Zemřel PAN SKLADATEL Ennio Morricone
Říká se, že věk je jenom číslo, tak nevím, co na jeho jednadevadesátce bylo osudového, že muselo být číslem posledním.
Určitě nejsem sama, kdo si dnes ráno tuto smutnou zprávu přečetl a je mu to líto. Ještě vloni v lednu pan Morricone vystupoval v Praze. Koncertem v 02 aréně slavil své devadesátiny. Tento Múzami políbený hudební skladatel složil hudbu k více než 500 filmům a televizním seriálům. I kdyby mezi námi byl někdo, komu jeho jméno nic neříká, tak přesto jeho nejslavnější hudba k filmu Tenkrát na Západě musela učarovat každému, kdo má sluch a duši.
Kdo mě zná, tak ví, že od prvního shlédnutí miluji celý tento film, ale bez hudby, kterou Ennio Morricone povýšil na dokonalou, si tento western vůbec neumím představit. Četla jsem dnes krásnou definici v článku na Novinkách o tom, že jeho hudba k filmu Tenkrát na Západě ve spolupráci s režisérem Sergiem Leonem viditelně vstupuje do děje. Že Morricone jednotlivým postavám přiřkl určitý hudební motiv, a jak se spirála děje stupňuje, motivy se opakují a vyvolávají mrazení i atypickými nástroji – krom palčivé harmoniky je to třeba dramaticky rozdrnkané banjo evokující dusot koňských kopyt. A přesně tak to vždy vnímám já, divák prostě sedí fascinován a vděčně se dívá a naslouchá. Pan Morricone celý život odmítal nabídky na přestěhování do Hollywoodu a nikdy se nenaučil anglicky. Jeho hudba však oslovila celý svět.
Děkuji Vám, pane Morricone, za všechnu hudební slast, kterou jste pro nás povýšil filmové chvíle na dokonalý prožitek. A na Vaši počest si právě pouštím tento hudební klip:
…nedá mi to…abych sem nevložil svou asi nejoblíbenější jeho skladbu https://www.youtube.com/watch?v=u5IpN3grKDI …. farewell Ennio…
Ano, ta je nádherná. Pustila jsem si ji a teď čekám, až vejde Cheyenne.
Je to velmi smutná zpráva…, ale takový je život. Mistr filmové hudby odešel do hvězdného nebe, ale jeho nádherná hudba tu zůstává.
Ano, je to tak. A přesto je z toho člověku smutno.
Je to tak. A stejně je člověku smutno.
tipnul jsem si, ze psanych vzpominek bude dost a tak jsem jen tak line na siti nasel jeho muziku, pustil ji doma do repraku a nechal otevreny okna, aby Ennio slysel, ze to fakt umel moc hezky
Marku, to je od Tebe, coby člověka od filmu, vyloženě od srdce, já věřím, že to slyšel!!!
Dneska jsem na něj myslel, jak jsem se to dozvěděl a s Věrou Špinarovou jsem si to zazpíval. Díky za vzpomínku Zdeni, byl to velikán.
Přiznávám, že jsem měla „knedlík v krku“ a zmohla se místo zpěvu jen na takové kňourání. Ale bylo od srdce.
Vrátil jsem se z kola a chtěl napsat cosi o svých pocitech z jeho hudby. Ale nemusím, napsalas to skvěle. Myslím, že ho Všemohoucí přivítá něžně, protože on své hřivny znásobil stokrát, rozdal spoustu potěšení a radosti.
Tomáši, děkuju, ale určitě to napiš i za sebe. V tomto případě myslím vůbec nevadí, že jde o stejné téma. Já si zase naopak ráda přečtu o pocitech z hudby i osobnosti takového velikána z mužského pohledu.
Tak jsem to napsal, co jsem měl na srdci.