Cynická - Blogosféra

„Jauvajs, už zase?“ Zaúpěla jsem bolestí, až ve mně zapraštělo. „Jen počkej, ty mezuláne, tohle ti jednou spočítám i s úrokama, jakmile budu mít možnost. Nejenom za sebe, ale i za toho malýho kluka a za jeho mámu.“

Radši začnu pěkně zkraje prkýnkem. Úplně na začátku jsem měla na sobě takový hezký dřevěný. Tmavohnědě namořený a natřený bezbarvým lakem. Bylo pořádně těžký. Když se fotr přihrnul na poslední chvíli, aby se vydělal, a ono bylo předtím zvednutý nahoru, tak s ním praštil o můj vršek takovou silou, že mě div nerozmlátil. Fotra jsem neměla ráda, byl to pokrytec. Malýmu klukovi věčně nadával, když si nedokázal pořádně přidržet pindíka a pár kapek cáknul vedle: „Zase jsi zčural záchod, běž si to po sobě uklidit!“ Před malým si hrál na slušňáka, ale když se pozdě večer vrátil z hospody, dokázal mě zeblejt jak dobytek, že to po něm pak máma půl hodiny pucovala.

Však jsem si na fotrovi jednou pořádně zgustla. V tý době už bylo moje prkýnko hodně odřený a rozpraskaný, a já si na něm začala pěstovat nenápadnou třísku. Jakmile byla pořádně ostrá a dlouhá, tak jsem si počkala, až na mě fotr zas zvysoka žuchne svejma sto třiceti kilama, a s chutí jsem mu ji vrazila do levý půlky. Nedovedete si představit, jak zaječel, cuknul sebou do strany, až se mu tam ten kus dřeva zalomil a teklo z něj krve jak z vola. „To máš za všechno sekýrování mámy a kluka, za věčný mlácení prkýnkem a za blití!“ Pomyslela jsem si. No, skončilo to tak, že máma musela starý dřevěný prkýnko vyhodit a místo něj na mě namontovat nový plastový. To už sice nebylo tak hezký, ale bylo lehoučký, a když mě s ním fotr zas fláknul přes vršek, tak to tolik nebolelo.

Máma byla hodná, všechny urážky od fotra a jeho sekýrování snášela asi kvůli klukovi a já jí za to fandila. I když na druhou stranu ani ona nebyla svatá. Dost často se stávalo, že si během dne tajně přivedla domů strejdu Karla, jak tomu chlapovi říkali a zalezla s ním do ložnice. To jsem pak slýchala starou kovovou postel, jak pod těma dvouma vrže a úpí. No, vlastně jsem se mámě ani moc nedivila, fotr se v tý době už asi na moc nezmohl, tak měla aspoň ňákej ventil.

Jednou se to málem prozradilo. V tý době už byl malej kluk velkej a zřejmě se rozhodnul, že než aby si ho pořád honil zamčenej u mě na záchodě, tak si radši pořídí slečnu. Přivedl si ji domů večer, když byla máma s fotrem někde pryč a rozdal si to s ní několikrát. Poprvé jsem je slyšela hekat hned v předsíni, ani se nestačili pořádně svlíknout, podruhý v tý starý rozvrzaný posteli v ložnici a do třetice v kuchyni těsně než zase odešli. Teda než šel mladej tu slečnu vyprovodit. Možná to dělali poprvé oba dva a byli z toho tak vyplesklí, že po sobě zapomněli spláchnout plný kondomy, který do mě na závěr hodili.

Mladej si na ty kondomy asi vzpomněl venku a chtěl je spláchnout, jakmile se vrátí, ale to už bylo pozdě. Když vrazil do dveří, akorát slyšel fotra, jak řve celej brunátnej na mámu: „Ty couro, s kým ses tu celej den pelešila?“ A mámu, jak se brání, že o těch kondomech nic neví. Fotr jí nevěřil a asi by ji nakonec zmlátil, ale máma měla kliku, protože jak byl tlustej jako prase, tak ho z toho vzteku kleplo, a než stačila přijet sanitka, bylo dočista po něm. Nakonec se mladej mámě svěřil, že tam toho večera šukal se svou holkou, ale anžto byl fotr mrtvej, tak už to bylo stejně jedno.

Jakmile máma odložila dobrovolně povinnej smutek po fotrovi, tak se začala hádat s mladým. Chtěla si totiž do bytu nastěhovat strejdu Karla, ale mladej ho neměl rád. Věděl o něm, že je to starej vobšourník a bál se, že by mu vyjížděl po jeho slečně, anžto tu si tam chtěl pro změnu nasadit on. Jenomže jsem se stejně nakonec nedozvěděla, jak to s nima dopadlo, protože došlo k velkejm změnám a mně nastaly ještě horší časy než předtím.

Ten byt, vlastně celej barák, ve kterým se tohle odehrávalo, koupil novej majitel, měl s ním velký plány a máma s mladým se museli vystěhovat. V tý době mi šlo o život, dělala se rekonstrukce, já se bála, že mě vyhoděj a místo mě tam nasaděj ňákou moderní nafrněnou drahou záchodovou mísu, která hraje tichou hudbu a pouští barevný prasátka, když se do ní někdo vydělá. Naštěstí se tak nestalo, novýmu majiteli docházely prachy, ještě byl rád, že mě tam má a jediný, nač se zmohl, bylo, že jsem zas dostala nový prkýnko. Chvilku se na mě vytahovalo, jak se umí samo pomaličku sklápět, ale brzy zkrotlo, hned vám řeknu proč.

Novej majitel totiž spojil celej přízemek dohromady v jednu velkou kancelář, rozdělenou jen nízkejma přepážkama, vedle který zřídil oddělenou místnost pro šéfa a malou kuchyňku na kafe. No a pak už zbyl jen ten můj hajzlík, ve kterým jsem odjakživa kralovala já a do nějž do tý doby chodilo jen pár lidí, že byste je spočítali na prstech jedný ruky. No a teď si představte, že vás začne používat ňákejch dvacet úplně cizejch lidí, kterým je dočista jedno, jestli vás celou zaprasej a vy už nemáte tu starou dobrou mámu, která vás nakonec dávala do pořádku. Stará se o vás ňáká uhoněná uklízečka, která má za malej peníz tolik práce, že vás stačí akorát jednou za tejden narychlo ošplíchnout. No nic, na všechno se dá zvyknout, rychle se s tím muselo smířit i mý nový prkýnko, a aspoň se na mě přestalo vytahovat.

Představte si firmu, která se zabejvá tím, že připravuje různý papíry pro jiný firmy a jednotlivce, počítá nějaký daně a tak dál, v tom se nevyznám. Jaký si myslíte, že taková firma zaměstnává lidi? Pořádný? Inteligentní? Čistotný? No, do jistý míry máte pravdu, ty lidi po sobě normálně spláchnou a některý dokonce použijou i štětku, když je potřeba, takže celkem normál.

Normál do tý doby, než načinčaná asistentka šéfa zjistí, že se jí něco zkazilo v lednici, a než aby se to obtěžovala odnýst ven do popelnice, tak to do vás spláchne a ucpe vám odpad. Pak tam po ní přiběhne někdo další, už je málem podělanej a prostě musí… Mám pokračovat? Radši nebudu riskovat, že máte slabej žaludek.

Nebo si představte, že po sobě zatoužej úředník v krizi středního věku s mladou fakturantkou, která nemá ráda sama sebe a je frustrovaná ze svojí postavy. Není nic špatnýho na tom, že si to spolu tihle dva chtějí rozdat, horší je, že jsou oba zadaný, nemají kde, a tak si svou horkou chvilku odbydou u vás. Respektive na vás. Úředník si sedne na zavřenej poklop od prkýnka, zakloní se, na něj si vleze ta frustrovaná a od samý radosti na něm rajtuje tak, až se stane co? No až to ten pokop nevydrží, rupne pod nima a jejich jediný štěstí je, že nejsem zrovna ucpaná a plná, však víte čeho. Stačí?

No nic, tohle se stalo nedávno, já tím pádem nakonec definitivně přišla i o to poslední prkýnko, sotva jsem si na něj stačila pořádně zvyknout. A víte, že jak už jsem stará, tak mě to nebaví? Chápete mě? Jestli jo, tak mi asi uvěříte, že jsem docela ráda, že to tady celý brzy zbouraj a místo našeho letitýho činžáku tu postavěj ňáký moderní obchodní centrum. Jenomže to už bude úplně jiná písnička a já konečně jednou provždy dosloužím. Místo mě to tady přeberou ekologický bezvodý mušle, který podle svejch konstruktérů prej vůbec nesmrděj a moderní záchodový mísy, co vám samy od sebe ovanou zadnici lesní vůní, jakmile se do nich vyděláte. Tak mi dopřejte lehkej věčněj spánek v hromadě svejch vlastních střepů a nezlobte se na mě, jestli jsem byla trochu cynická. Dělat celej život to co já, možná byste byli taky takoví.