Nastane na Blízkém východě změna?
Dnes 8.10.2023 sledujeme druhý den díky médiím prakticky v přímém přenosu válku. Válku, která bude mít předpokládaného vítěze a poraženého. Otázka po smyslu této agrese zůstává stále nejasná.
Jednoznačné selhání izraelských tajných služeb je nepochybně podstatným faktorem současného stavu, pakliže ne tím nepodstatnějším. Podle jejich vyjádření se teroristům podaří každý 25. pokus, zbylých 24 je včas odhaleno a zlikvidováno ještě předtím, než jej podaří uskutečnit.
Masivní útok, který zastihl stát Israel zcela nepřipravený, je pod tímto prismatem zcela šokující, ve své brutalitě nevídaný a ve svých důsledcích přinese nepochybně řadu změn na Předním východě. Doposud byly aktivity IDF jednak preventivní /viz výše/ a jednak vždy reakcí na pokusy Hamásu o napadení státu – nejčastěji raketové útoky. To, že ještě druhý den války se na jeho území nacházejí arabští teroristé, kteří se opevňují v kibucech a používají k tomu lidské štíty, je pro novodobou historii židovského státu ještě před několika dny nepředstaviteným faktem.
Arabští teroristé prohlašují, že nebudou dělat rozdíly mezi rukojmími, mezi nimiž jsou matky s dětmi či obyčejní civilisté. President Palestinské autonomie se zdráhá pojmenovat stávající situaci agresí a hájí své bratry před „izraelskými okupačními jednotkami“ (zde). Dle záběrů očitých svědků jsou ulice ve Sdeortu plné mrtvol civilistů, kteři byli odstřeleni jeko lovná zvěř projíždějícími teroristy na pick-upech.
Ve stejnou dobu Israel útočí na centra Hamásu, když předtím – jako jediná armáda na světě – upozorní civilisty, aby budovy opustili. Že to musí nejen Arabům připadat jako slabost, je nabíledni. Možná se i v této taktice něco zlomí.
Stát Israel nelze vojensky porazit, jak se přesvědčily státy okolo. Od roku 1947 se o to pokusila celá řada z nich a výsledky jsou dobře známy. Některé země si daný stav uvědomily a navázaly spolupráci, nepochybně pro ně výhodnou.
Palestinská autonomie je dlouholetým příjemcem mnohamiliardových dotací ze strany EU i USA. Je věcí dobře známou, že tyto peníze, za něž by – v případě férového využití – byla z Gazy luxusní přímořská destinace s celoročním přívětivým klimatem a tedy turisticky atraktivní zónou, nesoucí další peníze. Peníze jsou však používány na zcela jiný účel, což vidíme od včerejška.
Že nastane odveta, je nad slunce jasnější. Že bude pro Araby v Gaze zlá, je rovněž velmi pravděpodobné až jisté. Že jsou Arabové z Palestiny bráni ostatními arabskými zeměmi jako protivný a nežádoucí element, je rovněž zřejmé, v opačném případě by je dávno asimilovali a problém Předního východu by zmizel.
Opuštění Gazy v roce 2005 bylo geopolitickým omylem Ariela Šarona, stejně jako pokus o uzavření férových podmínek mezi Israelem a PA v Oslo. Současná agrese nejspíše přesvědčí váhající svět, že dvoustátní řešení je iluzí a že bude třeba nalézt řešení, které jednou provždy odstraní tento zdroj nestability a násilí.
Je jisté, že židovský stát změní dosavadní taktiku omezených úderů. Rovněž nejspíše dojde „mírovným aktivistům“ jak ve vedení EU, tak třeba i USA, že posílání peněz na „vdovy a sirotky“ je plýtváním, neboť místo mléčné výživy se peníze používají na rakety a náboje. Svět bude muset přehodnotit doposud vstřícný postoj, podporovaný fotografiemi zabitých dětí a žen, neboť na vině nejsou bomby Israele, ale agrese Hamásu, kterému nejde o vlastní obyvatele, ale jen a jen o zničení Israele a to za každou cenu, tedy i cenu nevinných dětí. Přesné pojmenování problému je základem každého řešení..
Že to odnesou obyčejní lidé, kterým válka vedená jejich vůdci nejspíše nejde pod nos, je rovněž pravděpoodobné. V tuto chvíli se však jiné řešení nenabízí.
