Hrdinství dětí popravených českých rodičů

Velký a dramatický příběh dětí z dob heydrichiády je svědectvím a dokladem, že i ti nejmenší mohou překonávat životní útrapy lépe než mnozí dospělí.

Krátce po odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla vydána státním tajemníkem K. H. Frankem vyhláška, ve které se objevila věta: „Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě nebo o jejich pobytu neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou“. Z textu tedy vyplývalo, že mohou umírat i děti. K jejich popravám v této souvislosti skutečně docházelo, přestože se týkaly většinou mladistvých. Ne, že by si nacistický režim lámal hlavu nad vražděním těch nejmenších. Činil tak bez výčitek ve vyhlazovacích táborech, o čemž svědčí smrt většiny z osmdesáti osmi lidických dětí, které byly povražděny v plynových autech v Chelmnu nad Nerrem anebo zabíjení německých postižených dětí v programu Akce T4.

Avšak většinou se tak dělo v tajnosti nebo v ústraní, jak to totalitní režimy umí nejlépe. Zabít nebo popravit dítě veřejně a uvést je ve vyhlášce na plakátu na ulici nebo v rozhlase, to je věc jiná. Mohly by být spuštěny protesty a nepokoje a z nich protektorát obavy měl. Jenže, co s malými dětmi, jejichž rodiče byli členy domácího odboje, pomáhali našim parašutistům a významně tak přispěli k úspěšné akci proti Heydrichovi?

Po zradě Karla Čurdy a udání Viliama Gerika se spustila mašinérie domovních prohlídek a zatýkání. K nim přispěla i doznání některých zatčených po tzv. zostřeném výslechu, tedy po bití a mučení. Byli zatčeni otcové a matky rodin, bez jejichž pomoci našim parašutistům, by se Heydrich patrně dožil konce války. Po brutálních výsleších je nacisté odvezli do Terezína, odkud byli transportování do Mauthausenu, kde je zlikvidovali v rámci hromadných poprav. Od srpna do listopadu 1942 děti, těchto k smrti odsouzených odvážných Čechů, nacisté sváželi do kojeneckého oddělení Sociálního ústavu hlavního města Prahy v Krči a do zámečku Jenerálka v šáreckém údolí u Nebušic. Zde postupně internovali čtyřicet šest dětí od dvou do šestnácti let. Každá starší dívka dostala na starost jedno menší dítě.

Na tomto prostoru jen stroze popisuji fakta. Je však třeba si uvědomit, že v reálu odebrání dítěte provázely dramatické scény, které za statistickými čísly a daty nejsou. Děti křičely, zatímco jim jejich přeživší blízcí, většinou babička s dědečkem, museli rychle naházet věci do kufrů. Mnozí příbuzní klečeli na zemi a s pláčem prosili muže z gestapa, aby děti neodváželi. Marně.

Objekt na Jenerálce střežili čeští četníci a děti hlídala německá zdravotní sestra Karolína Gala. Byla na děti velmi přísná, až krutá, budila u dětí strach. Nestanovila, ale ani nepovolovala žádný režim, povinnosti ani zábavu, vyjma občasných procházek v parku. Dětem to samozřejmě vadilo, nudily se a vymýšlely různé aktivity. Jedno z nich dokonce bylo divadlo. Z útržků v paměti daly dohromady několik her, například Lucernu nebo Růži z Argentiny či Ostrov milování. V prvních dvou hrách Gala dovolila hrát pouze klukům, kteří se museli ujmout i ženských rolí. Dívky mohly vystupovat až později.

Gestapo místo pobytu tajilo. Jenže šéfkuchař pan Kocour umožnil dětem tajně psát dopisy a posílal je jejich blízkým, takže se nakonec rozkřiklo, kde jsou. Postupně se příbuzní začali shromažďovat kolem plotu a za dětmi docházet, až gestapu došla trpělivost. Dne 14.04.1944 byly transportovány do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova na Hodonínsku. Toto zařízení sloužilo pro příbuzné osob, které odešly bojovat proti nacistům do zahraničí.

Děti byly umístěny do mužské části tábora, v tzv. Kinderheimu v baráku č.25. Velitelem lágru byl v té době bývalý příslušník četnictva, který se naštěstí k dětem nechoval zle. Přesto ostraha tábora byla tvrdá a na děti dále přísně dohlížely úřady. Starší dostali na starost ty mladší, protože mezi dětmi byly i tříleté a pětileté. Gestapo nedovolilo žádné vzdělávání. Mezi vězni se sice našlo několik odvážných, kteří je učili tajně, ale bylo to všechno málo, protože na konci války skoro nikdo z dětí neuměl ani základní násobilku. Další muklové jim nechávali lepší jídlo a hodně pomáhali i místní obyvatelé.

Pro malé vězně následovalo dlouhé období útrap, plačtivých vzpomínek, beznaděje, depresí, špíny, vší, nemocí a častého hladu.

Konec války naštěstí přišel. Dne 12. 04. 1945 byly děti evakuovány do Kyjova, odkud je deportovali do pracovního tábora v Plané nad Lužnicí. Nacisté je převáželi opět tajně. Mezi železničáři se ale rozkřiklo, že vlak veze děti a v každé větší stanici na ně čekaly davy lidí, kteří do vlaku házeli spoustu jídla, z kterého bylo dětem špatně, protože na něj nebyly zvyklé. Z obavy, aby je Němci nepovraždili, ukryli je místní lidé v hostinci v 6 km vzdáleném Turovci.

Nikdo z dětí ještě nevěděl, že jejich tátové a mámy byli v Mauthausenu popraveni. Některé po návratu svoje rodiče nepoznaly dokonce ani na fotografiích. Konečně dne 12.05.1945 je speciální vagóny přivezly na Wilsonovo nádraží v Praze. Kdo měl oznámit příjezd vlaku se spletl a místo toho, že měl ohlásit, že přijedou děti ze Svatobořic, oznámil, že přijedou rodiče dětí ze Svatobořic. Na nádraží čekalo proto děti velké zklamání.

Děti si sebou nesly svá traumata celý další život. Přesto dokázaly spolu vydržet a přečkat všechny útrapy a vzniklo mezi nimi pevné pouto. Je potěšující, že se mezi Čechy našlo nemálo lidí, kteří se snažili pomáhat, přestože jim hrozily tvrdé tresty. Ukradené dětství však již malým nikdo vrátit nedokázal. Velký příběh popisuje kniha, která líčí tři roky strachu, stýskání a hladu, od autorky Jitky Neradové. Jmenuje se Ukradené dětství a je zpracovaná i v audioknižní podobě.

„Andělíčku, můj strážníčku, opatruj malou Aničku, dědečka i babičku i malý sestřeničky. “ Každodenní modlitba malé Aničky Moravcové večer před spaním. Dle svědectví Jarmily Mokré, starší dívky, která měla Aničku na starost.

Psáno v červnu 2020 pro blog iDNES.cz, v červnu 2024 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru

Zdroje:

Svatobořické děti, Wikipedie.cz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatobo%C5%99ick%C3%A9_d%C4%9Bti

Svatobořické děti, seznam jmen, životopisy, články, rozhovory, Paměť národa:

https://www.pametnaroda.cz/cs/svatoboricke-deti-0

Seriál České televize, Heydrich-konečné řešení, 31 díl. Svatobořické děti:

https://www.youtube.com/watch?v=di-1NXQ3hu8

Náhledová fotografie, web Pixabay.com, odkaz: https://pixabay.com/cs/photos/d%C3%ADt%C4%9B-ztraceni-ve-v%C3%A1lce-zni%C4%8Den%C3%A9-m%C4%9Bsto-1677546/

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články