Začnu být konečně pozitivní
Jsme zaplaveni negací. Pozitivního je jako šafránu, jeden aby pohledal a stejně nejspíše odejde s prázdnou. Zkusím to napravit, aspoň u sebe
Tak hnedle zítra. Nastoupím ráno do tramvaje a to motorně, abych náhodou čirou nevrazil do mladé maminky, nesoucí či spíše vedoucí své mluvňátko, na první pohled pěkně duživé a posedné, které ve veřejném dopravním prostředku bude provádět jen samé plechy, i když u toho bude tohle viňátko sem tam dutat. Prostě děti jsou někdy i zbedné, i když nepřevažují.
Usednuv na volné místo, budu pozorovat tečně své okolí, zejména šiky, kteří se motorně drží svých tramvajových tyčí a kteří omaleně uvolňují prostor pro případné kňuby a mehla, kteří chtějí vystoupit na další stanici. S uspokojením konstatuji, že v mnou sledovaném prostoru jsou jen mravové a stydové, jež nasytně a odbytně pokradmu sledují mladé dámy a dívky. Jejich chování je naprosto horázné a omalené, takže jde jednoznačně o řády se slušným kinderstube a urvalce všeho druhu. V hluku tramvaje zaznívají od těchto tvorů jen japné poznámky. Návidím tyhle situace, kdy mohu zmíněné považovat za stvůry a tvory, působící pouze švary, mající toliko dozírné následky pro své řestné myšlenky.
A sám na sobě cítím pouze vraživé pohledy okolostojících, přesto že jsem gr.
pobavilo
🤣
To ní vůbec špatné. 🙂