Jak se žije biomanželkám?
Je to už pěkných pár let, kdy jsem četla knihy tehdy oblíbeného českého spisovatele, který ve svých románech zúročoval svou osobní zkušenost. Když ale napsal román Biomanželka, ve kterém zesměšňoval snahy své ženy o přirozenější žití, a já se též zajímala o různé alternativy, tak už jsem po žádné jeho další knize nesáhla. Přišlo mi to totiž takové hodně macho, až šovinistické, já, donchuán, co pije to nejdražší pití a „umí“ přeci žít.
Spisovatelovu rodinu sice neznám, ale mnohé zaznělo v médiích, jaký měl ten slavný muž velký zdravotní problém, že po náhlé zdravotní příhodě málem umřel. A jeho život se změnil. Problémy v manželství se vystupňovaly, následoval rozvod. Díky popularitě spisovatele jsme mohli číst různé články o tom, jak se cítí špatně, jak mu hůře funguje mozek, atd.
Čili slavný muž dál v hledáčku masmédií, a zároveň jeho snaha vrátit se ke svému povolání, což je pochopitelné. Pak nějaké spory s nakladatelem, o spisovatele už není takový zájem. Mnohem větší boom totiž zažívá právě to, čemu se věnuje jeho dnes už bývalá manželka. Říká se tomu „osobní rozvoj“, a zahrnuje to spoustu všelijakých alternativ. Ženské kruhy, terapeutická sezení, výklady karet, numerologie, astrologie, konstelace, přednášky na duchovní témata. Kurzy a lekce jak žít lépe a šťastněji. Duly, laktační poradkyně, a různé průvodkyně i průvodci životem. Jeden platí druhému, aby mu poradil se životem. A prý to i vynáší, už jen těch knih, co najdeme na toto téma na knižních pultech, veletrhy zdravého životního stylu, různé weby, videa apod.
A když zaznělo A, jak tento boom vnímal slavný spisovatel, tak nyní zaznívá i B, a to jak svůj život nejen po jeho boku prožila jeho žena. Vydala totiž taky knihu, kde podává zprávu o své životní cestě. O tom, co prožila v dětství, jaká traumata, jak jí ovlivňovalo rodinné prostředí, málo lásky, potlačená citlivost, nepovedený porod, problémy v prvním zaměstnání, odchod na zkušenou i za prací do zahraničí. A pak setkání s oným slavným spisovatelem, zamilovanost a snaha být dobrou manželkou i matkou a zároveň sama sebou. A ono je to hodně náročné, jak by mohly potvrdit snad všechny ženy, které mají vícero rolí, a k tomu i hodně informací, co je správně a co ne. Doba se mění, a my se v tom někdy pořádně plácáme.
Upřímnost, se kterou se bývalá manželka slavného spisovatele a dnes žena, která se věnuje domácímu vzdělávání, mateřství a osobnímu rozvoji, je mi sympatická. Její kniha sice není nějakým literárním skvostem, ale vidím jí jako snahu o poctivý popis jednoho ženského příběhu, který není zdaleka ukončen. Žena se totiž seznámila s novým partnerem, velká láska a zároveň další problémy ke zvládnutí, třeba s výchovou nevlastních dětí.
A jak se má náš kdysi slavný spisovatel? Už také lépe, našel si též novou známost, která prý i respektuje jeho donchuánství, nejdřív tedy o něj pečovala při jeho rekonvalescenci (jestli je to tedy ovšem ta samá, to už z rozhovorů pro média není jasné, mluví dál hlavně sám o sobě) a s pomocí původní rodiny se mu slušně žije.
Teď si tedy připadám trochu jako voayjer, při naukování do cizích kuchyní a ložnic, ale klidně přiznám, že se jen snažím o určité – aspoň částečné pochopení toho velkého příběhu ŽENA a MUŽ. (Slavný spisovatel byl určitě změnil pořadí, nejdřív muž… a pak žena… :-)) Nejdřív se milují a pak je začnou jejich představy o životě rozdělovat. Prožila jsem si to i ve svém manželství, naštěstí můj muž není až takový macho v tom negativním slova smyslu a já ne až taková biomanželka. Tak jsme to prozatím ustáli a těšíme se ze tří dětí a zatím dvou vnuček.
Ono vyvažování kvalit mužského a ženského přístupu k životu je pro mě velkým tématem, a určitě ne jen pro mě. Napsáno už bylo mnoho, a napsáno ještě bude. Baví mě to číst, baví mě to žít a zkoumat na vlastní kůži. I když mě to kolikrát taky bolelo, jako spisovatelovu ženu, tak jsem ráda, že jsme to přežili ve zdraví a jedeme dál… PS: chápu i spisovatelovu bolest.
A jak to máte vy, milí čtenáři?
Milý čtenář P.D. (děkuji!) skončil u nedočteného Zápisníku otcovské lásky. Při vtíravé myšlence, že v nejlepším přestat. Biomanželku jsem otevřít neměl odvahu.
A co doma? Podle mého názoru lze harmonické manželství uzavřít až ve zralém věku, když už oba mají tolik moudrosti, že se dokážou nad malichernosti povznést.
Milý čtenáři, děkuji za odezvu. Teď mě tak napadá, že jsme my blogeři na tom vlastně lépe než skuteční spisovatelé, protože spisovatel jen tak hned nemá čtenářskou odezvu, zatímco my si tu vzápětí napíšeme své zkušenosti či dojmy a pocity, které v nás dané téma vyvolalo, a dává to pak i určitý smysl.
Paní Vlasto, nezapomínejte na to, že spisovatel sice nedostane hned čtenářskou odezvu, ale dostane autorský honorář. A jestli se pak knihy přesunou do výprodeje, jako dílko jednoho našeho významného politika, už není důležité. Díky!
Když je na konci dotaz, je slušné odpovědět. Jenže jak, když já jsem z těch, kteří z vlastní zkušenosti k tomu tématu můžou říci leda tak lautrtrus. Nedokážu vydržet sám se sebou, a ještě tak se ženskou!
A Michala taky už dávno nečtu…
Takže jen díky za počtení!
😉
Milý Vladimíre, to mě těší, jak jste mi hezky odpověděl, i když na té fotce vypadáte trochu jako morous. 🙂 Takže taky jeden ze samotářů? Čtu moc ráda knížky od pana Palána, na samotářská témata, rozhovory s lidmi, kteří z nějakého důvodu odešli do ústraní, a ti lidé mívají hodně zajímavou životní filozofii… a teď pan Palán získal i cenu Magnezia litera, za jednu z těch knih, povzbudivá zpráva (mám ráda dobré zprávy).
Rozhodně tomu spisovateli neberu to, že je slavný. Některé jeho knihy, zejména na začátku, tedy v 90. letech minulého století, byly vtipné a svěží. Bohužel ty poslední už jsou ovlivněny jeho zdravotními i jinými patáliemi. Například jeho povídková sbírka Bůh v Renaultu stojí za přečtení hlavně proto, že čtenář pozná, že autor už bohužel jen vzpomíná na doby, kdy mu to ještě psalo. A to, že se v ní nachází suverénně nejhůře popsaná erotická scéna v české literatuře za rok 2018, je už jen taková meruňka na dortu.
Jak se říká: všechna sláva polní tráva nebo každej chvilku tahá pilku… tak to chodí, nejen u spisovatelů a manželek. Buďme rádi, že nám to ještě myslí, píše, chodí… taky to nebude napořád.
Vlasto, díky za blog. Myslím, že spojovacím materiálem všeho, o čem píšete, je respekt. K tomu druhému, i když třeba tak úplně nechápeme, o co mu jde. A vědět, že ten druhý má jisté hodnoty, které si na něm cením a které jsou důvodem, proč s ním žiji. O Vámi zmíněném spisovateli a jeho životě vím jen okrajově a moc mne to nezajímá, skoro mám pocit, že jde o jakýsi marketing se snahou se zviditelnit, když už to psaní není tak jako dříve. Pěknou neděli přeji.
Tomáši, Vy jste takovej džentlemen, radost tu s Vámi pobýt. Také přeji hezkou neděli.