Hnědá olympiáda Berlín 1936 - velitel olympijské vesnice Wolfgang Fürstner

Významně se podílel na realizaci jednoho z nacistických snů. Populární olympijská vesnice byla jeho dílem. Na jeho jméno se skoro zapomnělo, přesto jde o historickou postavu, z které si můžeme vzít poučení i dnes.

Wolfgang Fürstner se narodil 4. dubna 1896 v Posenu a zemřel 19. srpna 1936 v Döberitzu. Patřil k německým hrdinům první světové války, bojoval v ní jako poručík. V roce 1921 vedl jednotku pravicové polovojenské organice Freikorps, postavené na dobrovolnosti, při povstání v Horním Slezsku. V roce 1928 založil v Berlíně první sportovní spolek Německé důstojnické asociace a o pět let později se stal předsedou Asociace braniborských atletických klubů. Téhož roku byl přijat do ozbrojených sil meziválečné německé republiky Reichswehru.

Začátkem roku generálmajor von Reichenau jmenoval Wolfganga Fürstnera velitelem budoucí olympijské vesnice. Jeho žena Leonie, rozená Schlick, pocházela ze starého německého rodu a všichni její příbuzní do něj vkládali velké naděje.

Wolfgang Fürstner se o vybudování olympijské vesnice zasloužil nejvíce. Byl důstojníkem a prakticky celá stavba byla v režii německé pravidelné armády: Wehrmachtu. 27. května 1936 ho jmenovali velitelem ubikace sportovců.

Dosud žádná olympiáda neměla tak okázalou olympijskou vesnici. Nacházela se u obce Döberitz na okraji Berlína. Měla přežít tisíc let a po hrách z ní měla měla vzniknout luxusní kasárna pro Wehrmacht.

Stavební komplex na 136 akrech projektoval architekt Werner March. Vesnici tvořilo sto čtyřicet bíle natřených bungalovů s červenými střechami. V každé budově měli sportovci k dispozici třináct lůžek, dále teplou vodu, centrální vytápění a telefon. Bungalovy nesly názvy německých měst a nacházela se v nich i společenská místnost, kuchyň, toalety a sprchy. Sportovci také mohli využívat bazén a saunu. V areálu byla rovněž kaple, cvičebny, divadelní a taneční sál, obchody, banka, nemocnice, pošta a dokonce celní úřad.

Restauraci národů tvořilo čtyřicet jídelen, vyhrazené pro každou zemi. Hitler zakázal požívání alkoholických nápojů, výjimku si nakonec vyjednali Francouzi, Belgičané a Dánové.

Za války se z areálu stala nemocnice pro raněné vojáky. Po jejím skončení prostory bývalé olympijské vesnice využívali Rusové k výslechům a mučení.

Zchátralých budov se nakonec uchopila nadace, která je postupně přebudovává na muzeum a obytnou čtvrť.

Od prvního května do patnáctého června 1936 nacisté zorganizovali Den otevřených dveřích. Vesnici navštívilo neuvěřitelných 370 000 lidí. Při této akci došlo k nějakým majetkovým škodám a bylo to dáno za vinu Fürstnerovi.

Už tehdy šlo o záminku k jeho odvolání, zprvu jen z funkce velitele. Jeho důvodem byla skutečnost, že jeho dědeček byl z otcovy strany Žid, byť konvertoval ke křesťanství. Fürstner sice obdržel olympijskou medaili první třídy, ale tři dny po závěrečném ceremoniálu her se zastřelil.

Nedochoval se žádný dopis na rozloučenou, takže přesný motiv činu není znám. Pravděpodobně jich však bylo více. Důstojník obětoval projektu olympijské vesnice maximum své energie a času a uplatnil v něm všechny své schopnosti. Při své práci byl pod obrovským tlakem a dohledem z nejvyšších míst. Patrně očekával ocenění, místo toho byl podle norimberských zákonů propuštěn z Wehrmachtu. Není úplně vyloučeno, že se k tomu přidaly manželské problémy. Jeho žena se údajně chtěla rozvést a později se provdala za Fürstnerova pobočníka.

Wolfgang Fürstner patřil ke známým osobnostem. Znali ho sportovci i veřejnost, ty všechny olympijská vesnice okouzlila. Aby se nacisté vyhnuli poškození mezinárodní pověsti Německa, sebevraždu vylíčili jako nehodu. Fürstner byl pohřben na prominentním hřbitově Invalidenfriedhof, v berlínské čtvrti Mitte. Zde ho připomíná pamětní kámen, který slavnostně odhalil předseda Mezinárodního olympijského výboru v roce 2022.

Wolfgang Fürstner svým dílem pozitivně ovlivnil celkovou atmosféru her. Sportovci se v olympijské vesnici cítili nadmíru dobře a všude ve světě o tom vyprávěli. I když ho režim nakonec odkopnul, obrovskou měrou přispěl k jeho propagaci. Domníval se, že jeho práce měla svůj smysl. On sám, alespoň ze začátku, neviděl čemu a proč slouží.

Tak jako u většiny historických osobností i Fürstnerova postava nám zanechala odkaz.

Při hledání práce v dnešní době skoro každého hlavně zajímá, jak vysoký bude mít plat, které benefity společnost poskytuje nebo zda bude mít nárok na home office. Měli bychom však uvažovat i o dalších věcech. Jaký bude náš zaměstnavatel? K čemu použije peníze, které mu vydělám? Je prospěšný pro naši zemi? Koho podporuje?

Tedy jednoduše a černobíle řečeno: slouží dobru nebo zlu? A pro co v konečném důsledku vlastně pracuji já?

V dnešním globalizovaném světě, jehož tempo růstu a charakteristické rysy určují především velké korporace, není lehké na tyto a podobné otázky najít odpovědi. Často jde o nemožnou věc. To však neznamená, že bychom si je neměli klást a nepřemýšlet nad nimi. Pokud ne, jednou by nás mohlo potkat to samé, co Wolfganga Fürstnera.

Zjistíme, že náš pracovní život byl jenom šalba a klam a pracovali jsme v něm pro něco nebo někoho, čemu jsme nikdy sloužit nechtěli.

Psáno pro iDNES.cz

Skladba Awakening, na housle hraje Taylor Davis. YouTube.cz: