Ouvratě
[BAP limerik]
Když jsem jel s mánií do Příbramě,
cítil jsem se cestou přenáramně
jako král na plese.
Přišla však deprese,
a já se vracel jak s hovnem v tlamě.
Sdílený virtuální prostor
Sdílený virtuální prostor
Když jsem jel s mánií do Příbramě,
cítil jsem se cestou přenáramně
jako král na plese.
Přišla však deprese,
a já se vracel jak s hovnem v tlamě.
Tě žeru, kamaráde.
Tuž málcajt, na!
;Đ
Á propos – když jsme u toho žraní – nesliboval Ty’s uchystat nějakou krmi, až přikvačím na Ostravsko?
;o)
Valdimíre promiň, ale já to musím říct, ač celoživotní heterák jako básníka Tě miluju 😀
No prostě máš správně zvrhlej vkus, no!
;o]‘
Mimochodem, dá se to i zpívat na nápěv „Když jsem k vám chodíval přes ty lesy“:
Když jsem jel s mánií do Příbramě,
ach ouvej, do Příbramě.
Cítil jsem se cestou přenáramně,
ach ouvej, přenáramně.
Ja-ako král
na-a plese.
Při-išla však
de-eprese,
a já se vracel jak s hovnem v tlamě,
ach ouvej, s hovnem v tlamě.
Říkal jeden z mých oblíbených psychiatrů, že tak by to mohla být hymna Bipolárně afektivní poruchy.
;Đ