaný náhrobní kámen. Zvlášť vhodný pro rodinu s příjmením Kohn!“

Dva američtí židé se baví o svých začátcích v Americe.                                        „Co mám povídat, ze začátku hrozný,“ říká pan Levi. „V kapse jsem měl posledních pět dolarů, ale napadlo mě ušít kalhoty ze staré plachtoviny, pár jsem jich prodal, uchytilo se to. No a pak už to šlo.“                                      „Zrovna jako u mě,“ povídá pan Rothschild . „Také jsem měl v kapse posledních pět dolarů. Tak jsem zašel na poštu, poslal telegram otci do Paříže, ten mi poslal milión, a pak už to šlo.“

Skupina rabínů obědvala v košer restauraci „Bílý dům u Izáka“. Bohužel jim Izák nechal omylem naservírovat meloun napuštěný whisky, který měl připravený pro jiný stůl. Izák seděl s obavami v kuchyni a očekávat to nejhorší.
Když se číšník vrátil do kuchyně s prázdnými talíři, Izák se ho netrpělivě ptal:
„Co říkali, prosím tě, řekni mi, co na to říkali?“
„Nic vůbec,“ odpověděl číšník. „Byli příliš zabráni do toho, že si dloubali melounové pecičky a strkali si je do kapes.“

Na Ukrajině přijel před volbami známý politik do zapadlého štetlu. Přišla ho přivítat místní honorace v čele se starostou a rabínem. Politik se je zeptal, jestli jim může pomoci vyřešit nějaký problém, který je trápí.              „Nu, víte, my tu máme sice jen malou, přeci jen máme nemocnici. Ale chybí nám doktor,“ začal starosta.                                                                                      „To není vůbec problém,“ řekl politik, vytáhl z kapsy mobil a krátce někomu zavolal.                                                                                                                  „Tak příští týden u vás nastoupí službu nový lékař. Ještě s něčím vám mohu pomoci?“                                                                                                                            „Nu, ještě jedna věc by tu byla,“ přidal se nesměle rabín. „Nemáme tu vůbec pokrytí signálem pro mobilní telefony…“

Potká Kohn Roubíčka :
„Potřebuju radu. Se Sárou už není k vydržení, nejradši bych ji zabil, ale nemůžu, komu by se chtělo pak jít do vězení.“
„Tak ji Kohn usouložej k smrti, to jim nikdo nedokáže.“
Za měsíc potká Roubíček Kohna se Sárou.
Sára je celá veselá, šťastná a spokojená, Kohn se sotva vleče, strhanej, vypadá na osmdesát.
„Tak co, Kohn, jak to jde se Sárou? Vypadá v pohodě…“
„Psst, Roubíček, ne tak nahlas. Ona neví, že umírá!“

Tak pěkný týden – shavua tov.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články