Namalovala Silvie Thouron

Slovo

Na počátku bylo slovo. Stále s námi zůstává. Prodlévá v nás a každou vteřinu chce být projeveno. Můžeme říkat záplavy slov. Dokáže laskat, objímat i nenapravitelně pokřivit, či ublížit. Mocný nástroj nás samotných. Obrovský dar, který tak často a bezostyšně zneužíváme ke svým účelům a mocenským hrám. Bylo to tak vždy? Dokážeme si ještě uvědomit, kdy se to zvrhlo a modlitby začaly být rutinou, slova jako láska samozřejmostí bez obsahu a soucit ztratil na zvučnosti? Všimli jste si někdy, že všechna laskavá a hladivá slova jsou krásně kulatá a měkká?

Procházím ulicemi a v hlavě mi proudí záplavy slov, které se derou z mé duše a čekají, až je vyslovím. Někdy však raději polykám křik mého vnitřního kritika, který není soucitný a laskavý ani trochu. Vidím kolem sebe tolik nedostatků světa. Tolik křivd, lží a přetvářky, až mi z toho uši zaléhají. Ve chvílích, kdy už nevím kudy kam, podpoří mě tělo a důkladně zpomalí, abych musela pomaleji chodit, zhluboka dýchat a soustředit se na každičký krok. Odvede pozornost od rozhárané mysli, která chrlí naučené, pokřivené soudy, které někde zaslechla, převzala, zapsala do paměti a teď mě s nimi obtěžuje.

Ano. I naše vnitřní rozhovory můžeme kultivovat. Beze slov nahlas řečených. Jen v duchu. Potichu, sami pro sebe. Poznáváme se, kým vlastně jsme. Samotné nás může překvapit, co nám mysl nabídne. Všechna slova, tak jako situace, které se nám v životě dějí, jsou nabídkou. Odrazem nás samotných v dané chvíli. Můžeme se zastavit, vyslechnout, co nám chtějí říct, nebo utéct, či udělat tentokrát věci jinak než obvykle.

Můžeme si uvědomit, že síla slova, je obrovská, i když zní tiše a nezněle v naší hlavě. Ovlivňuje naše konání venku, další přemýšlení, vztahy s ostatními a vytváří svět, kterým pak procházíme. Jako ten můj dnes ráno, když jsem sněhobílou stezkou, ještě neprošlápnutou dřívějšími kroky, mířila do práce a přemýšlela nad svým zalehlým uchem. Co nechci slyšet a koho poslouchat samu sebe, či okolní svět, který se mi svou sprostotou snaží něco ukázat? Potřebuji si jen na chvíli odpočinout od hluku kolem, když slyším hůř? Jak si mohu pomoci, zněla má otázka. A zcela přirozeně, plynule, začala znít v mé hlavě modlitba. Po jedné větě se náhle slova zastavila a odběhla k ženě, kráčející přede mnou na ranní bohoslužbu. Zrovna s někým telefonovala, když jsem ji míjela. Mužský hlas v telefonu byl dán na hlasitý příjem a ve chvíli, kdy jsem procházela kolem pronesl k oné ženě a samozřejmě i ke mně slova, jako odpověď na mou dřívější otázku.

„ Měj se co nejlépe, nedělej si s ničím starosti a ať ti tvé modlitby a bohoslužba uleví. Až to skončí, zavolej a já pro tebe přijedu. “

Na počátku bylo slovo……
Krásnou neděli přátelé

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
9 měsíců před

Moc slova je nepřekonatelná, Může povzbudit, potěšit, ale i fakticky zabít. I Vám krásnou neděli, Brigito. A děkuji.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial