Jak se Tonda stal jednou z mnoha trofejí
Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne lásku dávat, namísto aby ji vyžadoval. Když začne překypovat a sdílet, když začne rozdávat. — Osho
Tondovi bylo sedmnáct. Ani tlustý, ani tenký, ani velký, ani malý. Navštěvoval elitní gymnázium, nadprůměrně inteligentní, na svůj věk velmi široký rozhled. Senzitivní a osamělý, doma kopy konfliktů a nepochopení a s vysokým zájmem o opačné pohlaví. Hodně kamarádů, ale málo blízkých vztahů. Ve škole byl předsedou studentské rady a šéfredaktorem školního časopisu, tudíž velmi častým středobodem zájmu učitelů i studentů. Miloval basket a volejbal. Ale ještě stále vězel ve skořápce naivity, byl hodný a to se u dívek jeho věku moc nevyplácelo. Postupem času zjistil, že hodného chlapa ocení až opravdu poučené ženy. Tak také postupem času odhodil mašličku a přibral pořádně špičatou vidličku. Nějakou dívku by bral, docela dost, ale plachost v navazování vztahů s opačným pohlavím byla velkou brzdou.
Byl pátek, ledový únorový den se zataženou oblohou. Hned ráno si pomyslel. že jde o ideální čas ku strávení v posteli s knihou. Lepší by byla ženská, ale kde nic tu nic. Už od šesti ráno měl trénink basketbalu v tělocvičně. V ústavu byla partnerská belgická škola a on už uměl velmi dobře anglicky. Ale Belgičanky se mu zdály ošklivé. I jedna Turkyně, které se zastal na jedné exkurzi proti neurvalému Čechovi. Zamilovala se bleskem, drželo se jí to dlouho i po odjezdu. Ale fakt nebyla jeho typ. Po tréninku vpadl do školy, chodby samý cvrkot. Turkyně se zářivým úsměvem již spěchala v ústrety, v patách tři neodlučitelné kamarádky. O zábavu postaráno hned. Když splnil počáteční konverzační povinnost, rozhlédl se.
Upoutala ho Hanka. Chodila do paralelní třídy. Sledovala ho upřeným pohledem, řekl by až vyzývavým. Hráli proti sobě často volejbal, vysportovaná blondýnka, ani krásná, ani ošklivá. Obličeji dominovaly brýle a zářivý úsměv. Chvíli opětoval pohled a pak svůj stáhl. Středem pozornosti byl často, ale tohle mu připadalo jiné. Den uplynul jako voda, večer se šlo na diskotéku. Ani se mu moc nechtělo. Jako lehčí introvert vždy potřeboval nějaký čas na výdech a nesnášel sám sebe přitom, když se přemlouval, aby si pro nějakou došel k tanci.
Hanka přišla také. Slušelo jí to, karmínové minišaty zdůrazňovaly její skvělou postavu, byla hezky nalíčená a očima ho hypnotizovala. Chvilku koukal, přemýšlel a nakonec se rozhodl. Opustila řehtající se kámošky a šla mu rovnou naproti: „To ti to trvalo“ řekla mile. „To víš.“ na nic lepšího se nezmohl. Přesto se konverzace rozproudila a tanec také. Miloval breakdance. Když se chtěl předvést, nebál se si sám stoupnut na parket a rozjet to. Ale teď se nechtěl předvádět. Tak předváděl tanečky s nadhledem ala Karel Gott. Trochu. Večer uplynul jako voda. Jen stíhal sledovat potutelné pohledy svých kamarádů a nešťastnou Turkyni, kterou utěšovaly kámošky.
Diskotéka skončila, doprovázel Hanku domů. U jejího baráku začala líbačka. Nutno podotknout, že Hanka se s tím od počátku moc nemazala a polibky byly velmi vášnivé. Brzy byla rozepnutá podprsenka, ňadra měla menší, ale pevná. Záhy zjistil, že svou ruku má i v jejím klíně. Připadalo mu to moc rychlé, nijak moc ho to nevzrušovalo, tak po chvíli s bohulibou činností skončil. Hanka mu dala pusu na rozloučenou a zmizela. Blbec si ani nevzal telefonní číslo, bydlel v jiném městě.
Víkend uplynul jako voda. I přes „drobné rozpaky“ se na Hanku v pondělí těšil. Vytrhla ho ze stereotypu a někoho blízkého si velmi přál. Hned v pondělí ráno byl trénink volejbalu, mírné zklamání, nebyla tam. Našel si ji na chodbě, pochopitelně v houfu smějících se kámošek, vypadalo to, že jim něco intenzivně vypráví. Přistoupil k ní. Pozdravila velmi chladně a prakticky s ním nekomunikovala. Nebyl blbý, bylo mu jasné že není vítán. Bolelo to a bolest zesílila s poznáním, že o něj vůbec nemá zájem. Zklamání bylo slušné.
O velké přestávce potkal Kláru. Jasná královna krásy školy, úžasná postava, dlouhé blond vlasy, krásné modré oči a navíc byla chytrá. Byli stejně staří, byť ona vypadala na dospělou ženu. Dobří kamarádi, ale netroufal si na ní, myslel si, že na ní nemá „Tak co? Casanovo?“ Tonda se zašklebil „Nic, co by?“.
Klára se na něj soucitně podívala „Co Hanka?“ „Nic,“ zavrčel „něco víš?“. Soucitně se podívala „Ano“. „Hm“, upřel na ní Tonda mrzutý pohled. „Jsi na seznamu, docela vysoko“. Překvapeně na ní pohlédl „Jakém seznamu?“ „No frajerky ode mě ze třídy si vedou žebříčky, jak který kluk líbá a soutěží mezi sebou, jsi kapitální úlovek“.
Znechuceně se otočil „Píča“
(36) Kráľovná bielych tenisiek – YouTube
