Lidi, kteří chtěli být zdraví a přitom pili žbrndu

Moderní společnost přinesla řadu vymožeností. Například se jí podařilo zahltit veřejný prostor množstvím rad z oblasti zdraví. Je těžké se v nich orientovat a dá se z nich docela dobře zhloupnout.

Po několika pracovních měsících bez jediného dne volna mi došla trpělivost. Šéfovi jsem oznámil, že si beru dovolenou a hned na ni vyrazil. Nacestuji se dost, proto mě zahraničí nelákalo. Toužil jsem po malém penzionu někde v horách, kde budu hodně jíst, chodit na procházky, číst a spát. Sám. Myslím tím bez hostů. Sen téměř nereálný.

Můj penzion stál na menším kopci jedněch českých hor hned u lesa. Do vánoc zbývalo několik týdnů a ve městě přetrvával dlouhý sychravý podzim s inverzemi. Zato na střeše, která byla celá ze dřeva, se už pár dní držel metr sněhu. Okolí penzionu vypadalo jako v ruské pohádce. Námraza na stromech a prohnuté větve stromů pod tíhou bílé nadílky. Teploty kolem nuly a zářící slunce, v jehož paprscích se třpytil sníh. V kombinaci s tichem vše vytvářelo atmosféru dokonalé dovolené.

Při příjezdu mě překvapilo plné parkoviště, ale protože k penzionu byla přistavená i restaurace, nepřišlo mi to divné. Zaparkoval jsem a s kufrem vyrazil k recepci.

Mladá slečna recepční si vzala občanku a zahleděla se do monitoru počítače.

„Musím se vám omluvit, pane. Mám tady napsáno, že jste si objednal především klid..“, udělala pauzu a škodolibě se usmála. „Bohužel se nám ohlásila skupina, která tady pořádá seminář o zdraví.“

Potom dodala větu, ve které slova vyslovovala hodně pomalu: „Snad vás nebudou rušit ve vašem klidu.“ Další škodolibý úsměv mě přesvědčil, že mládí je drzé a nemá žádnou úctu ke starším a jejich potřebám.

Co teď? V žádném případě se mi nechtělo cestovat zase zpátky. Ještě k tomu v pátek večer. Pokrčil jsem rameny, vzal si klíče a odešel na pokoj. Věci jsem naházel do skříně, lehl si na postel a okamžitě usnul bez večeře.

Probudilo mě lechtání slunce na obličeji a hlasité pokyny.

„Hezky dýcháme. Tááák. Teď dáme ruce nahoru a dlaněmi pojedeme po čakrách shora dolů. Cítíte tu energii?“ Hlas pronikal i přes zavřené okno.

„Ano, ano,“ odpovídali někteří. Jeden člověk volal: „Cítím teplo!“ Za chvíli se ozval další: „Já taky!“

Alternativní metody mají něco do sebe. Ovšem pokud příznivec zdravého ducha trvá na tom, že jediné správné léčivé rostliny jsou vypěstované na speciální biofarmě na Sibiři, potom se zdravý životní styl dostává na jinou úroveň. Typický je příběh zázračné speciální vody prodávané ve třetinkách plastových lahví, které v jisté době kupovaly hollywoodské celebrity za stovky dolarů. Jeden reportér vypátral původ úžasného lektvaru. Když přijel na místo, našel trubku trčící ze skály, z které čůrkem tekla voda a špinavého chrchlajícího bezdomovce, který ji nabíral do rezavého plechového kýblu a přeléval do lahví.

Emoční výkřiky některých jedinců před penzionem svědčily o tom, že se skupina účastní honu na zdraví bez rozmyslu a následující pobyt to potvrdil. Přistoupil jsem k oknu. Při hledání cesty k vlastnímu zdraví je potřeba si dát pozor, abychom to nepřehnali.

Na sněhu stálo asi patnáct lidí, většinou ženy. Před nimi jejich guru. Muž, asi čtyřicetiletý, s vousy skoro po břicho, předcvičoval jen v boxerkách. Měl svalnaté tělo a musel být otužilý, protože teploměr za oknem ukazoval minus jedna. Většina skupiny byla teple oblečená, mimo třech zoufalců, kteří měli na sobě jenom trenýrky, jako jejich vůdce. Oni zjevně otužilí nebyli, protože se třásli jako tráva ve větru.

Asi za půl hodiny jsme se všichni sešli v jídelně na snídani. Tři otužilci pokašlávali. Pobyt na čerstvém vzduchu jim zjevně nepomohl. Celá skupina si k jídlu dávala ovesné vločky s bílým jogurtem a se závistí pokukovala na můj stůl. Přede mnou na několika talířích ležela smažená vajíčka, opečená klobása s francouzskou hořčicí, čerstvé rohlíky a lívance s javorovým sirupem. Zdravé skupině možná ani nevadil pohled na moje jídlo, jako spíše vůně, které z něj vanuly na všechny strany.

Měl jsem dojem, že někde na konci jídelny se ozvalo vzlyknutí.

Následující dny probíhaly nad očekávání v pohodě. Mimo mne a skupiny zdravého životního stylu se v penzionu nikdo další nenacházel. Účastníci semináře trávili čas ve školící místnosti nebo v přírodě a mimo ranní rozcvičky, snídaně, oběda a večeře, jsem s nimi nepřišel do kontaktu.

V neděli večer měl seminář skončit a všichni plánovali odjezd domů. U oběda za mnou přišel guru. Já měl na talíři kachnu s červeným zelím a bramborovými knedlíky a vedle postavenou plzeňskou dvanáctku. Ostatní špenát s tofu a blíže nespecifikovanými noky. Guru se smutně podíval na můj talíř, z kterého zavoněla kačena a nasucho polkl.

„Chtěl jsem vám říci, že dneska večer končíme. Odpoledne jdeme k lesní studánce, kde bude krátká přednáška o vodě a její léčivých účincích. Všiml jsem si, že jste skoro celý víkend strávil o samotě, tak bych vás rád pozval k nám. Samozřejmě, že se můžete účastnit zadarmo.“

Proč ne. Souhlasil jsem. Odpoledne stejně chodím na delší procházky a studánka byla od penzionu asi dva kilometry po lesní cestě.

Všichni jsme se sešli před budovou a vyrazili. Byl nádherný den. Svítilo horské sluníčko, které hřálo, i když bez bundy, čepice, šály a rukavic by se už nikam jít nedalo. Krásný klid a pohodu narušovalo dupání účastníků semináře a guru, který celou cestu mlel a mlel. Nevím o čem, snažil jsem se soustředit na les.

Za dvacet minut naše tlupa dorazila ke studánce. Nacházela se na krásném místě uprostřed jehličnatého lesa, obklopená vysokými smrky a borovicemi. Z malého kopečku hlíny vytékala dřevěným korýtkem voda a dopadala na zem, kde proudila úzkou strouhou asi deset metrů dál. Na konci strouhy se točily lopatky malého dřevěného mlýnku. Vedle něj byla upevněná na kmeni stromu nějaká cedule, obrácená směrem od nás. Kousek za mlýnkem se voda ztrácela v zemi.

Vůdce skupiny zase mluvil. Ten muž se vůbec rád poslouchal. Nutno však uznat, že jeho přednáška o vodě byla hezká a poučná. Na jejím konci si z dřevěného korýtka nabral vodu do přineseného hrníčku a zvedl ho: „Teď mi dovolte, abych poděkoval všem za účast na našem semináři. Bylo nám tady fajn. Připijeme si teď vodou z této léčivé studánky. Na konci minulého století si v ní omyl oči slepý syn hajného a začal znova vidět. Na vás všechny, vaše zdraví a štěstí. Přeji mír vašim duším a nechť při vás stojí vesmír.“

Všichni členové si nabrali vodu, někteří do pet lahví. Včetně mne, ráno jsem si vzal z jídelny plastový hrnek. Napil jsem se a vodu zadržel v ústech. Byla ledová, což nevadilo, jenže chutnala odporně. Takovou žbrndu nespolknu, pomyslel jsem si a šel se podívat na dřevěný mlýnek. Voda poháněla lopatky jeho malého kola. Vyplivl jsem vodu do lesa a podíval se na druhou stranu cedule. Zaujaly mě na ní pouze tři hodnoty a závěr. Stálo na ní:

Výsledky rozboru vody, které provedla Krajská stanice dne 30. 11. 2019:

Koliformní bakterie překročeny hodnoty KTJ na 100 ml

Escherichia coli překročeny hodnoty KTJ na 100 ml

Enterokoky překročeny hodnoty KTJ na 100 ml

Upozornění: Voda není vhodná k pití a její požití může vyvolat závažné žaludeční obtíže, které zejména u dětí a starších osob mohou být životu nebezpečné.

Po přečtení jsem si nabral plnou hrstí sníh do pusy, rozpustil ho a vyplivl. Několikrát za sebou. Později se ukázalo, že provedená operace nebyla úplně zbytečná. V příštím týdnu mě sice čekal jeden den břichabolu s průjmem, ovšem skupina dopadla daleko hůře. Večer nikdo neodjel, dvě ženy musela odvést sanitka a ostatní, včetně svého guru, se mnou strávili v penzionu celý týden. Na další dietní stravě. Cesta domů by v jejich případě neproběhla úplně hladce.

Zázračná voda ze studánky, která slepci vrátila zrak, nemusí být vůbec vhodná k pití. I když při nás stojí vesmír.

Poznámka autora: Skupiny uvedených baktérií žijí převážně ve střevech teplokrevných živočichů. Jejich přítomnost ukazuje na fekální znečištění vody. Je vyžadována hodnota 0 KTJ na 100 ml.

Psáno v roce 2019 pro blog na iDNES.cz, upraveno v květnu 2024 pro Seznam Médium a Blogosféru

Náhledový obrázek: https://pixabay.com/illustrations/well-mole-archer-background-forest-7571455/