Omluva za přežití – židovská otázka stále nevyřešena

Přežití Židů je považováno za problém, obrana za drzost, vítězství za zločin. Málokomu v historii bylo přežití vyčítáno více než židovskému národu. I zbytek Židů, který se vrátil z nacistických koncentráků, se musel často omlouvat těm kteří byli zklamání, že „židovský problém“ zůstal nedořešen. Když Izrael po útoku na svá města ze 7. října zastavil vraždící arabskou lůzu a hnal ji zpět do Gazy, všechna světová média (kromě Fox News) a všechny humanitární organizace, začaly  řešit humanitární   problém  obyvatel  Gazy.  Masakr  ze  7. října  byl  zcela  vymazán z  jejich  paměti,  jejich „problém“ začíná 8. října a trvá dodnes. Všichni, včetně BBC, Sky News, France24, Deutsche Welle, CNN, OSN, Světové zdravotní organizace, Červeného kříže, Lékařů bez hranic, Člověka v tísni, Amnesty International, Human Rights Watch, International Rescue Committee, Care International, World Food Program, Save the Children, a skoro všech ostatních sledují humanitární krizi barbarů v Gaze, z nichž drtivá většina svou vražednou vládu donedávna podporovala, a jejichž „nezúčastnění civilisté“ sami 7. října přispěchali přes zničenou izraelskou hranici, aby si vypíchli oko nějakého izraelského dítěte nebo ukradli nějaký kobereček z kibucu. Hlavním problémem dnešního světa jsou nemocnice v Gaze, což je zvláštní, podíváme-li se na desítky milionů mrtvých a znásilněných ve světě v posledních 20 letech, mimo jiné v Kongu, Sýrii, Súdánu, Iráku, Afganistánu, Jemenu, atd. Do zmíněných zemí se novináři bojí jet, ale dokumentovat izraelské zločiny z telavivské kavárny je pohodlné.

Ptá se někdo, jak skončily tisíce křesťanských školaček unesených muslimy do pralesa v Nigérii? Mluvilo se v OSN o rozebrání jednoho milionu politických vězňů v Číně na orgány? Zajímá někoho, proč hádka dvou generálů vedla před půl rokem v Súdánu k útěku 4 milionů lidí? Diví se někdo, proč 12 z 20 milionů obyvatel Sýrie muselo odejít z domova? Ne, ale všichni se bojí, že nemocnice v Gaze nedostávají dost nafty (kterou ve skutečnosti potřebuje Hamás na provoz tunelů). Světová média volají na poplach, že situace v nemocnicích se tam brzy stane kritickou. Všichni předstírají, že nevěří Izraelským důkazům, že nemocnice jsou ve skutečnosti velitelská stanoviště a skladiště zbraní teroristů. Izrael provedl zástupce světových médií hlavní nemocnicí v Gaze, zvanou Šífa. Ukázal pancéřovky pod postelemi nemocných, ukázal šachty vedoucí do podzemních chodeb, demonstroval předměty odvezené z vydrancovaných kibuců, ukázal stopy po zadržovaných rukojmích. Ve čtvrtek byla nalezena blízko nemocnice mrtvola jedné z unesených Izraelek, Judity Weissové. Zprávy na Sky News ve čtvrtek ve 22.00 GMT ukazovaly záběry šachet pod nemocnicí a hlasatelka k tomu říkala: „Izrael tvrdí, že pod nemocnicí jsou šachty, ale nelze to potvrdit z nezávislých zdrojů“. Novináři Sky News, CNN a BBC popírají realitu, kterou vidí svýma očima v nemocnici Šífa, nevěří svým očím, chtějí své zrakové vjemy potvrdit z dalších zdrojů. Jejich víra v židovskou vinu je silnější než jakékoli vnější vjemy. Jde o náboženský fanatismus, jehož centrální doktrínou je vina Židů. Dítě vytržené z těhotné ženy v izraelském kibucu neexistuje, protože bylo vytrženo 7. října, a to je den, o kterém se podle náboženství lidí kolem BBC nesmí mluvit. U BBC a jejich spřízněnců jde stále o ten starý nevyřešený problém s Židy – zase přežili, a navíc mají tu drzost, že se brání.

Ve virtuální realitě podle BBC jsou figuríny vytahované z trosek zavraždění lidé, plačící šestiprsté výtvory umělé inteligence jsou trpící děti, červenou barvou polití ochotníci jsou těžce zranění, obézní ženy lomící rukama jsou vyhladovělí obyvatelé, ozbrojení sadisté jsou bojovníci za svobodu, izraelští vojáci podávající vodu civilistům a přinášející inkubátory do nemocnice jsou židovští dobyvatelé. Izrael se opět snaží přesvědčit svět, že je v právu – jde vlastně opět tak trochu o omluvu za to, že přežil masakr a že se nehodlá smířit s pouhým odehnáním hordy vrahů. Je to marná snaha, svět nikdy nepřizná, že je Izrael v právu. Jde o variaci na středověkou hru, kterou křesťané nutili Židy hrát: nutili je zúčastňovat se „učené disputace“ o tom, které náboženství je lepší, zda židovské nebo křesťanské. Rabíni byli v nesnesitelném dilematu: nechtěli zradit své zásady ani urazit křesťany, prohra v disputaci oprávnila konverzi a výhra pogrom. Rabíni si lámali hlavu; někdy byly jejich dialektické odpovědi přijaty kladně a někdy ne, v každém případě přispěli disputace k broušení rozumu i tvorbě židovských vtipů. Sice se Izrael snaží i nadále v politických disputacích nerozčílit svět a hlavně USA, ale není již tragédií, když se disputace prohraje (což se děje skoro vždy). Po vzniku sebevědomého izraelského státu se již není třeba tolik omlouvat.

Jako u všech lidí, ani u nás nebylo vše pozitivní. Židé se také dopouštěli chyb a zločinů. Podíleli se na vytváření úspěšných nesmyslů, jako například freudismu, i neúspěšných a zločinných ideologií, jako marxismu. Ale většinou stáli na pozitivní straně a každý si vzpomene na nějaký jejich užitečný příspěvek; za sebe uvádím vakcíny proti obrně vědců Alberta Sabina a Jonase Salka, ale někdo si vzpomene na Mendelssohnovu hudbu a jiný na křesťanské náboženství. Ale i kdyby Židi nepřispěli ničím pozitivním, zasloužili by si Osvětim roku 1943? Zasloužili by si pogrom u Gazy roku 2023? Čím přispěli Siouxové? Co vynalezli Bušmeni? Nevím, ale omlouvat se za své přežití určitě nemusí. Ale i tento můj odstavec je příznakem té snahy se neustále omlouvat. Snaha omlouvat se vede naneštěstí u některých Židů k sebenenávisti a někdy až ke kolaboraci s nepřítelem. Je to vidět hlavně u některých humanitních intelektuálů, jejichž nejlepším reprezentantem je americký židovský lingvista Noam Chomsky.

Českým příkladem židovské sebenenávisti je izraelská publicistka Eva Erbenová, která se v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy (zde) chtěla zavděčit prohlášením, že si podržela „své buchty, bábovky, kulturu, řeč… a dodnes zůstala Češkou“, a dokonce prý „je i antisemitkou, když vidí ortodoxní Židy“. Vzpomíná na srdečné vztahy s lidmi v Gaze, když spolu kdysi pěstovali zeleninu, které se bohužel přerušily, když v zelenině ti milí lidé z Gazy poslali bombu. Erbenová tvrdí, že si za nedávný útok může Izrael sám, a že kdyby dal Palestincům samostatný stát a armádu, tak již Izrael napadat nebudou. Není se co divit, že tuto izraelskou antisemitku nedávno odměnil ministr zahraničí Jan Lipavský cenou Gratias agit „za šíření dobrého jména České republiky v cizině“. Škoda, že Erbenová nešíří dobré jméno Izraele v Česku.

Svět by chtěl slyšet omluvu Židů za přežití: „nezlobte se, že se tu držíme zuby nehty“. Přežití Židů je považováno za problém, obrana za drzost, vítězství za zločin. Ano, svět má rád Židy, kteří usilují o mír, uznávají svou vinu a usilují o spolupráci s Araby i když tu a tam dostanou od nich bombu. Teprve před několika dny se podařilo identifikovat zbytky zavražděné Vivian Silverové, protože Arabové ji během pogromu 7. října rozsekali na více částí; Silverová byla jednou z hlavních funkcionářek radikální protiizraelské organizace Becelem. Nevím, jak rád ji měl svět, ale u Arabů převážil fakt, že byla Židovka nad faktem, že se fotila s Jásirem Arafatem. Silverová reprezentovala pomatenou menšinu, většině Izraelců naštěstí již nezáleží na tom, co si svět myslí. Většina uznává heslo zakladatele státu Ben Guriona: „Je jedno co si oni myslí – důležité je co my děláme“.

Nyní se Izrael brání proti útokům Arabů z Gazy, Západního břehu Jordánu, Libanonu, Sýrie a Jemenu, a zároveň čelí pašování vojenského materiálu z Iránu, Jordánska a Egypta. K syrsko-izraelské hranici se přesouvají bojovníci nejen z Iránu, ale i z Iráku a Afganistánu. Pokračuje ostřelování izraelského území z Gazy i Libanonu, a města podél hranice s Gazou a Libanonem byla evakuována. Sirény se ozývají již po celé zemi, od Eilatu na jihu až po Haifu na severu. Děti, včetně mých vnuků, musí každodenně běhat do krytů nebo, když je siréna zastihne na ulici, lehat si a chránit si hlavu před střepinami. To, že Izrael nekapituluje a brání se, je považováno ve světě za drzost, a proto je ostře kritizován. Prezident Turecka, nejsilnějšího státu NATO v Evropě, označil Izrael za vražednický stát a vyzval ho „aby se připravoval na smrt“. Prezident Macron a premiér Trudeau vyzvali Izrael, aby přestal vraždit ženy, děti a kojence. Nejumírněnější je prezident Biden, který vyzývá Izrael k umírněnosti.

Židovský problém tedy trvá. Drzost Izraele se stále zvyšuje. Rozhořčení světa dosáhne klimaxu, jestli se Izraeli podaří zvítězit nad Hamásem a zcela ho zničit. To bude označeno za zločin, který bude OSN projednávat ještě dlouhá léta. Samozřejmě je lepší být problematickým a drzým židovským zločincem, který je světem nenáviděn a který žije, než židovským humanistou a mírotvorcem, který je světem taky nenáviděn, a navíc je rozsekán svými mírovými partnery na kusy.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články