Koncentrák Buchenwald XXIII: Naděje je ta nejlepší věc na světě

Blížil se konec druhé světové války a s ním přišlo postupné osvobozování vězňů v koncentračních táborech. Jako první do lágru u Výmaru vstoupila americká armáda.

Při bombardování zbrojovky Gustloff-Werk II, kdy Spojenci zasáhli rovněž část tábora a s ním kasárna SS, se podařilo podzemnímu hnutí tábora ze zbrojnice dozorců odcizit řadu ručních zbraní, včetně kulometů. Uschovalo je na různých místech, přičemž o skrýších vědělo jen pár lidí. K tajnému postupnému vyzbrojování vězňů docházelo už daleko dříve. Při práci ve zbrojovkách se mnoha muklům dařilo pronášet součástky zbraní a elektronických zařízení. Obojí montovali po večerech na barácích. Z několika vysílaček se pokoušeli marně navázat komunikaci se Spojenci, což bylo pravděpodobně dáno malým výkonem rádií. Přesto se muklům podařilo odvysílat několik zpráv. Doufali, že dorazí k Američanům či Britům a osvobození tábora se urychlí.

O tom, zda se vysílání z Buchenwaldu dostalo na místo určení se neví, není o něm žádný písemný záznam. Vedení podzemního hnutí se domnívalo, že ano. V jeho čele stáli ti, co měli na pruhovaných mundúrech našitý červený trojúhelník. Tedy političtí vězni, mezi nimiž převažovali němečtí komunisté. Vrchní velitel SS v táboře Hermann Pister musel o většině věcí vědět. Ve všech lágrech měla stráž informace kvůli propracovanému systému kápů, z nichž řada patřila k udavačům. Zrádců určitě nebylo málo ani mezi mukly. Přilepšení ke stravě nebo různé úlevy, se pro ně stávaly hlavní motivací. Přesto se hlavním organizátorům podařilo přežít konec války, což bylo hlavně díky zmatku panujícímu před koncem války v německých řadách.

Tajný odboj řídilo čtyřicet šest táborových prominentů, kteří pracovali na vysokých postech kápů. Velení tábora mělo k dispozici všechna jejich jména a chystalo se je 5. dubna 1945 popravit. S ohledem na velikost Buchenwaldu se všem podařilo ukrýt. Mezi prominenty byl i bývalý pražský primátor Petr Zenkl. Fotografiia životopis československého politika Petra Zenkla naleznete na české Wikipedii, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Zenkl

Směrem k Výmaru odešla po Blutstrasse, Krvavé cestě, většina osazenstva Buchenwaldu. Cesta si své jméno zasloužila kvůli všem těm, kteří zahynuli při její výstavbě. Vězni, kteří tábor opustili, se stali součástí pochodů smrti. Evakuace probíhala v noci, kdy obyvatelé Výmaru spali. V Buchenwaldu zbylo ke konci války 22 000 lidí. Byli rozdělení do několika bloků ve velkém táboře. V malém táboře leželi mrtví, které nestačili spálit. Zůstalo pár esesáků, většina ostatních se stala dozorci v pochodech smrti. Podzemní hnutí organizovalo hlídky, které sledovaly situaci a pokud by se mělo schylovat k masovému zabíjení, vyvolaly by poplach. Akceschopní vězni se aktivizovali do útočných skupin. Převážně šlo o Rusy, kteří měli vojenský výcvik. Vedení podzemního hnutí bylo mezinárodní, ale každá národnost měla svou vlastní brigádu.

11. dubna 1945, ve středu odpoledne, nad táborem Buchenwald proletělo průzkumné letadlo. Za plotem v lese vězni zahlédli několik německých vojáků, kteří před někým utíkali. Asi v šestnáct hodin se otevřela hlavní brána s nápisem Jedem das Seine, Každému, co jeho jest. Dovnitř vstoupil voják v šedozelené khaki uniformě s helmou potaženou maskovací sítí. Kapitán armády Spojených států, důstojník 6. obrněné divize Fred Keffer energicky vyrazil k nejbližší postávající skupince zmatených vězňů. Ti ho nadšeně popadli a vyhazovali do vzduchu. Létal nahoru a dolů jako loutka, až toho měl dost a vykřikl: „Stop!“ Fred Keffer později prohlásil, že to místo nedokáže ani zpětně popsat. Řekl, že si připadal jako v nějakém šíleném snu z jiného světa.

O čtyřicet let později působil v americkém Pittsburghu jako univerzitní profesor. Zde se s ním setkal americký historik Flint Whitlock, autor knih o koncentračním táboru Buchenwald. Bývalý kapitán prohlásil, že úplně zapomněl na lágry a hrůzy, které se v nich odehrávaly. Nikdy o nich nevyprávěl ani manželce, dětem nebo přátelům. Později se objevilo několik verzí o osvobození tábora. Jedna říká, že ho provedlo podzemní hnutí odporu, což po válce mohutně podporovala východoněmecká komunistická propaganda. Další, že dokonce samotní esesáci, kteří z něj uprchli před postupující spojeneckou armádou. Mnozí vězni viděli svou spásu v jediném muži armády USA, který prošel hlavní bránou. Správná verze je nejspíše ta, kterou sdělil francouzský vězeň Louise Gros. Své osvoboditele viděl ve vojácích všech států, kteří osvobodili Evropu.

S koncem války přišla naděje. Měl ji v sobě každý vězeň koncentračního tábora. Všichni věřili, že přijdou lepší časy, protože hrůzy, které zažili, skončí a přijdou krásné dny. Už nebudou mít hlad, už nebudou fyzicky a psychicky trpět. Všichni viníci jejich utrpení budou potrestáni a už se nikdy nebudou muset obávat o svůj život. Strach, ten všudypřítomný ubíjející strach, najednou zmizí a oni budou v životě jen šťastni. Tehdy nevěděli, že s koncem války přijde dělení Evropy na Východ a Západ. Netušili, že nemálo z nich si projde znova peklem vězení a táborů. A možná, že to nejhorší přijde po návratu domů. Skoro každá rodina, přítel nebo soused byli postiženi válkou a vězně čekalo často zhroucení mezilidských vztahů. V době jejich osvobození však šlo o nejlepší období života v koncentračních táborech. Byl to čas plný naděje. V křesťanské víře se říká, že naděje není odpovědí na všechna proč, ale dává nám dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy. Věřím, že když budeme v sobě držet stále naději, můžeme porazit jakékoliv zlo.

Příště: Koncentrák Buchenwald XXIV: Když vojáci pláčou

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Předchozí články série:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Další informace o Ilse Kochové lze najít v článku ze série Dozorkyně smrti:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552698

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Místo utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení