Koncentrák Buchenwald XXIX: Zlo se nesmí vrátit

Článek, který uzavírá sérii o Buchenwaldu, věnuji jako vzpomínku na zničené milióny životů a neuvěřitelně děsivé zlo.

Bývalý vězeň Ohrdrufu, pobočného koncentračního tábora v Buchenwaldu, Andrew Rosner, se 23. dubna 1995 setkal s veterány z 89. pěší divize ve Wichitě v Kansasu. Na společném shromáždění pronesl (část citace použita z knih uvedených na konci tohoto článku jako zdroj): „Jsou tací, kteří vám budou říkat, že to, co jste v Ohrdrufu a dalších táborech viděli, se nikdy nestalo tak, jak říkáte, že se stalo. Že k těm zvěrstvům nikdy nedošlo. K mučení. K věšení. Hladu. Brutalitám. Že se to nikdy nestalo a vy jste to nikdy neviděli….A dohromady musíme nyní v našem požehnaném věku znovu vyrazit do bitvy s tím největším lidským zlem, aby to, co jsme viděli, neupadlo v zapomnění jako nějaká nedůležitá epizoda lidských dějin. Musí se tomu dodat na důležitosti, aby už nikdo nemohl říkat, že se to nestalo, a tudíž aby se to už nikdy nemohlo opakovat.“

Dokumentární snímek slavného hollywoodského režiséra Billyho Wildera Mlýny smrti byl natočen pro německou veřejnost. Jde o jednu z prvních reportáží ukazující nelidské zločiny páchané v koncentračních táborech. Billyho Wildera vedly k natočení i osobní důvody. V Osvětimi zahynuly jeho matka a babička. Na některých serverech se dá dohledat.

Bývalý vězeň koncentračního tábora chtěl již tehdy upozornit na to, co se děje i dnes a vlastně se začalo dít již několik měsíců po válce. Pamětníci hrůz odcházejí a úměrně přibývá těch, kteří tábory zpochybňují. Dalo se vůbec tolik mrtvol za jeden den spálit v krematoriu? Odkud se vzalo takové množství paliva, když v okolí táborů rostlo málo stromů? Není podezřelé, jak vznikala vysoká teplota v pecích, aby v nich hořela lidská těla? Vynořily se spekulace, že plynové komory nemohly technicky fungovat, šlo prý o desinfekční místnosti. Kalkuluje se hloubka masových hrobů a vrtí se hlavou nad hromadami lidského popela, který se přece nemohl sypat jen tak do řeky nebo na pole. Dokonce i podle některých politiků existovaly tábory, ve kterých nebylo lidem až tak zle. Zpochybnit se dá všechno. Jen jedna věc se vysvětlit nedá a nikdo ji vysvětlit nedokáže. Kam zmizely milióny lidí, kteří byli násilím převezeni do pracovních, vyhlazovacích nebo koncentračních táborů a už se nikdy nevrátily domů.

V produkci Sidneyo Bernsteina, na základě zadání Ministerstva informací USA, byl v režii Alfreda Hitchcocka natočen v roce 1945 dokumentární film Memory of the Camps. Zachycuje nacistická zvěrstva v koncentračních táborech a osvobozování Evropy spojeneckými vojsky. Na některých serverech se dá dohledat.

Historie holocaustu je dle tehdejších možností zmapována. V archivech existují písemné záznamy nacistického režimu, sovětské armády a spojeneckých armád, zprávy vyšetřovacích komisí z různých zemí, fotografie a filmy válečných zpravodajů a kameramanů a množství osobních výpovědí svědků. Je iluzorní si myslet, že na všechno neměla vliv propaganda. Jenomže, jak zajistit co nejserióznější informace pro další generace? Vojáci, kteří jako první vstoupili do koncentračních táborů, byli v první řadě vyděšeni, protože na setkání s neskutečným lidským utrpením je nikdo nepřipravil. Snažili se hlavně pomáhat a ne dokumentovat. Navíc neměli tehdy chytré mobilní telefony s aplikacemi, na které by všechno nafotili, nafilmovali a přesně jimi změřili každý detail. Přitom pro dnešní mladé generace je tak velmi důležitá vizuální stránka uplynulých událostí. Tolik dnes pro ně chybí záběry rozhovorů s vězni, dozorci, vojáky a civilisty! Fotografové a váleční zpravodajové byli zařazeni do mnoha jednotek a o koncentračních táborech natočili řadu filmů a reportáží, ale bez koncepce. Britové a Američané se v roce 1945 pokusili o jeden projekt.

V režii Andrého Singera byl v roce 2014 natočen dokumentární film Night Will Fall (Tma přichází). Komentář četla herečka Helena Bonham Carter. Shromáždil unikátní záběry z filmu Memory of The Camps a přiblížil práci vojenských kameramanů a zpravodajů. Trailer k filmu naleznete na YouTube.cz.

Dohlížel na něj světově proslulý režisér hororů Alfred Hitchcock, který chtěl pomoci své zemi. Když ve střižně spatřil záběry kameramanů z koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, v šoku odešel a byl schopen se vrátit až za týden. Z politických důvodů film nedokončil, protože by údajně nepomohl při rekonstrukci poválečného Německa. Zbylo nedokončené torzo, které se promítalo až v roce 1984 na festivalu v Berlíně. Později se ho chopilo vynikající londýnské Imperial War Museum a v roce 2015 digitálně zrestaurovalo. Dokument režiséra André Singera pod názvem Night Will Fall, Tma přichází v roce 2014 uvedla HBO a věnuje se ne úplně dokončenému Hitchcockovu filmu Memory of the Capms (German Concentration Camps Factual Survey) a Death Mills v režii Billyho Wildera, který vznikal souběžně s ním a který byl natočen pro Němce.  Jejich účast na promítání v kinech v celé zemi byla těsně po válce povinná. Uvedené filmy jsou v dnešní internetové době i s českými titulky nebo komentářem snadno dostupné i pro nás.

Proč právě tábor Buchenwald? Asi nejlépe svou různorodostí charakterizuje nacistický režim. Buchenwald nebyl jen jedním. Vyhlazovacím táborem, jehož cílem bylo sprovodit ze světa nenáviděné lidské rasy co nejjednodušším způsobem. V nich nebyli lidé vězněni, ale průmyslově vyhlazováni. V Buchenwaldu se nevyhlazovalo strojově v plynových komorách. Jako prostředek se v něm, k bolestnému umírání, používalo všechno, co je typické pro totalitní režimy. Otrocká práce, mučení, lékařské pokusy a popravy. Na počátku byly špatné myšlenky. V jaké situaci se asi zrodila ta o koncentračních táborech? Možná Göring popíjel víno, kouřil doutník a přitom s nenávistí myslel na podřadnou lidskou rasu, když přišel ten strašný nápad. Právě špatné myšlenky na začátku vyústily v lidské utrpení a mrtvé. Pak už se všechno slilo v jedno velké Zlo. Každý z nás, jednou za čas, nějakou myšlenku realizuje a musí volit mezi dobrou a špatnou cestou. Když se rozhodneme pro zlo, vytáčíme se, abychom ulevili špatnému svědomí. Prý to někdo nařídil, musel bych přinést osobní oběť, rozhodování bylo v těžké době a složité. Přesně tak mluvili nacističtí zločinci při soudních procesech.

Pokud se vám podaří shlédnout filmy Billyho Wildera a Alfreda Hitchcocka, uvidíte na nich obrazy z kterých čiší Zlo. Možná od obrazovky odejdete, stejně jako odešel mistr hororů z filmové střižny. Nebo zůstanete a budete zděšeni. Věřím, že většina z nás si návrat Zla nepřeje. Jenže stačí málo. Zlehčovat poměrně nedávná zvěrstva. Nezastat se jakéhokoliv člověka proti nespravedlnosti a násilí. Podněcovat závist u sebe a u jiných. Za každou cenu plivat na jiné rasy a vyznání. Šířit nenávist v internetových diskuzích. Nechávat se strhnout davem. Kriticky nepřemýšlet nad informacemi, které se objevují v médiích a na sociálních sítích. Přijímat věci, co nám někdo dává zadarmo a neptat se proč. Nejít svým dětem vzorem. Hltat bez výhrad populistické sliby. Nebýt hrdý na svou vlast a nebránit ji. Mít špatné myšlenky, které jdou Zlu naproti. Jestli to všechno budeme dělat a ještě ke všemu nebudeme ověřovat, zkoumat, ptát se, občas na téma minulých režimů diskutovat s kolegy, kamarády nebo dětmi, nebo si nenajdeme ani chvilku času na pietní vzpomínku, návštěvu muzea či místa bývalého koncentračního tábora, pak se stane jedna věc.

Zlo se vrátí.

Post scriptum:

Ze zahajovacího projevu amerického soudce Roberta Jacksona v úvodu Mezinárodního válečného tribunálu v Norimberku dne 18. října 1945:

…Zlo, které chceme odsoudit a potrestat, bylo tak vykalkulované a zhoubné a tak ničivé, že civilizace nemůže ignorovat, aby bylo tolerováno. Protože by nepřežila, pokud by se opakovalo….“

Děkuji všem, kteří přispěli do diskuzí k článkům svou radou, připomínkou nebo námětem. 

Konec série Koncentrák Buchenwald. 

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Kompletní články série jsou k dohledání na iDNES.cz nebo Blogosféře:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Další informace o Ilse Kochové lze najít v článku ze série Dozorkyně smrti:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552698

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Místo utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink

Koncentrák Buchenwald XII: Každému, co jeho jest

Koncentrák Buchenwald XIII: Zrůdné experimenty

Koncentrák Buchenwald XIV: Otrocká práce vynáší

Koncentrák Buchenwald XV: Krvavé vlny národů

Koncentrák Buchenwald XVI: Takoví byli Češi

Koncentrák Buchenwald XVII: Lhostejná smrt

Koncentrák Buchenwald XVIII: Zestárlé děti

Koncentrák Buchenwald XIX: Šílenství

Koncentrák Buchenwald XX: Smutné panoptikum

Koncentrák Buchenwald XXI: Americké bomby

Koncentrák Buchenwald XXII: Pochody smrti

Koncentrák Buchenwald XXIII: Naděje je ta nejlepší věc na světě

Koncentrák Buchenwald XXIV: Když vojáci pláčou

Koncentrák Buchenwald XXV: Hanba nám

Koncentrák Buchenwald XXVI: Lidový komisariát vnitřních záležitostí

Koncentrák Buchenwald XXVII: Spravedlnost pro všechny

Koncentrák Buchenwald XXVIII: Zapsáno

Koncentrák Buchenwald XXIX: Zlo se nesmí vrátit

Zdroje:

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

Náhledový obrázek:

Pixabay.com

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články