Násilník to má za sebou, vdova netruchlí
Dana odešla od manžela, protože už to s ním nemohla vydržet. Lempl a žvanil obrážel různé rajchlovské, okamurovské a komunistické demonstrace, ale o rodinu se postarat nedokázal. Tak mu ohlásila rozvod.
Jednou Dana přišla mezi naši partu tak nějak potlučená, tak jsme se ji zeptali, co se jí proboha stalo. Manželovi sdělila, že má přítele a odchází od něj i s dětmi. Tak ji zmlátil hrdina. Ona k tomu měla důvod, protože ten její byl normální flákač, který akorát vykládal, jak by se co mělo dělat, jak za komunistů bylo líp, všude žvanil o tom, jaké jsou Tomio Okamura a Jindra Rajchl hvězdy, obrážel kdejakou „demonstraci proti bídě“, přitom za bídu své rodiny mohl především on sám svoji neschopnosti.
Daně jsme důrazně poradili, okamžitě k doktorovi, pak ihned na policii podat trestní oznámení, ať si to chlap pořádně užije, a k rozvodu se to bude hodit. Takové třeba nešetřit a pořádně je osolit. Domácí násilníci musí dostat za vyučenou. Koneckonců to nebyl exův první takový přešlap. Pamatuji si, že už dříve došla Dana mezi nás s modřinami, ovšem to ještě tvrdila, že prý spadla ze schodů. Jasně, to já znám takové pády ze schodů, holt ho tenkrát ještě kryla. Ubezpečil jsme jí však, že jsem schopen i toto dosvědčit před soudem. Nedávno ji ovšem došla trpělivost a rozhodla se to s ním skončit.
Ten její neměl zase tak špatný byznys. Dělal na živnosťák servisáka přes plynové kotle, takže si mohl vydělat slušné peníze. Jenomže jeho práce vypadala asi takto. Dorazil k zákazníkům, rozdělal jim kotel, pak řekl, že si musí skočit pro nějakou součástku, ale že se brzy vrátí. Jenomže skončil v hospodě, a už nepřišel. Jednou jsme měl možnost se mu podívat na lístek osm piv a čtyři rumy, slušný výkon za dopoledne. Jenomže logicky si takového pracanta lidé zvát přestali, to dá rozum.
Dana si opakovaně stěžovala, že ten její dluží, kam se podívá, žijí s ruky do huby a nic z toho života nemají. Měli spolu dvě děti, kluka v sedmé třídě, holku v páté. Děcka neměla pořádná oblečení, spolužáci se jim smějí, že jsou socky. Ano, děti umí být zlé, ale na vině byl také jejich neschopný otec. „Ze života jsme nic neměli, nebyli jsme na pořádné dovolené, naposledy před pěti lety na Lipně. Kdyby nebylo mých rodičů, kteří je vzali do Bulharska, tak ani neví, co je moře. Ostatní děti jezdí k moři, do Alp na lyže, ty moje akorát trčí doma a nic z toho života nemají. Kdyby místo ježdění na debilní demonstrace nosil domů peníze, a staral se o rodinu. Tak to beru. On to však nedělal, tak jsem si holt našla jinýho chlapa. To by udělala každá. Já už nemám sil na to, abych žila s takovým flákačem a parazitem,“ ulevila si Dana. Pak prohlásila, že zatím od něj odešla i s dětmi ke svým rodičům, ale že s nimi už brzy odjede za novým partnerem někam na Zlínsko. Do toho jsem tedy vstoupil já a důrazně ji varoval. „Pozor Danuš, to nedělej, dokud nemáte vypořádány vztahy s dětmi a nejste rozvedeni, mohlo by to být klasifikováno jako únos dětí. S tím opatrně.“ Ona si pak ještě posteskla, že její nový přítel koupil pro všechny zájezd k moři do Karibiku, ale bývalý jí vyhrožoval, že jim tu cestu zatrhne. Inu rajchlovská svoloč umí akorát škodit. K tomu jsem dodal: „Stěhování nedoporučuji, ale na dovolenou jeďte, v tom Vám nemá co bránit, když navíc sám nebyl schopen se vám o ní postarat.“
Avšak Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Danina manžela našli jednoho krásného dne ležet v bytě na zemi, asi infarkt. Inu, to se stává. Dana k tomu zcela apaticky. „Fakt po něm netruchlím, a ani na pohřbu jsem nebyla. Už s ním nemám nic společného a je mi to jedno, co se s ním stalo. Nic pro mne neznamenal.“ K se tomu se poněkud cynicky přidal Libor. „Danuš, já bych to viděl i pozitivně, jako v tom filmu s Burianem Anton Špelec ostrostřelec. Když úředník přišel paní Špelcové oznámit, že jí manžel umřel ve vězení. A řekl, že to má i své výhody, protože nyní je vdova a může se znovu vdát. Tož asi tak.“
Konec dobrý, všechno dobré. Dana se co nevidět odstěhuje za svým milým někam ke Zlínu a určitě jí tam bude dobře. Vždyť Valaši jsou hodní lidé.
