Proč je ukrajinská protiofenziva za očekáváním
Bachmut už je v ukrajinských kleštích nebo brzy bude. Rusové jsou pasivní a zřejmě s nízkou morálkou. Přesto ruští ženisté a dělostřelci odvádějí adekvátní práci.
Jestli mají nějaké ruské jednotky všeobecný respekt pro své dovednosti, pak to jsou ženisté. Taková mužikovská klasika. K vybudování kvalitních obranných postavení není bezpodmínečně nutné množství techniky, stačí silné paže a na to jsou Rusové machři, když přijde na věc. Jejich ženijní jednotky jsou schopny zajistit akutní prostory řádově během jednoho dne. S tím souvisí asi hlavní problém v postupu Ukrajinců. To jsou minová pole. I ukrajinské velení připouští, že to čemu čelí, je násobný standard množství min.
Rusové kladou vražedné výbušniny v rozsáhlých sítích, kde se mísí protipancéřové a protipěchotní miny na velmi malých prostorách. Ukrajinské jednotky mohou čistit útočné prostory pouze v noci za velmi nebezpečných podmínek. Velkou potíží je, že Kreml disponuje velkým množstvím dělostřelecké munice, která dokáže během pár minut znovu zaminovat již vyčištěný prostor. Hovoří se o tom, že Moskva v posledních letech nakladla více než 200 000 kilometrů čtverečních min. Dostupná protiminová technika je nedostačující. Například nálož odpalovaná ze stroje UR-77 Meteorit dokáže vyčistit prostor 6 x 90 metrů. Jenže ruská minová pole jsou až kilometr hluboká.
Jdou-li tedy Ukrajinci do útoku, nikdy neví, co je čeká. Pochopitelně i ruské jednotky disponují termovizí a nočním viděním, které opět znesnadňují útoky Kyjeva. Zde se automaticky projevuje další potíž. I přes západní pomoc disponují Rusové obecně mnohem větším množstvím těžké techniky a dělostřelectva než Ukrajinci. Ruští dělostřelci jsou v místech kontaktu velmi dobře zastřílení a pokud funguje komunikace (věčný ruský problém), jsou schopni velice přesně zasahovat útočící jednotky. Je prakticky nemožné soustředit větší množství jednotek na jednom místě. Jen obávaný termobarický raketomet TOS-1 zlikviduje vše na prostoru větším než jeden kilometr čtvereční a dostřelí na vzdálenost 6 000 metrů.
Další velkou překážkou je letecká převaha Rusů. Jejich bitevní vrtulníky Kamov Ka-52 a bitevní letouny Suchoj Su-25 disponují širokou paletou protipěchotních a protipancéřových raket, které jsou bez leteckého krytí pro útočící jednotky doslova vražedné. Navíc se Rusové poučili a většinu leteckých úderů provádí na hranici svých linií s rychlými obraty leteckých jednotek tak, aby Ukrajincům maximálně ztížili použití jejich MANPADS (přenosné protiletecké systémy) jako známý Starstrike. Jen pro zajímavost. Ka-52 by měl přežít i zásah ocasu z důvodu speciálního rozložení hlavního vrtulového systému.
Jedním z mála zmiňovaných faktorů jsou speciální dělostřelecké radary. Ty dokáží sledovat až několik střel najednou, vypočítat místo dopadu, rychlost a především místo odpalu. Rusové jimi pochopitelně disponují, nejedná se o žádnou novinku. Toto je hlavní důvod toho, proč se třeba u samohybných houfnic klade obrovský důraz na schopnost zmizet z místa odpalu co nejrychleji. Dnes se již začínají produkovat houfnice, které dokáží vystřelit za jízdy. Počty jsou jednoduché, při použití této moderní techniky a on-line propojení je odveta nepřítele otázkou řádově tří až pěti minut. A to i na ruské straně! AČR disponuje třemi těmito radarovými systémy ARTHUR na podvozcích Tatra, což je zcela nedostatečný počet.
Toto jsou hlavní důvody proč se Kyjev nadále soustředí na chirurgické údery proti těžké technice Rusů a jejich zásobám. Potřebují je v prostorách útoku maximálně oslabit, aby omezili své vlastní ztráty. Rusové navíc zlepšili spolupráci na úrovni menších bojových svazků až na úrovni praporu. Špatná komunikace od pluků nahoru zřejmě nadále přetrvává. V každém případě Kyjev nemá relevantní zbraň proti letecké převaze Rusů. Při útočné činnosti to mohou být opět jen letadla. Zelenského kritika pomalého postupu při výcviku ukrajinských pilotů na F-16 byla zcela relevantní. Podle mého názoru Američané ve skutečnosti nechtějí nasazení těchto letadel v konfliktu.
Přesto jsou zde i pozitiva. Z mého hlediska je jedinou ukrajinskou možností zlomení morálky ruských vojáků. Objevují se zprávy, že Rusové své frontové jednotky nestřídají a ty jsou v tragických podmínkách nasazeny celé měsíce. Jistě se zde projevuje vliv útoků na ruské území, Rusové museli začít zajišťovat své hranice a fronta se jim řádně protáhla. Navíc přetrvávají klasicky tragické podmínky v zacházení s obyčejnými vojáky v ruské armádě. Ti jsou nadále nuceni nastupovat do sebevražedných misí a jejich morálka je zřejmě opravdu nízká. Nepřidalo jí ani Prigožinovo extempore, které zůstane nepotrestáno. Trochu facka ruským mužikům, kteří jsou ostrakizováni za mnohem menší prohřešky.
Ukrajinci jsou zřejmě při svých dělostřeleckých, bezpilotních útocích a diverzních přepadech velmi přesní. Nemají dost munice a nic jiného jim nezbývá. To ale pochopitelně podrývá morálku Rusů, kteří jsou fakticky vytrvale přišpendleni ve svých zákopech s vědomím, že jejich život nic neznamená. Zde skutečně vidím jedinou šanci na vítězství Ukrajiny. Rusové nejsou ve druhé světové válce a nebojují o svůj život. Naopak oni jsou agresory. To je velký rozdíl.
