Koncentrák Buchenwald XIV: Otrocká práce vynáší

Nápisy nad koncentračními tábory Arbeit macht frei. Práce osvobozuje. Nacisté si tato slova vyložili pro sebe po svém. Podle nich by měl znít jinak. Otrocká práce vynáší.

Koncentrační tábory se staly místem, kde SS dosahovala obrovských finančních zisků. Už na začátku války začali v továrnách pomalu ubývat dělníci. Bylo to logické, tělesně zdatní muži různých ročníků rukovali do armády. Firmy si proto začaly za směšné částky pronajímat vězně. Nebyly to společnosti už tehdy ledajaké, řadu z nich známe i dnes. BMW, Volkswagen, Opel, Heinkel, Siemens, Kodak, Hugo Boss, také Ford a mnohé další. Říšský vůdce SS Heinrich Himmler pověřil správou koncentračních táborů obergruppenführera SS Oswalda Ludwiga Pohla. Tento muž začátkem roku 1940 založil holdingovou společnost Deutsche Wirtschafts-Betriebe, která ovládala množství podniků. Její tržní hodnota dosáhla 46 miliónů říšských marek. Pro představu: dnes by šlo o téměř 190 miliónů Eur. Skutečná krize pracovní síly nastala v roce 1942, kdy rapidně narostl počet odvedenců na frontu.

V počátcích existence koncentračních táborů se muklové utápěli ve zbytečných pracech, jakými byla například dřina v kamenolomu. Přitom ministr zbrojního a válečného průmyslu Třetí říše Albert Speer naléhal na Adolfa Hitlera, aby vězně mohl uplatnit v průmyslu. Němci je nakonec nasadili v době, kdy byl ohrožen provoz v továrnách. Muži i ženy z táborů okamžitě nastoupili. Novodobí otroci začali vyrábět tanky, děla, lodě, ponorky, automobily, uniformy, boty a další výrobky nezbytné k vedení války. Řada z nich začala umírat geometrickou řadou, protože byli nasazováni na nejtěžší práce. Na konci roku 1942 Heinrich Himmler pochopil, že plýtvání lidskými zdroji musí přestat. Nečekaně vydal rozkaz táborovým lékařům, že musí dohlédnout na zlepšení stravy a pracovních podmínek. SS si za každou osobu od průmyslníků nechala platit a její pokladna se plnila.

Řada německých továren vznikala pod zemí, jednak z důvodu utajení a jednak jako ochrana před bombardováním. S některými se můžete seznámit v dokumentu V podzemí třetí říše, vysílaném Českou televizí. Z charakteru staveb je jasně patrné v jakých podmínkách musely být budovány, když ještě neexistovala taková stavební technika jako v současnosti. 

V Buchenwaldu vězni začali dostávat jídelní kupóny, které mohli směňovat za cigarety ve vězeňské kantýně. Pro jejich motivaci byl v táboře dokonce zřízen nevěstinec. Ve Výmaru stála továrna Gustloff-Werke I a v Buchenwaldu zbrojovka DAW. Tato dvě zařízení vyráběla střelné zbraně malých ráží. Vězni z lágru hráli hlavní roli v projektu pozdějšího prominentního vědce USA Wernhera von Brauna, autora německých střel V-1 a V-2. Továrna Gustloff-Werke II postavená v červenci 1942 do těchto prvních balistických raket vyráběla důležité komponenty. K fabrice se musela postavit železniční trať do Výmaru. Nedaleko něj, v opuštěném sádrovcovém dole pod kopcem Kohnstein u Nordhausenu, rostlo Dantovo peklo.

Po vybombardování vojenského výzkumného ústavu v Peenemünde, rozhodl Hitler s Himmlerem a Speerem o stavbě nových prostor pro výzkum, vývoj a výrobu raket v podzemí. Na vybraném místě vznikl pracovní tábor Dora. Vězni začali za otřesných podmínek kopat tunely a stavět továrnu. V březnu 1944 vybudovali dva velké paralelní tunely do písmene S a šedesát čtyři příčných tunelů. Hlavní galerie měla výšku deset metrů a šířku osm metrů. Dohromady jedenáct a půl kilometru se sto tisíci čtverečními metry plochy. V Doře byly podmínky nejhorší snad ze všech koncentračních táborů. Žádná voda na mytí, bez lékařské péče, práce ve špíně, vlhku, zimě, tmě a se špatnou kvalitou vzduchu. Odhaduje se, že na stavbě pracovalo až šedesát tisíc vězňů a zahynulo jich něco mezi dvaceti až třiceti tisíci.

Pobočný tábor Buchenwaldu, který zajišťoval výstavbu podzemní továrny pro rakety V-1 a V-2 se jmenoval Dora, přesněji Mittelbau-Dora. Nacházel se poblíž města Nordhausen v Německu. Následující záběry jsou těsně po osvobození Dory americkou armádou. Pokud se na ně podíváte, všimněte si zděšených obličejů amerických vojáků, kteří v té době měli za sebou vylodění v Normandii nebo bitvu u Monte Cassina. Dobře vypadající civilní osoby jsou němečtí občané z okolních vesnic a měst nebo bývalí dozorci SS, kteří z nařízení americké správy museli v koncentračních táborech vypomáhat. Šlo o poskytnutí pomoci nemocným vězňům, kopání hrobů a další nezbytné práce po válce.

Video Osvobození vězňů v koncentračním táboru Mittelbau-Dora naleznete na YouTube.cz na následujícím odkazu. Upozorňuji, že obsah dokumentu je mimořádně drastický:

https://www.youtube.com/watch?v=r2blbyW-pUI

Podmínky v továrnách nad zemí byly o něco lepší. Vězni dostávali v poledne polévku. Ve fabrice využívali toalety, což byla oproti latrínám v táboře příjemná změna. Navíc zde občas tekla teplá voda, takže se mohli umýt. Práce ve zbrojovkách nebyly úplně všechny vysilující, jako dřina v kamenolomu, kde se vězeň neschoval před zraky dozorců, kteří ho bili při každé příležitosti. Muklové například mohli svazovat kabely do svazků, chystat papírové krabice, apod.. Ale žádná selanka to nebyla. Dvanáctihodinová směna s půlhodinou na oběd, vyjma neděle. Každý vězeň se mohl dívat pouze na svůj pracovní stůl, když jeho pohled padl jinam, byl dozorcem zbit. Pokud někdo práci sabotoval, byl zastřelen. Řada muklů přesto rizika podstupovala a snažila se některé výrobky záměrně poškodit nebo je udělat alespoň nekvalitně.

Nacisté s nimi zacházeli jako s otroky. V létě 1944 značná část německé mužské populace začala být válkou decimována. Nároky na větší počty pracovníků stoupaly, stejně jako korupce důstojníků SS, které podnikatelé upláceli. Kolem Buchenwaldu vzniklo několik dalších pobočných táborů, jejichž vězni byli rovněž nasazováni do práce. Historici odhadují, že během války nacistické Německo využívalo 700 000 mužů a žen z koncentráků. Část z nich tvořili váleční zajatci, kteří však podle ženevských konvencí nesměli být využíváni na práci pro nepřátelský průmysl. Většina z vězňů, která pracovala, zemřela. Buď následkem katastrofálních pracovních a životních podmínek nebo je nacisté zavraždili z různých důvodů. Například kvůli utajení, nebo prostě jen proto, že ztratili svou cenu. Otroci a otrokáři. Výstižnější pojmenování opravdu neexistuje.

Příště: Koncentrák Buchenwald XV: Krvavé vlny národů

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Předchozí články série najdete na Blogosféře nebo iDNES.cz:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Transporty utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink

Koncentrák Buchenwald XII: Každému co jeho jest

Koncentrák Buchenwald XIII: Zrůdné experimenty

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

https://www.buchenwald.de/en/171/

Fotografie a videa:

Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie, YouTube.cz, není-li uveden jiný zdroj nebo odkaz

Náhledový obrázek:

Pixabay.com

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články