Potěšení z jízdy v nejnovějším výkřiku modelové řady

Reakce na článek Blbova sebevražda umrznutím v nejnovějším výkřiku modelové řady. Jsem fanda do techniky a dokáži ji využívat i si ji užívat. Lidé, kteří jí odmítají přichází dle mě o hodně výhod, radostí, ale i užitku. Oni si to ale pro jejich štěstí ani neuvědomují.

Sedám do svého auta, které když bylo nové, bylo výkřikem toho nejlepšího co tenkrát existovalo. Ani po 6ti letech ještě ale neztratilo nic ze své užitečnosti.

Sedadlo řidiče je trochu vpředu, koukám. Naposledy s tím tedy jela žena. Nevadí. Mačkám na sedadle paměťovou pozici 3, kde jsou uloženy mé tělesné požadavky a sedadlo se automaticky posunuje dozadu, dolu, trochu se mění náklon opěradla a zároveň se nastavují vnější zrcátka. To vše dle mých rozměrů a ještě než stačím pořádně dosednout.

Startuji tlačítkem a nemusím pracně hledat klíček, který je buď v kapse, nebo tašce. Auto jenom pozná, že je někde uvnitř a to mu stačí. Mrknu na panel klimatizace. Žena, klasicky teplomilná, má nastaveno 23 stupňů, jedním pohybem si reguluji na 20, zatímco žena na místě spolujezdce si na své půlce vozu může nastavit svých 23. Přiznávám, že klasický ovladač je mi milejší než dnešní cpání všeho do jednoho displeje. Ale oni už soudy těm dotykáčům v autech asi udělají přítrž. Ještě mrknu, že je nastavena automatika na ovládání vnějších světel, páčka tempomatu v pohotovostní poloze a stěrače v režimu automatického spínání při detekci deště. Člověk se pak za jízdy nemusí o nic starat.

Vyrážíme a záhy se dostáváme na dálnici směr naše chalupa. Nastavuji na tempomatu 130 km/hod, sundavám nohu z plynu, pohodlně se uvelebím, zapřu si ruku o opěrku a již se věnuji pouze kontrole činnosti auta. Dojíždíme auto před námi, automatika zpomaluje a drží odstup za ním na nastavené 2 sekundy (čas mohu měnit, vzdálenost tedy upravuje auto podle rychlosti). Mrknu do levého zrcátka – je volno – dávám blinkr a vjíždím do levého pruhu. Radar vpředu vyhodnotí, že již před námi není žádná překážka, přidává plyn a zrychluje na nastavených 130 km/hod. Míjíme auto vpravo od nás a na mě už je jenom to, abych se zařadil zpět do pravého pruhu. Plynu ani brzdy se za celý manévr ani nedotknu.

Dostávám žízeň. Žádný problém, pouštím volant a otvírám si lahev s minerálkou. Řízení v mezidobí přebírá Line asistent, který auto pomocí kamer drží uvnitř jízdního pruhu. A to i v zatáčkách. Prostě kroutí volantem místo mě. Nehrozí ani srážka s autem před námi, protože již víme, že radar vpředu by mé auto při zpozorování překážky automaticky přibrzdil, případně i zastavil. Legislativa zatím nedovoluje automatické řízení, a tak se Line asistent vypíná po 7 sekundách. Ozve se varovná sirénka a nápis na přístrojové desce: Převezměte řízení! Těch 7 sekund ale bohatě stačilo na otevření minerálky, loknutí si, zavření lahve a její vrácení do držáku.

Vjíždíme do tunelu. Snižuji páčkou nastavení tempomatu na 80 km/hod. Brzdy se nedotýkám. To si vyřídí palubní počítač sám a auto zpomaluje. Automatika přepíná z denních LED na běžné svícení. Vzadu za mnou je člověk, co zapomněl ztlumit dálkovky. Žádný problém. Všechny zrcátka mají automatické stmívání podle intenzity vnějšího světla. Takže mě nic neoslňuje. Vyjíždíme z tunelu, automatika zase přepíná na denní LED a tempomat si zase zvyšuji na 130, na což auto reaguje pomalým zrychlením do nastavené hodnoty (pokud vpředu není pomaluji jedoucí vozidlo). Za celý ten průjezd tunelem jsem musel jen nastavit levou rukou na páčce tempomatu rychlost 80 nebo 130, nic jiného. Užívám si dále jízdy, kochám se pohledem ven a občas jen kontroluji přístroje. Ale ono to ani není potřeba, kdyby se dělo něco nepatřičného, tak nejen že se rozsvítí příslušná kontrolka s vysvětlujícím nápisem, zazněla by i varovná sirénka.

Sjíždíme z dálnice a projíždíme obcí. Nastavuji tempomat na 50. Auto spořádaně drží odstup od auta přede mnou, i když zpomalí třeba na 30. Pak zase zrychlí a já zrychluji s ním. Plynu se ale nedotýkám. Jediné, co musím, je kroutit volantem, případně dávat blinkr. A ejhle: auto přede mnou asi kašle na předpisy a zrychluje na hodně přes odhadem 70. To mé vozidlo nechává v klidu, jede si svých nastavených 50 a mezera před námi se prostě jen zvětšuje. Zkrátka nemusím v obci pořád viset pohledem na tachometru a třást se abych náhodou nepřekročil povolenou rychlost. Bezpečnosti jízdy to určitě přidá dost.

Blížíme se k cíli a najednou siréna a nápis na přístrojové desce: Zjištěna únava. Přestávku prosím. A k tomu obrázek šálku kávy. Se ženou se na sebe podíváme a usmějeme se. O únavě nemůže být řeči a ne vše je dokonalé.

Až budu v servisu a nabídnou mi náhradní vůz té poslední řady s nejnovějšími výdobytky techniky, tak budu štěstím bez sebe a budu si to jen užívat.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články