Jak nebýt na Štědrý večer sám

Přiznám se, že nevím. Nezažil jsem to, vždy jsme na to byli aspoň dva. Ale jsou situace, kdy to nakonec v životě tak dopadne.

V osmdesátých létech, kdy mi umřel táta jsme na následující Vánoce byli s maminkou sami. Bratr měl svou rodinu a vztahy nebyly nijak vřelé. Dohodli jsme se, že Vánoce prostě zrušíme. Na dvě noci z 24. na 26. prosinec jsme si přes Čedok (byla doba socialistická) objednali pobyt v hotelu v Budapešti a autem vyrazili. Štědrý večer jsme strávili v jedné městské restauraci, tenkrát o místa u stolů ještě nebyla nouze. Bylo to celkem příjemné rozptýlení v tom smyslu, že restaurace byla plná cizinců a naši domácí vánoční atmosféru to nepřipomínalo ani náhodou.

Ráno v hotelové restauraci u snídaně jsme byli překvapeni, když místo bufetové snídaně se nás přišel číšník zeptat, co chceme k snídani a přání nám následně kuchař splnil. Důvod? V asi 10ti-podlažní budově hotelu jsme byli jediní dva hosté. Až 25. večer přijel autobus Řeků a druhý den se již podávala normální bufetová snídaně.

O rok později jsme Vánoce trávili s tetičkou u ní doma. Ano, všichni chtějí pomoci, ale nějak jsem cítil, že to není ono. A možná bylo i dobře, že mi to domácí Vánoce nepřipomínalo.

Letos to u nás naštěstí není nijak drastický důvod, poděkujme bohu. Spíše je to pro zasmání. Se ženou jsme 4x očkovaní proti Covidu, přesto jsme oba onu nemoc loni před Vánoci dostali. A letos znova, jenže naše izolace zasahuje i do svátků. Co s dospělými dětmi, s kterými svátky pravidelně na chalupě trávíme? Jeden řekl, že když už nebude Štědrý večer, že si v práci vezme směnu. Pomůže ostatním a dostane i slušný příplatek. Záslužný čin. Kapra se salátem, rybí polévku a cukroví mu žena včera v poledne strčila před dveře a on si to odvezl.

Druhý syn si pro tuto zásilku přijede dnes kolem poledne.

A my se ženou zasedneme večer sami, nikoliv na chalupě, ale doma v Praze. Na chalupě chodíme na Půlnoční. Dnes mezi lidi nemůžeme. Mám nápad, nevím jestli má polovička bude nadšena. Po večeři se jet projet autem po osvětlené, krásné, sváteční, ale především prázdné Praze. Projet i uličky, kam se jinak nedostanete, protože jsou prostě zacpané. Uvidíme. Třeba i někde zastavíme a tu svíčku zapálíme. Víme proč.

A co poradit těm, co to dnes mají nejtěžší? Nejsem psycholog. A každý to má nastavené jinak. Nevím. Snad mohu jen držet palce.