Nesnesitelně romantické.

Tak sedím v zapadlé zahulené kavárně, kde svítí podivné bludičky lampiček na neskutečně nemoderních stolcích v obklíčení pohodlnými sametovými křesílky. Na fasádě poblikává prskající neón a špinavé výlohy zkrápí těžké kapky deště.

Tak nějak je to tohle léto pořád. Vzduch je těžký a hutný jako v prádelně u mandlu a sluníčko se objeví na chvíli dopoledne, aby ho po obědě vystřídala bouřková mračna, případně nějaká hezká průtrž mračen.

Já sedím a čekám, hulím cigáro z krabičky s velbloudem. Tak nějak doprdele vím, že v týhle době se  kavárně už nesmí hulit, ale já prostě hulím. Za nic na světě bych nevyměnil tu chvilku, kdy se zastaví čas a já vnímá jen vůni hořícího tabáku pronikajícího do mých plic. Na stolečku mám hořké  kafe s dvěma cukry, které mám rád. Je horké jako peklo samo a voní jako nové ráno v  nebi. Je hořko sladké, chutě se ještě nespojily a žádná zatím nevyhrála.

Čekám na ni! Už dlouho si spolu dopisujeme přes internet a dnes poprvé se máme setkat. Nalhal jsem jí o sobě tolik……….tolik  věcí…..je až těžké si je všechny pamatovat.

Jistě…….. to že mám mercedes je kec a taky to, že mám jachtu v Chorvatsku a zprivatizoval jsem v devadesátkách velkou chemičku, kterou jsem úspěšně prodal. Ale jak jinak bych taky takovou krásku zaujal, jak jinak bych ji přiměl, aby se se mnou sešla v tomhle pajzlu, navíc s příslibem mnohem intimnějšího sblížení někde v ústraní.

Jak říkal kamarád:“Hele vole, když někdo vypadá jako ty, musí být ulhanej jako ten chlap, co píše Babišovi Čaulidi. Jinak žádnou pořádnou babu na pelech nedostaneš!!! A tak prostě lžu.

Otevřou se dveře a do místnosti vpluje korpulentní obrovská černovlasá dáma. Je jako válečná loď jeho španělského veličenstva Karla .  Na mohutné přídi ozbrojená jak královská galeona a vzadu to vyvažuje obrovská zadnice, za kterou by se nemusela stydět ani kobyla, co jezdí  velkou pardubickou. Rudě namalované rty a nad nimi obrovská kukadla, ozbrojená snad půlmetrovými řasami.

Odloží kabátek na věšák, rozhlédne se sebevědomě po lokále a když uvidí mě, který se snaží marně ztratit v neprůhledném kouři z čadící Camelky, oči se jí rozzáří jako dva halogenové reflektory na terénním speciálu Land Rover.

„Davide, drahý, konečně tě poznávám!“ Rozeběhne se s otevřenou náručí přes místy propálený koberec od odhozených vajglů.

„Kriste pane ! “ Hrkne ve mně.

„Snad nejste Dagmar?“

„A kdo jiný Davide, snad jsi mne nepoznal? Posílala jsem ti přece svoji fotografii. Pravda………………….. nebyla sice zrovna nejnovější, ale jsem to já Davide,  tvoje Dagmar miláčku. Dovol ať tě mohu políbit.“

„Ježišikriste, snažím se popadnout dech drcen těmi mohutnými ňadry pažemi a temperamentem, ale……………….není úniku!!! To už mne obřice Dagmar tiskne v náručí a svými vlhkými rty drtí ty mé.

Ježišikriste jen ať proboha svatého nechá svůj jazyk ve svojí puse, tohle je opravdu ten nejvlhčejší polibek, co jsem kdy zažil.

A v tom …………..a v tom se náhle probudím……

Ležím v potemnělém obýváku na naší staré kožené sedačce,  rozvalený jak vyvržený Vorvaň z oceánu a obličej mi s láskou, které jsou schopni jen milující psi, olizuje náš mladý pes Rahim.

„Fuj Rahime, nech toho, jsem oslintanej jak hlemýždí farma!“ Setřepu ze sebe psa a s námahou se zvednu ze sedačky.

„Hergot………. je půl třetí.“ Zjístím při letmém pohledu na svítící display našich hodin a pak se tiše odplížím na horu za Vladěnkou do ložnice.

Měsíc střešním oknem měkce dopadá na oblinu jejího pořád ještě hezkého malého  zadku a tak se k němu jen tiše měkce přitisknu a opatrně zavřu oči.

Proboha………. snad se mi už nevátí ta strašná noční můra. Slibuju,  už nikdy si s žádnou ženskou nebudu tajně vrkat někde přes ten zatracenej internet.

Je to  fakt hodně nebezpečná zábava.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články