Nevinní civilisté

Propuštěná rukojmí i izraelští vojáci zjistili, že civilisté v Gaze nejsou nevinní – svou vinu však nesou i civilisté v západních zemích.

Pod egyptskou okupační správou byli Arabové v Gaze udržováni v izolaci a bídě až do roku 1967. Izraelská kontrola po Šestidenní válce vedla k rozvoji. Přiliv zboží, energie a čisté vody, spolu s lepší lékařskou péčí a novými pracovními příležitostmi vedly k růstu životní úrovně, prodloužení života a růstu populace (zde). V roce 2005 se Izrael z Gazy stáhl a umožnil jí samostatný vývoj, nabízel postavit přístav a i letiště; Gaza se mohla stát druhým Dubajem nebo Singapurem. Zvolení představitelé Gazy však odmítali izraelské nabídky k míru, investovali všechny prostředky do stavby tunelů a do raket a zbraní. Povraždili zástupce tzv. Palestinské autonomie vedené Abu Mazenem a zahájili samostatnou politiku. Gaza se stala státem. Okupace neexistovala. Izrael i nadále dodával Gaze vše potřebné víc než kdokoli jiný ve světě.

Po útoku na Izrael ze 7. října minulého roku je svět znepokojen hlavně utrpením nevinných civilistů v Gaze. Média opakují, že „v Gaze zemřelo přes 22 000 lidí, většinou dětí a žen“. Novináři ví že jde o 9 000 teroristů se zbraněmi v rukou a o 13 000 jejich společníků, z nichž část mohou být jejich rodinní příslušníci. Zahynul opravdu jen málokdo, kdo s oněmi sadisty spolupracovat nechtěl, takže u novinářů jde o vědomé zkreslení (zde). Nezúčastnění civilisté v Gaze měli většinou možnost odejít z místa bombardování, na rozdíl od Němců a Japonců za Druhé světové války; na rozdíl od dnešních médií, tehdejší západní noviny a filmové týdeníky nepřátelské civilisty nelitovaly. Dnes zajímá novináře víc osud sadistů a jejich rodin. Přes jejich zvěrstva se teroristům dává v západních televizních stanicích prostor, čtou se jejich prohlášení a citují se údaje od nich jako fakta; izraelské údaje se berou nanejvýš jako pochybná alternativa.

Sky News nebo France 24 prezentovaly odchod Gazanů z míst kde se bombardovalo jako humanitární katastrofu. Jako kdyby přesouvání do bezpečí přinášelo Gazanům větší utrpení než rozřezávání zaživa Izraelcům. Dlouho byly v této válce oblíbeným tématem též nemocnice v Gaze. Kdo se kdy za Druhé světové války zmiňoval o nemocnicích v Drážďanech nebo Tokiu? Nakonec se doktoři včetně ředitelů nemocnic ukázali jako členové teroristické organizace Hamás. Sanitky byly hlavním dopravním prostředkem velitelů Hamásu mimo podzemní chodby. Doktoři před kamerou předstírali operaci ve světle baterky, ale kameraman nechtěně zabral normální elektrická světla na blízké chodbě. Nahrána a předstírána byla i víra novinářů v reálnost situace. Když se objevily nesčetné záběry pancéřovek pod postelemi nemocných, zbraní na operačních sálech a tajných vchodů z nemocnic do bojových chodeb, začala se média soustředit na jiné aspekty „utrpení Palestinců“, například na nedostatek potravin.

O tzv. palestinské uprchlíky se po léta stará OSN prostřednictvím organizace UNRWA; počet údajných uprchlíků v oblasti vzrostl mezi lety 1950 a 2023 ze 700 000 na 5,9 milionů (zde), z toho 2,2 milionů je v Gaze. Vedle 30 000 zaměstnanců UNRWA (zde) se o „uprchlíky“ starají stovky „lékařů bez hranic“ (zde). Finančně přispívá hlavně Evropa a USA (zde). Z mnoha miliard dolarů jde většina na platy humanitárních pracovníků a na financování Hamásu. Všechny humanitární organizace jsou v Gaze srostlé s teroristickým Hamásem a šíří jeho propagandu. Někteří pracovníci UNRWA drželi ve svých bytech izraelská rukojmí ze 7. října. Izraelská armáda nalézá vedle hromad zbraní též hromady zboží se symboly OSN, UNRWA, WHO, a dokonce i Mezinárodního Červeného kříže (MČK). Spojení zdánlivě neutrálního švýcarského MČK s teroristy se opět ukázalo před několika dny, kdy byl bývalý ředitel UNRWA Pierre Krähenbühl jmenován do čela MČK. Hochštapler Krähenbühl přišel během své kariéry do kontaktu se všemi možnými teroristickými organizacemi světa (zde); z UNRWA odešel pro korupci a sexuální přečiny a nyní byl jmenován generálním ředitelem MČK (zde). MČK je znám svou kolaborací s nacisty v roce 1944 (zde); dnes odmítá jakoukoli pomoc uneseným izraelským ženám a dětem (zde).

Druhého ledna byl v Bejrútu zabit jeden z architektů masakru ze 7. října, vysoký představitel Hamásu Saleh al-Arouri. Některé západní televizní stanice jeho zabití podávaly skoro jako tragédii. Například, hlasatelka britské televize Sky News smutně přikyvovala, když arabský dopisovatel z Bejrútu vyjmenovával Arouriho zásluhy, a pak ještě tragicky dodala, že s Arourim zemřeli další lidé, aniž by vysvětlila, že šlo o Arouriho zástupce a společníky. Přitom byl Arouri členem skupiny, která je v západních zemích na seznamu teroristických organizací, sám byl na seznamu hledaných zločinců a jako typický zločinec přijel do Bejrútu na falešný pas. Konflikt sadistických teroristů s demokratickým Izraelem je západními médii i politiky vnímán dost neutrálně, i když více výtek a výhrad zaznívá vůči Izraeli. Například se tvrdí, že Izrael v boji proti sadistům bombarduje „neproporcionálně“. V izraelské televizi však mluvili o případu, kdy letectvo nebombardovalo dům v Gaze plný teroristů pro podezření, že by v domě navíc mohli být nezúčastnění civilisté, takže vojáci museli dům dobýt bez vzdušné podpory; podezření se nepotvrdilo a několik vojáků zbytečně padlo.

Mýtus nezúčastněných civilistů se jeví stále absurdnější. V Gaze našli izraelští vojáci hromady zbraní, střeliva a vojenského vybavení ve všech školkách, školních třídách, mešitách i nemocnicích. V dětských pokojích obyčejných Gazanů našli arabské vydání knihy Mein Kampf a na mnoha místech i hračky ukradené z vydrancovaných a vyvražděných kibuců. Mezi drancujícími civilisty byli poznáni civilisté z Gazy, kteří dříve v kibucech pobývali jako hosté nebo pracovníci (k dispozici je mnoho filmového materiálu z kamer v domech i z telefonů teroristů). Po léta jsme vídávali záběry z ulic v Gaze, když se rozdávali bonbony na oslavu teroristických útoků v Izraeli, náhodně kolemjdoucí vždy propadali spontánní radosti. Ze 7. října jsou záběry, kdy na náhodné ulici v Gaze zastaví auto, ozbrojenci z něj vyvlečou polomrtvého Izraelce a všichni náhodní kolemjdoucí se začínají sbíhat a snaží se do těla kopnout. Příspěvky Gazanů všech věků na společenských sítích po útoku ze 7. října uniformně zněly ve stylu: „nejšťastnější den mého života“. Děti jsou odmala vychovávány k surovosti. Ukazuje se, že malé děti byly pokládány na několik hodin do hrobu „aby se nebály smrti“. Videa natočená Hamásem a nalezená izraelskými vojáky ukázaly ozbrojence Hamásu s arabskými dětmi v tunelech, jak si na nich nacvičují budoucí únos dětí z kibuců.

Tento pátek jsem měl možnost mluvit se svou kolegyní A., která strávila 54 dnů jako rukojmí Hamásu (od 7. října do 30. listopadu). Video z kamery na domě v kibucu ukázalo, jak se A. bránila sedmi teroristům, když ji chytali, vlekli a bili. V Gaze byla zpočátku zavřena v domě „normální rodiny“ se ženou a dětmi. Dlouhé dny u nich ležela svázaná a pohmožděná na podlaze. Později ji několikrát převáželi k jiným „normálním rodinám“. Celý systém spolupracujících civilistů pracoval podle A. jako dobře promazaný stroj. Strašidelné prý bylo, když v burce musela při převozu kráčet po ulici v davu náhodných chodců, protože se bála, že by ji dav „nezúčastněných občanů“ zlynčoval možná i navzdory ozbrojenému doprovodu, kdyby v ní poznal Izraelku. Druhou část zajetí strávila hluboko v tunelech Hamásu, kde pociťovala nedostatek vzduchu, a kde se ji snažili zlomit i psychicky, když jí tvrdili že Izrael o ni nemá zájem; o svém propuštění se dozvěděla pouze tři hodiny předem. I když už viděla pracovníky Červeného kříže, bála se davu náhodných nezúčastněných civilistů, kteří výhružně křičeli a bouchali do auta. Další mladá žena, M., která byla propuštěna spolu s A., shrnula svou zkušenost s muži, ženami a dětmi v Gaze takto: „V Gaze nejsou žádní nevinní civilisté“.

Jeden z teroristů, který A. hlídal, jí sdělil že mu vyléčili zrak v izraelské nemocnici Hadassa v Jeruzalémě (v nemocnicích v Gaze se mezi pancéřovkami a doktory bez hranic asi vhodný lékař nenašel); vždyť i vůdce Hamásu Jachija Sinwar byl v roce 2008 operován izraelskými doktory, kteří mu vyňali mozkový nádor a zachránili mu tak život (zde) v době, kdy si odpykával v Izraeli čtyři doživotní tresty za vraždy Židů i Arabů (propuštěn byl s tisícem jiných teroristů výměnou za vojáka Gilata Šalita). Mnoho Gazanů využilo během let velkorysosti izraelského zdravotnictví; jeden operatér líčil, jak se mu podařilo sehnat pro dítě z Gazy kostní dřeň a zachránit ho, a jak mu máma nakonec děkovala: „jsem šťastná, že se Muchamad bude moct stát šahídem“ (mučedníkem v boji za víru).

Všechna fakta nasvědčují tomu, že v nacistickém Německu i militaristickém Japonsku bylo procentuálně více nevinných civilistů, než je dnes v Gaze. I v Gaze se najdou slušní lidé, ale mnozí byli zlikvidováni Hamásem nebo odešli, a určitě se snaží držet dál od ozbrojenců, kolem nichž se odehrává boj s Izraelem. Bohužel v každé válce umírají nevinní. Izrael je napadenou stranou, ale svět (tzn. média a politikové) si všímá nevinných Arabů, aby vina mohla padnout na hlavního světového satana – na Izrael. Zatímco na Izraelské civilisty stále ještě padají rakety z Gazy a 136 izraelských civilistů včetně žen a dětí jsou stále drženi jako rukojmí v Gaze, v Haagu zasedne tento týden Mezinárodní trestní soud, aby se pokusil zločiny světového satana odsoudit.

Izrael bude souzen Mezinárodním trestním soudem v Haagu. Soudci z Ruska, Číny, Somálska, Ugandy, Libanonu a Maroka (zde) rozhodnou, jak se provinila moje kolegyně A., kterou odvlekli z postele do Gazy, kde ji 54 dnů mučili, než ji výměnou za dva arabské vrahy propustili, aby se nyní léta ze svého traumatu vzpamatovávala. Čím se provinila moje kolegyně N., která zázrakem vyvázla životem, když jí raketa z Gazy zničila 7. října v Beer Ševě byt. Jak se provinil vnuk mého přítele B., který byl zavražděn teroristy Hamásu 7. října ve vesnici Sde Nican. Jak se provinilo 1200 sadisticky ubitých a znásilněných izraelských civilistů? A co stovky mladých vojáků, kteří dosud zemřeli při obraně země proti Hamásu, a každý den umírají další. Co 200 000 izraelských civilistů, kteří opustili své domovy z míst ostřelovaných arabskými teroristy? Ti všichni budou v Haagu souzeni.

Nevinní civilisté nechybí jen v Gaze, ale i ve všech západních zemích. Když izraelští vojáci bojují proti čistému zlu, tak bojují i za všechny civilisty v západních zemích. Ale jak nevinní jsou tito civilisté, když nedovedou hájit Izrael, který za ně bojuje, ani v jednoduchých nebojových situacích jako jsou jejich vnitřní volby nebo jako je hlasování v OSN, atpod. Islamisté začínají již útočit i na civilisty v mnoha západních zemích, a budou stále agresivnější. Obětí mezi civilisty bude na Západě stále víc, ale otázka je, jak nevinní tito civilisté vlastně jsou, když nikdy nehnuli prstem proti zlu ani v době kdy to téměř nic nestálo.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články