Až já jednou umřu …

Až já jednou umřu, jó to bude gól. Nebudu už muset, chlemtat alkohol.
Nebudu už muset, lézt na veliké hory . Se syny hrát si na vojáky, se ženou na doktory.

Až já jednou umřu …  (2017)

Smrt do života vnáší – jistá pozitiva.

Bylo to tak vždycky – prostě odjakživa.

Až já jednou umřu, jó to bude gól.

Nebudu už muset, chlemtat alkohol.

Nebudu už muset, lézt na veliké hory .

Se syny hrát si na vojáky, se ženou na doktory.

Nezměkne mi mozek a neztvrdnou mi játra.

Nebude mě okrádat ta politická chátra.

Až já jednou umřu, tak to bude slávy.

Nebudu už muset, si dát ani prda trávy.

Nebudu už muset, držet přísnou dietu.

Dumat proč se Čína, sere do Tibetu.

A proč se vůbec vedou války, kvůli víře, ropě, bídě.

Vždyť zblízka i z dálky, jsme vesměs stejní lidé.

Až já jednou umřu, už aby to bylo.

Bance dlužím tři mega, kámošovi kilo.

Nebudu už muset, pak nikdy jako ty.

O půl čtvrtý ráno vstávat do rachoty.

S paličatostí berana, s kravaťáky nervy ztrácet.

Večer semletej jak sekaná, zas se domů vracet.

Až já jednou umřu, hej to bude boží.

Ňákej mladej floutek o tom jistě píseň složí.

Že jsem v sedle kola, patřil k horšímu průměru.

Byl vždy na špatným místě, když došlo k průseru.

S Tomem, Majkym, Jirkou, sváděl boje plné emocí.

Však proslavil se jen sbírkou, úrazů a nemocí.

Až já jednou umřu, jak v Hollywoodským bijáku.

Rozprašte můj popel, tam u nás na Kraličáku.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články