Slečna Nenávist

Soumrak stéká po stěnách a malíř černou tuší kreslí chlad.

Jsme jak dvě misky na vahách, co jedna druhé dluží, nechce dát

SLEČNA NENÁVIST ( 1998 )

–

Soumrak stéká po stěnách

a malíř černou tuší

kreslí chlad.

Jsme jak dvě misky na vahách,

co jedna druhé dluží,

nechce dát.

–

R : Ten – pocit znáš – její tvář

věcně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

Mít – trochu rád – milovat

když se za to platí.

Ctít – nenávist – buď si jist,

že se vždycky vrátí.

Lež – pravdu zná – jak se zdá

jsou na jedné lodi.

Dál – vyhrává – ta která

víc se lidem hodí.

Ten – pocit znáš – její tvář

věčně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

–

Když hvězdy, co svítí nad hlavou,

svou melodii chytlavou,

v nebeským orchestru začnou hrát.

V malým pokojíku v podkroví

malíře múza osloví

a na mou věru, nepůjde dnes spát.

–

Dá tahům štětce správný směr,

ten blázen, snílek, amatér,

co vždycky tvrdil: já se nezměním.

Vždyť žije sám a jí jen chleba,

víc nežádá, není třeba,

žal ten ředí vínem červeným.

–

Ten malíř, přítel z dávných časů,

u něj hledám azyl, spásu,

trpělivě naslouchá a umí mezi řádky číst.

Proč utíkám před svou ženou,

tak zcela náhle zaslepenou,

kdo mě z domu žene – slečna Nenávist.

–

Přichází do všech obydlí,

tam kam si jen zamane.

Usadí se na tvou židli,

a hodně dlouho nevstane.

–

R : Ten pocit znáš …..

–

Když bílý měsíc nebem plul,

já nepřichystal chléb a sůl,

já řekl jsem stručně: nejsi vítaná.

Přesto vešla s velkou chutí,

bez vyzvání, bez přezutí,

černá, krutá, zlá a v pravdě neznámá.

–

V předsíni si ten plášť svlíká

a s klidem mi drze tyká:

zdarec Čárlí, tak tady mě máš.

Nakoukne do obýváku,

do ložnice, do mrazáku:

bude dršťková, to si pochutnáš.

–

S mojí ženou pikle kuje

a s úšklebkem pozoruje,

propast, co se hloubí, mám s nimi kříž.

V obýváku špatný spaní,

kufr balím, pln odhodlání,

náhle talíř vzduchem letí, hlavu níž.

–

Přichází do všech obydlí

tam kam si jen zamane.

A jak se někde zabydlí

tak už tam prostě zůstane.

–

R : Ten – pocit znáš – její tvář

věčně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

Mít – trochu rád – milovat

když se za to platí.

Ctít – nenávist – buď si jist,

že se vždycky vrátí.

Lež – pravdu zná – jak se zdá

jsou na jedné lodi.

Dál – vyhrává – ta která

víc se lidem hodí.

Dál – vyhrává – ta která

víc se lidem hodí.

–

Ten – pocit znáš – její tvář

věčně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena …

–

Co zbývá? Jen milování z nutnosti?

Kdysi krásná, hodná ženo.

Do prázdné kolonky na rozvodové žádosti:

titul, příjmení a jméno.

–

Paprsky slunce v záclonách,

půlí ve dví misky vah,

tím něco končí, něco začíná.

Už nevnímám to prázdno v nás,

jsme oba zpitý, pod obraz

a na tom platně tvář ..

… každý z nás ji zná.

–

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články