Blbova sebevražda umrznutím v nejnovějším výkřiku modelové řady

Tedy, sebevražda málem, neboť blb měl kliku jako hrom a boční okénko nejnovějšího modelu auta nakonec otevřel mačkáním čudliku ve dveřní opěrce. Kdyby bylo stahování oken umístěno na centrální dotykové obrazovce tak jako skoro vše ostatní, blb by zmrzl jako preclik a čtenářové by tohle nečetli.

Pravda, autoservis není povinnen vědět, že jeho věrný klient je blb, kterému by jako náhradní auto měl přidělit škodovku stodvácu a ne čerstvý výkřik modelové řady. Ostatně, věrný blb by těch pár kilometrů s chutí dal i se stodvácou, poněvadž – jak nádherně jednoduché to bylo auto!

Není sporu o tom, že lidstvo je neustále chytřejší, jeho nároky neustále stoupají a kdo chvíli močil, již močí opodál. Jenže vždycky se najde nějaký zpátečník, ba přímo reakcionář, pro něhož nic lepšího než stodváca neexistuje, sveřepě odmítá vývojové trendy a věří, že to s šaltpákou typu kop-křach-škyt, volantem z VHJ Chojkovice-Brod a s pedálem provedení Gejza Šlapka.02 doklepe až do rakve.

Pokud takový blb hned jak do čerstvého výkřiku modelové řady vsedne, nastartuje, našteluje zrcátka a sebevědomně vyrazí městem do práce, je na problém zaděláno. Na první křižovatce zjistí, že neumí vypnout start-stop, a za křižovatkou zjistí, že nemá čím vyřadit hlídání jízdního pruhu a tempomat. Pak konstatuje, že třem nebo čtyřem symbolům na displeji před čumákem vůbec nerozumí. Když mu dojde, že klimatizace běží naplno, jme se zmateně šátrat oběma rukama všude po přístrojové desce, zjišťuje, že zde žádných čudliků a kroutivých camprdliků není, načež zbytkem vlastní inteligence nakonec pochopí, že už nějaký ten pátek běží jednadvacáté století a proto dotyková obrazovka vpravo od volantu.

V rámci možností, omezených intelektem a silničním provozem, počne blb ukazováčkem rejdit po obrazovce. Stresován touto náročnou činností, během desetimutové jízdy městem projede tři červené, dvakrát vybočí do protisměru, ohrozí školní dítka na přechodu, zapomene odbočit, kanálem prověří výdrž obou pravých tlumičů, dvakrát je písemně napomenut aby převzal řízení, nedopatřením po dvojce zařadí rovnou pětku, zapípá na něho výstraha ale nerozluští jaká, a jeden předvídavý kolista raději zavčas hodí tlamu u obrubníku sám. Žalostné je, že přes to všechno se blbovi na dotykové obrazovce nepovedlo nic víc, než jásající nápis „welcome“ nahradit střídáním románu o ochraně osobních údajů a plazmového ciferníku, z něhož vidno, že do práce to blb asi už nestihne.

Zkropen ledovým potem blb vnímá, že klimoška stále jede na plné koule, ačkoli venku je po ránu krásných 12° C. Bohužel se prstem na obrazovce opět nedostane dál než k ochraně osobních údajů, a jektaje zuby, vzpomene si náhle, že u stodvácy se dalo otevřít okýnko klikou. V čerstvém výkřiku poslední modelové řady ovšem žádná klika není! Toliko – nějaký povědomý čudlik ve dveřích. A hle, okna se otevírají!

Inu, stručně shrnuto: blb to nakonec přežil a my máme o čem číst.

Mimochodem, ani technik v servisu neprojevil zrovna světovou třídu. Když jeho otázku „tak jak se Vám líbila projížďka tímhle krasavcem, šéfe?“ zodpověděl ztrápený šéf protiotázkou „Co takhle nějakou šikovnou stodvácu – neměli byste?“, ten mistr světa vůbec nevěděl, o čem je řeč.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články