Období letošních Vánoc ve znamení tragédie, ale i naděje.

Období letošních Vánoc ve znamení tragédie, ale i naděje.

Celá republika se poslední dny zabývá vyšinutým studentem filozofické fakulty, co se rozhodl realizovat svý mindráky tím, že sprovodí ze světa co nejvíc lidí. Předně bych chtěl sdělit upřímnou soustrast pozůstalým po obětech, popřát brzké uzdravení zraněným a věčný klid obětem. Co se týče toho vyšinutýho blázna, budiž on sám zapomenut v propadlišti dějin jako ubohá lidská špína, jakou si zvolil se stát. Co však by nemělo být zapomenuto, je zjištění a ponaučení, jenž nám tato situace dala.

1.) Nyní si už spousta lidí uvědomuje, že by měli trošku vystoupit ze své komfortní zóny plné naivity a fantazie, že žijeme ve světě, kde se nic podobnýho nemůže stát. Ne, může se to stát kdekoliv na světě a NEEXISTUJE  žádný způsob jak tomuto 100%ně zabránit, zvlášť pokud se jedná o incident ne skupiny, ale nějakýho osamělýho vlka, co nikdy neměl problém se zákonem, roky to v něm bublalo a teď to prostě bouchlo. I když patříme ke 12. nejbezpečnější zemi na světě tak i u nás se už podobné případy staly, jen ne v takovém měřítku a s takovým počtem obětí. Tento fakt je prostě nutný přijmout, ale zase by to nemělo být něco, co nás sociálně paralyzuje a ze strachu nažene do izolací před ostatními. Chce to prostě jen převzít část zodpovědnosti za svou bezpečnost znalostí tohoto faktu samotného, zjištění jak reagovat v obdobných situacích, všímat si varovných signálů a nebýt k nim neteční, apod. Lidé, kteří se nepohybují v dané problematice se základním věcem v rámci vlastního bezpečí budou muset naučit. My ostatní jenž se v tomto pohybujeme roky jsme tímto naopak trochu „postižení“, protože když přijdeme do restaurace s manželkou a dětmi, tak zatímco civil si najde místo k sednutí a hledá jídelní lístek a při čekání na obsluhu si prohlíží dekorace a diskutuje, my od fochu z oblasti bezpečnosti při vstupu zkoukneme místnost, projedeme pohledem kdo tam sedí kolem a v jakým stavu co dělá, jaké je uspořádání v interiéru podniku (bar, kuchyně, záchody, vstupní místa) a poté usedáme k takticky „ideálnímu“ stolu tak, abychom měli volné zorné pole směrem ke dveřím. Stejné je to na veřejných akcích, diskotékách apod. kde se prostě díky tomu nemůžeme tak úplně uvolnit jako ostatní kolem, kteří nemají návyk registrovat podobný věci. Laická veřejnost, pokud má nějaký pud sebezáchovy, si musí alespoň základní prvky jak při aktivním střelci reagovat osvojit, jelikož je to to první a mnohdy nejdůležitější co stojí mezi nimi a člověkem co nemá co ztratit ať už je ozbrojen střelnou zbraní, nožem nebo čímkoliv jiným.

2.) Opět laická veřejnost otevírá téma zbrojních průkazů, držení zbraně apod. Bohužel se dává prostor laikům, kteří se snaží utvářet zákony dle vlastního infantilního vidění světa nezaložený na faktech. Fakt je ten, že náš systém pro získání zbrojního průkazu a legálního nabytí a držení zbraně patří k nejlepším v Evropě a troufám si říct k jedněm z nejlepších na světě. Pokud někdo projde složitým přísným procesem pro získání zbraně, musí splňovat přísné kritéria. Psychotesty zde nejsou nutné u každého, pokud je potřeba podobného vyšetření, rozhoduje praktický lékař, který dává stanovisko policii před udělením zbrojního průkazu. Jediné co mě napadá, že by se dalo vylepšit je to, že praktický lékař či jiný lékař, včetně především lékařů z oblasti psychologie a psychiatrie by měli mít přístup do databáze osob, které mají zbrojní průkaz, že jsou držiteli tohoto oprávnění a v případě nějakých náznaků duševní patologické změny, by měli možnost rychleji informovat policii k dalšímu opatření. Více bych na legislativě neměnil, jelikož je nastavená celkem dobře. Nejsem zastáncem, aby bylo Ústavou založeno právo vlastnit střelnou zbraň každému (to by k ní měl přístup kdejaký idiot splňující jen požadavek na to, že dýchá a je při vědomí a jen ta samotná myšlenka mě děsí), ale taky nejsem zastáncem opačného extrému tj. odzbrojování společnosti, jelikož správně proškolený, poučený člověk v systému, kde není každý ad absurdum perzekuován v případě nutné obrany či krajní nouze, je to ideální k obraně právě před defektními agresivními jedinci. Laická veřejnost nemá představu co dokáže vychrtlý feťák v rauši nebo i pitomec s kuchyňským nožem, kterýmu přeskočilo a to nemusí mít ani střelnou zbraň jelikož útoky nožem jsou v následcích pro oběť mnohem horší než střelná rána kdy místo malé dírky vypadá pak oběť jak jehelníček. Střelná zbraň v rukou obránce tak srovnává šance proti agresorovi a dává možnost obrany nejen sebe, ale i ostatních. V naší zemi by se mělo trochu více o tomto hovořit a nejen veřejnost, ale i instituce si uvědomit, že každý má právo na obranu, že obrana sice má být přiměřená útoku, ale taky čeho všeho jsou nejen narkomani schopní a že je celkem stupidní chtít po někom, aby se bránil holí a ne pistolí proti někomu, kdo se jej rozhodl napadnout a vytahuje z kapsy např. nějaký předmět ve tvaru nože či cokoliv jiného – pitomá infekční jehla nebo propiska udělá paseku, že si to člověk neumí představit a taky nikdy nevíte, kdo je vyšinutej jedinec proti vám, čeho je schopen a jakej je jeho aktuální práh bolesti, bojový schopnosti a tělesná konstituce. Nejhorší je agresor, jenž je přesvědčen o tom, že nemá co ztratit.

3.) Je potřeba si uvědomit, jakou funkci v ochraně občanu hrají bezpečnostní složky. Policie, dle mého názoru a současným stavu poznání, zvládla situaci s aktivním střelcem v Praze bravurně a i když neznám detaily tak co bylo ukázáno (a že je ministr i policie velmi  transparentní) tak i z mýho pohledu jakožto člověka od fochu to bylo opravdu ukázkově zvládnutý. Jakákoliv tupá kritika a hledání problémů tam kde nejsou mne jako člověka z oboru i jako lidskou bytost uráží a podobní jedinci, jejichž znalosti z daný problematiky začínají a končí u toho, že akorát viděli všechny díly seriálu Ulice a všechny díly Ramba, by měli zůstat raději u toho co jim jde a nemontovat se do věcí, kterým rozumí jak koza petrželi. Pokud chcete, aby vám bezpečnostní složky poskytovali nejlepší možný služby, měli byste jim k tomu poskytnout nejlepší možný podmínky a to se týká všech oblastí – legislativní, sociální, mediální apod. Aneb jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Děkuji kolegům za bezvadně zvládnutý zákrok, za veškerou práci díky které došlo k minimalizaci obětí a jež mohlo být bez rychlé a profesionální akce násobně víc a taktéž jsem vděčný, že ministr vnitra i policejní prezident se k tomuto postavili jako chlapi na svém místě (na rozdíl od vyjádření k tehdejšímu zákroku na Babišově mítinku, zde evidentně došlo k nějaké sebereflexi) a za dlouhou a detailní tiskovku, odpovědi novinářům a veřejnosti a za transparentnost a vysvětlování podstatných faktů způsobem, který by mohli pobrat i osoby nižšího intelektu.

4.) Chci popřát všem slušným lidem, aby i přes to zlé co se stalo se upínali k tomu dobrému ve společnosti, aby zušlechťovali svoji vlastní osobnost (a nerostli jen po stránce materiální), aby zušlechťovali vztahy se svými blízkými a svým okolím, aby byli tolerantní k bezpečnostním složkám a dali jim volnější ruce (těžko vás bude někdo bránit když mu zákony jednu ruku svážete a po té druhé jej budete bít, protože vás něco omezuje třeba jen tím, že vás zdrží minutu při silniční kontrole), aby si lidé brali ponaučení, ale ne přehnané obavy, aby lidé byli vnímaví ke svému okolí i k sobě sama a dle toho aktivní, nikoliv neteční tím, že se vás to nejspíš netýká – mnozí co spáchali sebevraždu nebo nějaký násilný čin neměli nikoho s kým se poradit nebo žili v prostředí, co je tak utvářelo (defektní rodina apod.) a neměli srovnání. Není to obhajoba, ale spíš konstatování faktů příčin a ne jen samotných důsledků. Ke většině podobných incidentů dochází a jejich počátky začínají klíčit především v rodinách a mezi rodinnými příslušníky a těmi nejbližšími osobami.

Takže už jen závěrem chci popřát, hlavu vzhůru, co nejlepší možné letošní Vánoce a celý příští rok 2024, ať je lepší než ten letošní, kdy k našim lepším životům i celé společnosti může dopomoci každý z nás třeba i jen tím, že někomu přidržíte dveře výtahu, aby mu neujel, nevytroubíte člověka v autě před vámi, kterýmu chcípnul motor na křižovatce než znovu nastartuje nebo si najdete na někoho chvilku se mu/jí věnovat a jen třeba vyslechnout tuto osobu.

Ať nejsou letošní Vánoce a Nový rok ve jen znamení tragédie, ale především ve znamení naděje.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články