Ukázka komunistické kultury
Jsou stejní. Byli, jsou a budou. Jejich řeči o jakési změně, o lítosti nad zmařenými životy za jejich éry, o nepravostech, které se děly a k nimž se neznají, zněly nadějně. A pak si vyvěsí tohle.
Dovolili si srovnat právě zemřelého rigidního stalinistu Milouše Jakeše s člověkem, jenž právě za jeho panování byl neprávem uvězněn na více jak 4 roky a to jen za to, čeho po Listopadu 1989 užíval tento šašek plnými doušky. Tedy svobodu projevu i svobodu po projevu.
Zatímco v éře komunismu – tedy té úchylné evoluční etapě moderních dějin – stačilo k uvěznění jen „nepatřičné slovo“, nebo vlastnictví „závadné“ tiskoviny, Milouš Jakeš a jeho současní kumpáni s drzostí komunistům vlastní, si dovolují tímto způsobem hanět člověka, jemuž ani jeden z nich nesahá po podešev jeho bot. Heslo „Nejsme jako oni“ bylo z historického hlediska omylem.
Je to typické. Komunista uznává jen toho protivníka, který se chová stejně jako on. Teprve když bolševik stál pod šibenicí, případně u zdi, kde na něj mířily hlavně popravčí čety, byl nejspíše ochoten připustit, že jde o solidního politického soupeře. Vše ostatní – pokus o dialog, dohodu, snaha o to, aby z jejich úst zaznělo alespoň slůvko omluvy a pokory – bere jako jakýsi nejasný folklór druhé strany, jako hloupoučké tanečky naivního protivníka. Vždyť teprve bolševická železná pěst, drtící vše, „čo musí odpadnúť, čo je shnilé“, je tou správnou životní cestou.
Rovněž si nelze nepovšimnout, že soudruzi tak nějak předpokládají, že soudruh Jakeš po zpopelnění přejde do jiné dimense, lepšího světa. Takže už zřejmě přehodnotili svůj stroze materialistický přístup k existenci člověka, který byl zrozen jen k tomu, aby rozšířil masu pracujícího lidu, dle svých možností zplodil další dělníky a poté se zase rozplynul v zapomnění. Zdá se, že přinejmenším existenci universa pro bývalého generálního tajemníka své strany (byť vyloučeného) by si někteří z nich přáli.
Zbývá otázka, které universum mají na mysli. To obecně platné bych soudruhu Jakešovi moc nepřál, neboť v posledním soudu se hodnotí nejen to dobré, ale i to zlé, co člověk spáchal. A i přes neuvěřitelných téměř sto let podané šance Milouši Jakešovi nestačilo k pochopení jeho životního omylu.
Ad: „Heslo ‚Nejsme jako oni‘ bylo z historického hlediska omylem.“
To sice souhlas, nicméně pořád lepší, než je věšet na kandelábry. Ne snad, že by si mnozí nezasloužili alespoň doživotí, ale kéž bychom nebyli jako oni.
Jen moc brzo a drze vylezli z kanálů, v nichž se nestyděli, jen se chvilku báli.
—
omylem předčasně odesláno, prosím smazat.
—-
..neumím si spojit ta dvě slova…komunista a kultura…
Dík za milý článek o nemilém bolševickém kašparovi.
Napsal jsem vám prostřednictvím interní pošty na iDnes, ale už to možná ani nečtete.
Rád bych publikoval zde na Blogosféře, je mi tu dobře a mám článek, který nechci předhodit do chřtánu iDnes.
Pošlete mi, pěkně prosím, nějaké instrukce, jak na Blogosféře publikovat?
MFP
I tohle je dnešní kultura…
Prošli všemi režimy…
https://www.expres.cz/celebrity/michal-david-narozeniny-oslava.A200715_125843_dx-celebrity_ren
No, prohlédl jsem si uvedené fotografie a dospěl k názoru, že existuje jistá skupina lidí, u nichž jsem rád, že jsou daleko ode mne. Představa, že bych byl mezi nimi, je shodná s prostorem mučírny, kde se na mne realizují sadisté.
Mám stejný názor, ani když byli na výsluní nebyli mým šálkem čaje…
To srovnání s Václavem Havlem a posazení na lavičku je nechutné. Je to přímo hnus. Ne, je to odporný rudý sliz. Nebo ještě lépe: to jsou komunisti. Horší nadávka snad už ani neexistuje.
A i přes neuvěřitelných téměř sto let podané šance Milouši Jakešovi nestačilo k pochopení jeho životního omylu. A tak si zatancujme na jeho hrobě. Kdo z nás?
Troufám si říct, že pokud jste to vyčetl z článku, tak jste četl nepozorně.
Já ne, ač jsou mi komunisti bytostně opdporní. Netančím na ničím hrobě. Až na výjimky (Stalin/Hitler/Pol Pot…) se to nedělá. Každý, jak věřím, má šanci pochopit i po smrti. Je snad někdo natolik bezúhonný, aby směl pohlédnout Stvořiteli do tváře? Je-li odplatou za hřích smrt, pak se neodvažuji porovnávat lehčí/těžší hříchy; byť je mezi krádeží housky a vyvražděním milionů diametrální rozdíl.
Jsem totožného názoru, že pan Smékal nečetl pozorně. Nikdo z normálně myslících netančí na něčím hrobě. Na druhé straně přísloví „o mrtvých jen dobře“ je zavádějící. Pokud byl někdo hajzlem za života, nevidím jediný důvod změny, když už tady není.
..naprostý souhlas…