Komunistické zdravotnictví? Bídné! Chyběly léky a přístroje
O zdravotní péči v éře rudé totality se často povídají báchorky, ve skutečnosti za moc nestálo. Dokonce se stalo i příčinnou odpudivého a zločinného vydírání státní bezpečností.
Za komunistů prý bylo zdravotnictví bezplatné. To je ovšem hloupost, nemůže být bezplatné, někdo jej platit musí. A tak tedy bylo financováno z daní obyvatelstva. Jenomže, také mělo mnohá úskalí. Často chyběly potřebné léky a přístroje. Bývalá lékařka táborské nemocnice mi kdysi vykládala, jak za starých neblahých rudých časů nemocniční delegace vyrazila do Prahy za Lubomírem Štrougalem, aby tedy soudruh premiér zařídil do táborské nemocnice nové EKG, páč to současné se už rozpadá a často nefunguje. On totiž Štrougal je rodákem z Veselí nad Lužnicí, které se nachází v táborském okrese, a tak by nám to soudruh mohl zařídit.
Některé druhy zdravotní péče také byl omezené, například na umělo ledvinu měli nárok pouze lidé do 56 let. Na to byl přímo příkaz tehdejšího ministerstva zdravotnictví. A bez ní člověk umřel. Ano, mohla být udělena výjimka a hádejte kým? Příslušným okresním výborem KSČ. Holt, přední komunistické kádry se takových restrikcí bát nemusely. Navíc měly k dispozici zvláštní zdravotní zařízení SANOPZy určeně jen pro vyvolené, kde samozřejmě byly k dispozici přístroje a léky jinde se nevyskytující.
A pak taková smutná příhoda. Někdy za komančů známému onemocněla manželka. Doktor řekl, že je to beznadějné, poněvadž lék na její nemoc neexistuje. Pak na naléhání známého, že přece musí být nějaká šance, připustil. „Tak jistý lék, který by mohl Vaší ženě pomoci, se vyrábí ve Švýcarsku, můžete tedy zkusit požádat ministerstvo zdravotnictví, aby jej pro Vaši paní dovezlo, ale moc šance Vám nedávám.“ Také ano, ministerstvo nákup léku zamítlo.
Pak ovšem přišli za známý dva pánové ze státní bezpečnosti, což byla tajná komunistická policie, a učinili nabídku. „My víme, že vaše paní je nemocná a mohli bychom pro ni dovoz toho léku ze Švýcarska zařídit. To by nebyl problém. Po vás však za to budeme chtít, abyste nám hlásil, kdyby někdo z vašeho okolí vedl nějaké protisocialistické řeči a podobně.“ Čili staneš se práskačem a udavačem a pak možná Tvoji ženě pomůžeme.
Je jasné, že Rudé právo a další totalitní média o těchto problémech a často i darebáctvích neinformovala. Stále tvrdím, že komunisté byli, jsou a budou jedni z nejhorších křiváků a zločinců v historii lidstva.
o nedostatku pristroju se mi nikdy nikdo nesveroval, ale casto prisel dopis o pribuznyc s prosbou o zaslani konkretniho leku. Diky tomu ze jsem mel kamarada lekare v nemocnici a dobrou domaci doktorku nebyl problem sehnat i leky na predpis. Problem ovsem byl, ze misto 100 tabletek dorazilo jen 90. A na dotazy kde se ztratily nikdo nereagoval. Nekdy nedorazilo i cele baleni. Jedinou spolehlivou cestou bylo poslat je pres navstevu, ktera je ukryvala v aute a na hranicich se trasla strachy, aby je tam soudruzi pohranicnici neobjevili.
Jakožto pamětník potvrzuji Tebou napsané. Stran těch zahraničních léků – byl velmi limitovaná dovoz. Některé léky se dovážely jen v kusech, ačkoli jich bylo potřeba 100x více a lido demo varianty nebyly či nestály za nic.
To, že se nad 60 let nechodilo na dialysu a šlo o rozsudek smrti (vyjma papalášů, kteří to měli doživotně) je rovněž pravda.
Současná úroveň českého zdravotnictví i přes podfinancování je na skvělé úrovni. Pochynovačům radím vyzkoušet státní zdravotní systém v Británii či Itálii. Přilezou zpět do vlasti po kolenou a odprosí.
Dotaz pane doktore.
Cim je to, ze nadory na deloze se v CR leci antibiotiky, jak tomu bylo u pribuznych a znamych?