Od Vincenta obloukem k Dáše, Marii, Láďovi…
Snad všechny z nás vzal za srdce příběh malíře Vincenta van Gogha, kterého by dnes někteří měli nejspíš za lúzra, to jest podivné individuum, které si neumí vydělat na „slušné“ živobytí a psychicky je na tom kdo ví jak… a pak se ukáže, že to byl snad až génius. Jeho obrazy překonaly nepochopení současníků a staly se takovým majákem pro budoucí generace kreativců všeho druhu.
Příběh Vincenta, který skončil v blázinci, mívám před očima, když se čas od času potkávám s lidmi podobně „postiženými“. Velkou vášní pro malování či podobnou aktivitu a podivným vzhledem, nejsou to žádná koťátka k pomazlení, žádné ťuťuňuňu, jsou to jedinečné bytosti s nelehkým osudem. Protože je tu nálepka třeba o mentální „nedostatečnosti“, kterou jakoby Bůh vyvažoval právě velkým talentem v jiné oblasti.
Naštěstí jsou tu ti, kteří chápou jinakost, a vyvažují jí třeba svým akademickým vzděláním, intelektem, vůlí… sdružují se ve spolku Barvolam, kde společně tvoří tzv. normální s těmi dnešním nářečím hendikepovanými. A jde jim to, protože se tu doplňují zkušenosti a intelekt se spontaneitou a prýštící tvořivostí… vznikají velké obrazy plné sytých barev a významů.
Trochu jsem do toho světa nakoukla, zda-li by mi tu bylo dobře, onehdy jsem se totiž přidala k aktivitě tzv. inkluzivního workshopu pro veřejnost, a jestli tu bude někdo pindat o neziskovkách, jako o „žroutech“ veřejných peněz, tak to se pořádně nahlas ozvu.
Protože dodnes miluju Vincenta. 🙂
A od těch „normálních“ jsem se v areálu letohrádku Hvězda naučila jednu z výtvarných technik, co mi dali ti „druzí“, to si s dovolením zatím nechám pro sebe. Nebo že bych to poctivě tady taky teď pověděla? Dám si ještě nášup, za pár dní je další společná výtvarná akce spojená i s výukou lidskosti.
Lidi, tak jako mám ráda Ednu, a její příběh z Bohnic, tak v tomto cítím něco taky sakra důležitýho.
Tož tak.
„podivné individuum, které si neumí vydělat na ‚slušné‘ živobytí a psychicky je na tom kdo ví jak… a pak se ukáže, že to byl snad až génius“ – taky lze dotyčného/dotyčnou prohlásit za svaté; už jsou mrtví, tak je můžeme uctívat. Nejdřív tě musíme zabít, abychom ti mohli stavět pomníky a honit si na tebeúctě své politické body…
Koukám, že se Vás téma též dotklo… nemám co dodat. Řekl jste to drsněji.
Hezky naspsáno.
Dík. 🙂 Jako první to četl můj muž a ten mě moc hezky pochválil, tak jsem si říkala, že snad Vincentovi ostudu nedělám. 🙂
Genialita a šílenství jsou dvě rodné sestry, Vlasto. A myslím, že by bylo fajn tady dát pár ukázek. Pěkné ráno.
Dobrý den, Tomáši, konkrétní ukázky – fotografie – snad dám dohromady někdy příště, to už by byla spíš reportáž. Teď mi šlo o takovou osobní úvahu. Vyjasnit si sama v sobě, proč a jak to se mnou rezonuje.