Film: Na západní frontě klid (spíše celospolečenská úvaha než recenze :))
Sotva sedmnáctiletý Paul jde za první světové války bojovat na západní frontu. Naverbovat se nechal s nadšením, to se ale v brutální realitě zákopů rychle vytrácí.
Měl jsem možnost zhlédnout daný film a přesto, že jsem původní knižní předlohu od Erich Maria Remarque nečetl, zpracování onoho díla ve filmové podobě mi přišlo opravdu kvalitní a zajímavé. Doporučuji zhlédnout. Především jako paralela s mnohými válečnými konflikty napříč historií i dneškem. Ať už se jedná o válku někde v zemi třetího světa o které se většina z nás ani nedozví, tak onu Ruskou okupaci Ukrajiny. Zatímco mocipání sedí ve vyhřátých vilách a spokojeně sledují figurky na hrací ploše, spousta nevinných lidí umírá „za vlast“ poté co je jim vymyta hlava propagandou, přitom jde však o touhu po moci a po zisku jedinců u koryt. V Německu ve třicátých letech minulého století Hitler jako obyčejný „populista“ začal svý fantazie a vymývání mozku realizovat v putýkách v Berlíně, aby se po pár letech dostal až na post kancléře s neomezenou mocí a kultem osobnosti, kdy výsledek těchto „keců v putyce“ vyústil v konflikt, při kterém zemřelo přes 70 milionů lidí. Pak tady vidíme paralelu v současném Rusku, kde jsou nyní vysílány reklamy v tv se snahou nalanařit lidi do armády, stejně jako jim je konzistentně vymývána hlava dezinformacemi. Zajímavé je zhlédnout nějaké tamní „youtubery“, kteří na ulici točí rozhovory s běžnými Rusy a je až děsivý, jak v tomhle vymývání hlav masám má Rusko dobře dlouhodobě našlápnuto, člověk si jen vybaví ono Německo před válkou. Spousta český i tuzemských makaků s vymytým mozkem má potřebu navážet se do EU apod. I když ani tato insituce není dokonalá a její problémy vidím v jiných směrech než oni makakové ukazují, jedna věc se mi líbí a to snaha o to, aby státy unie usilovaly o zachování právního státu. Například problémové a zkorumpované Maďarsko vedený vychcaným mafiánem Orbánem, jehož vlastní média lijou do hlavy lidem co si mají myslet a dotace shrábne on s kamarády. Další příklad Polsko poslední roky, radikálně od letecké hávarie a úmrtí tehdejšího prezidenta, kdy se současná vládní strana snaží sbalit veškerou moc do vlastních rukou opět ovládnutím mediálního prostoru až po výběr „těch správných“ soudců Ústavního soudu. Pak tu máme paralelu s naší zemí, kde miliardář vlastní půl republiky a mediální domy kde lidem šikovně cpe do hlavy „co je pro ně nejlepší“ a lidé tomu jak tupé ovce naslouchají. Tento populismus, centralizace moci a organizovaný vymývání hlav je něco, co mě opravdu děsí a co vidím jako hlavní světovej problém. Problém je, že lidé nejsou schopni konstruktivně a kriticky myslet, a co si budem povídat, u nás taková cca 1/3 obyvatel jsou solidní idioti . Tím nemyslím, že jsou hloupí – on rozdíl v intelektu nemusí být rozdílem morálním – bestiální idiot na úrovni kromaňonce vás umlátí toporem od krumpáče zatímco bestiální inteligent (např. stvárněný Christophem Waltzem ve filmu Hanebný pancharti) si udělá třeba fabriku na zpracování nepohodlných osob a pošle vás do plynu stovky zaráz. Problém vidím v tom, že lidé nemají otevřenou mysl, dostatek sebekritiky a jsou líní myslet i dělat, proto hledají snadný řešení jejich problémů, za který viní ostatní. Je přeci tak jednoduché vzdát se vlastní vůle a nechat rozhodovat jiný když se to tak dobře poslouchá a je tak snadný ukázat prstem na toho kdo je strůjcem jejich problémů než si přiznat, že si sami posrali svůj život. Někdo si řekne, že jsou idioti s vymytým mozkem a nemůžou za to, chyba, z části si za to můžou sami svým laxním a lenivým přístupem k životu, kdy je nikdo nenutí myslet. Je nutný, aby se trestali populisti a podobní šmejdi s cílem oblbovat lidi a burcovat je k čemukoliv za vlastním prospěchem na úkor jiných. Je nutný udržet způsob rozdělení moci v zemi. Je nutný mít objektivní a nezávislý média. A je nutný, aby lidé za své chování i názory nesli zodpovědnost. Myslím si, že společnost potřebuje, aby se lidem věci vysvětlovaly, aby se občas „nakopli do zadku“ ať se jim rozstvítí a byli nuceni trochu přemýšlet v rovině reality a aby populisti, šmejdi co koncentrují moc a další existence dostávaly exemplární tresty tak, aby od svýho konání byli odrazeni a současně, aby následně společnost a média tyhle zmetky nevzývala jako celebrity a mučedníky. Obrovskou ironií mi přijde když krimoše typu Kájínek, Rath, Tušl, Čermák a mnoho jiných média a veřejnost pasuje do role odsouzeného mučedníka téměř až ve srovnání s Ježíšem a dělají se z kriminálníků celebrity. Nakonec tak v mým článku nešlo ani tak o recenzi, jako spíš o úvahu, kterou bych zakončil dle mýho trefným prohlášením Jeffreyho Deana Morgana v roli Komedianta z filmu Watchmen o ironii fungování světa jako „It´s all a fucking joke“.
Méje první dospělá kniha a velká srdcovka…. Film se mi líbil, je jiný než klasikia zmiňovaná Radkou, schází tam trochu té hloubky… Ale to není jeho chybou, je to tím, že dnešní divák na hloubku většinově kašle….
Smazal jsem věci o který jste sama žádala i když ne přímo mne, ale pana Vodvářku, to zaprvé. Potom jsem smáznul ještě věci, který nebyly věcně k tématu a neměly žádnej přínos. Konstruktivní kritika a otevřená mysl mi nevadí. Nejsem expert na všechno a umím uznat když se mýlím. Nemám však zapotřebí, aby mě nějakej laickej zaujatej fantasta poučoval dle jeho laickýho a povyšenýho vidění světa v černobílé barvě, kdy se tento jedinec bez znalostí a zkušeností pasoval do role odborníka na všechno. Notabene, aby si někdo takovej kdo dané problematice rozumí jak koza petrželi dovolil hodnotit moji práci, to… Číst vice »
Milý příteli, myslel jsem, že jste zveřejnil recenzi na film a Vy takhle. Doporučuji i knihu, E.M. Remarque ji napsal velmi dobře, četl jsem ji na gymnasiu, ale dodnes pamatuji i další jako třeba Jiskra života, Noc v Lisabonu či Nebe nezná vyvolených. Černý obelisk jsem četl několikrát, v téhle knize je – výjimečně u autora – i sranda. Film jsem viděl na Netflixu, řemeslně velmi dobrý, znám i starší verzi. K podstatě. Společenství, ať chceme či ne, je tvořeno širokým spektrem jedinců, od těch přemýšlivých až po „nižší bytosti“, kterým stačí 3x denně ešus šlichty, 2-3 piva a xtý… Číst vice »
Áno, Tomáši, tak ako Ste to napísali.
Četl jsem asi třikrát, ale Jiskru života a hlavně Noc v Lisabonu považuji za ještě lepší, je velmi sugestivní jak se odehrává v kombinaci se vztahem dvou lidí.
Omlouvám se za možná trochu zavádějící úvod. Nejsem zas tak dobrý spisovatel a sám mnohdy neodhadnu kam se až můj úvod na závěr stočí 😅. Zkusím poté na pc změnit název clánku ať to nemate.
Co se knihy týče, k té se dostanu patrně v penzijním věku, jestli se toho vůbec dožiju, ale díky za tip. Abych stihl vše co bych rád a co musím, potřeboval bych aby den měl alespoň 30 hodin, naposledy jsem se nudil v dubnu roku 2008 🤣.