Kalhoty nebo kalhotky?

Tak jsem si konečně koupil kalhoty. Banální úkon, o němž netřeba psát, pomyslí si nejspíš většina čtenářů. Nicméně některé ženy možná zbystří, zejména žijí-li s partnerem zarytým nenakupovačem oblečení.

Samotná koupě kalhot do práce, kterou jsem mnoho měsíců srdnatě odolával, proběhla hladce a bez problémů. Odhodlal jsem se k ní teprve po opakovaných protestech své drahé polovice typu: „Dole se ti to třepí, máš jenom jedny, co když si je někde pokecáš“ a podobně, na její návrh jsem vzal hned dvoje stejné. A teď doufám, že na dlouhou dobu nebudu muset navštívit žádný obchod s oblečením, botami a podobně. Jenže nejspíš marně, manželka perfektně pozná, když se mi nenápadně začne rozpadat některá z věcí, kterou nosím stále dokola a jíž se posléze hrozně nerad vzdávám.

Asi bych nebyl správný mužský, kdyby se mi při výběru kalhot netoulaly myšlenky bůhví kde. Když kalhoty, tak tedy kalhoty. Co se pod tímhle pojmem vlastně všechno ukrývá?

Kalhoty – prý je to také nějaký instalatérský výraz. Snad patří do té jejich „trubkové latiny“ a ve skutečnosti se tomu říká nějak jinak, to nevím. Při slově instalatér mě zamrazí. Člověk jej většinou vysloví ve chvíli, kdy se mu doma pokazí něco, s čím si svým kutilským umem nedokáže poradit. Třeba takový pořádně ucpaný odpad, na který nestačí ani „krtek,“ ba ani pravověrný louh sodný. Pak buď máte známého instalatéra se kterým chodíte na pivo nebo máte smůlu. Musíte shánět, volat, čekat, však to asi znáte sami. Nejhorší je, když se něco takového přihodí třeba v neděli ráno. Rodina na vás nejprve vzhlíží s nadějemi v očích, že to dokážete dát do pořádku. Když zjistí, že nikoli, vidíte, jak jsou otrávení, i když se to snaží nedat najevo. Tak to nějak zařídíte, abyste to měli co nejrychleji z krku, a nakonec kromě normální ceny za opravu platíte navíc pohotovostní nedělní výjezd.

Abych dlouho nezdržoval, přeskočím od té nejhorší „kalhotové asociace“ k té nejhezčí. Tu pro většinu nás mužů přestavují kalhotky. Pochopitelně dámské a spodní, od docela obyčejných až po různá tanga nebo jak se všechny jmenují. Bílé nebo barevné, neprůhledné či průsvitné, záleží na vkusu. U žen je to obráceně, jim smyslné představy navozují pánské slipy, trenky, boxerky a podobně. Respektive představy, související s tím, co ona tanga nebo boxerky více či méně skrývají, nebudu to dál rozvádět.

Ony totiž začasto po uskutečnění těch nádherných představ vbrzku následují kalhoty těhotenské, aby mělo miminko dost místa a mohlo v maminčině bříšku krásně růst. Aby jej měl tatínek přes co hladit a mohl se radovat, když pod svou jakoby kouzlem zjemnělou chlapskou tlapou ucítí první pohyby dosud nenarozeného človíčka.

Za čas se kalhoty změní opět v kalhotky, tentokrát pro změnu plenkové. Sice většinou drahé, ale krásné. Puntíčkaté, kočičkované, kytičkové, výběr je široký. Ale hlavně, že tomu našemu maličkému tak náramně sluší a pomáhají mu dodávat pocit pohody za každého počasí.

Pak přijdou na řadu dětské kalhoty, třeba ty s laclem nebo bez něj. Prostě takové, které jsou pro našeho maličkého či maličkou nejlepší. Jenže lacl, nelacl, dětské kalhoty jsou zakrátko malé, je třeba shánět první kalhoty do školy.

Čas letí dál, naše roztomilé miminko je najednou dospělé a pod slovem kalhotky si samo začne představovat všechny ty krásné činnosti, díky kterým se kdysi mohlo narodit. A tak to jde pořád dokola, další muži si na naléhání svých partnerek zase kupují kalhoty do práce a občas řeší problémy s kalhotami instalatérskými. Jakže by se to dalo říct? Kalhotoběh života je nádherně hořkosladký.